Přes Vařákovy paseky na skály Lačnovské i Čertovy

Kam a jak jedeme?

Tento tip na příjemný výlet je určen všem obdivovatelům drsné krásy valašské KRAJINY, jejich oblých vrcholků, lesů, luk a pasek i atraktivních skalních útvarů. Celá trasa je vhodná pro pěší turisty i příznivce bicyklů a je pro všechny vysoce atraktivní téměř za každého počasí a v kterémkoliv ročním období. Nejčastěji nás na cestě budou doprovázet žlutá a modrá TZ, pískovcové skály, informační tabule NS Vařákovy paseky, kóty kolem 700 nadmořských metrů a skupinky horolezců. Někdy i omamná vůně lesních plodů a také slavného švestkového destilátu … jsme přece ve vsetínském okrese a tudíž na Valašsku.

Za čím jedeme?

Naše cesta začíná v obci Pozděchov, která je pro pěší nejlépe dostupná autobusem z nedalekých Vizovic, a to linkou spojující krajské město Zlín s okresním Vsetínem (my jsme však téměř celou cestu absolvovali na kolech). Nevelký Pozděchov je zajímavý zejména dvojicí takřka monumentálních kostelů, z nichž jeden je evangelický a z roku 1890, druhý katolický, z roku 1710 a zasvěcený sv. Jiří. Z Pozděchova se následně vydáme po cyklistické Hornolidečské magistrále nebo po žluté TZ k rozcestníku Pod Svéradovem, kde žlutou TZ vystřídá její modrá sestřička. Naše cesta pak vede přes Bařinku na Vařákovy paseky, což je - dnes již neexistující - pasekářská osada na hřebeni Vizovických vrchů.

Její obyvatelé podporovali partyzány (kteří však prý celou tragickou událost odstartovali tím, že po bujaré oslavě zahájili střelbu na čtveřici radistů, koordinujících německý ústup), a tak byli částečně popraveni (3 muži a jedna žena) a jejich víska 2. května 1945 gestapem vypálena. Vše pochopitelně proběhlo za přispění domácích konfidentů (původně prý mělo být popraveno 16 lidí, ale zachránila je přímluva … Němky) a celou událost dnes připomíná pomníček s pamětní deskou, dvojice chráněných lip a nějaká ta infotabule. Poslední zdejší domy pak byly strženy v roce 1961. Pro nás bylo až magické, jaká nás v těchto místech zastihla mlha, protože podle historických análů bylo přesně takové počasí „tenkrát v čtyřicátompátom“, kdy vzplálo osm z deseti zdejších chalup. Právě ty dvě zbylé prý zůstaly skryty v pravé valašské „prádelně“. Smutným paradoxem dodnes zůstává to, že všude kolem už lidé slavili osvobození.

Po krátké pietní vzpomínce (prostě jsme si dali slivovici) na pár zbytečně zmařených životů jsme pokračovali k místu, kde naši trasu kříží žlutá TZ, po které se vydáme k Lačnovským skalám. Ty se údajně dělí na tři části, ale naším cílem byly pouze skály Horní a Dolní. A ty prvně jmenované, zvané někdy také Vrátnica, můžeme bez uzardění označit za klenot dne. Jedná se o pískovcový skalní pás asi 70 metrů dlouhý a 10 metrů vysoký, který bývá svou členitostí občas přirovnáván ke slavným skalám Prachovským. Zaujme zde jistě množství voštin a skalních misek. Dolní skály, vzdálené odsud asi 700 m a nazývané také skály Trčkovy, jsou už spíše pro nadšence. Cesta k nim je většinově prudkým sestupem (a následným výstupem) a skály jsou také mnohem hůře přístupné. V nejvyšším bodě jsou však proti svým Horním sestřičkám až dvojnásobně vysoké a skutečný Turista by je asi vynechat neměl. Mnohé jistě potěší fakt, že Lačnovské skály většinou nejsou – na rozdíl od např. již zmíněných „Prachovek“ - žádným Václavákem …

Poté se vydáme zpět a následně opět po modré TZ nebo cyklotrase, které doprovází NS Vařákovy paseky s neuvěřitelným množstvím infotabulí. Tímto způsobem se dostaneme až k cíli tohoto výletu, tedy k Čertovým skalám a obci Lidečko, kam už zajíždí nejen autobus, ale i vlak. Čertovy skály vypadají spíše jako stupňovitá hradba nebo zeď u schodiště. Jsou asi 150 m dlouhé, až 25 m vysoké a 1-3 m široké. Ve vrcholových partiích můžeme u této přírodní památky hovořit i o skalních věžích. Čertovy skály jsou lokalitou hojně navštěvovanou, což lze jistě přičítat také blízké silnici, železnici i motorestu. Váže se k nim rovněž několik „čertovských“ pověstí a jsou považovány za jeden ze symbolů Valašska.

V každém případě je dobré si celý unikátní skalní útvar, nacházející se na úpatí Kopce v nadmořské výšce 450 až 490 m a označovaný jako pískovce magurského flyše, poctivě obejít, protože zatímco zepředu se jedná o klasickou horolezeckou stěnu se stovkou cest, zezadu získáte pocit, že se procházíte po nevysokém romantickém skalním městečku. Takže se, samozřejmě, vyřádí i fotografové. Koneckonců, jedná se bezesporu o nejpopulárnější a nejnavštěvovanější skály na Valašsku a od roku 1966 také o přírodní památku. Krom toho jsou Čertovy skály také 14. zastavením NS Vařákovy paseky.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jako místo, kde jsme zaplnili naše žaludky stravou pevnou i tekutou, jsme zvolili obec Lidečko a Restauraci na Formance. Pokrmy jsou zde sice možná o něco málo dražší, ale moc nám tady chutnalo a odjížděli jsme plně spokojeni i nasyceni "po okraj".

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Celá trasa tohoto výletu je velmi zajímavá a tak nějak příjemná. Přesto, že nám zrovna moc nepřálo počasí, jednalo se o výlet veskrze vydařený a lze ho každému jen a jen doporučit. Pokud bychom ale měli vybrat něco do kategorie „nelíbilo“, tak je to pokus o naprostou přeinformovanost. Chápu sice snahu každého regionu i obce o zviditelnění, ale čeho je moc, toho je příliš. V tomto případě jsme se současně pohybovali po Okruhu šesti dědin, Krajinou vizovických vrchů a Bílých Karpat, NS Vařákovy Paseky, NS Vařákovy paseky II a NS Vizovické vrchy. Všechny tyto atrakce doprovází množství – na informace bohatých – tabulí, takže turista, který by si chtěl vše poctivě přečíst, dojde tak maximálně do … no prostě nedaleko, anebo by na tento výlet potřeboval několik dní dovolené.

Ostatní informace

Vstupné jsme neplatili nikde, oběd nás přišel každého asi na 200,- Kč a maximální spokojenost a radost z pobytu v jedné z nejkrásnějších oblastí naší domoviny je stejně k nezaplacení. My bychom možná nějakou korunu obětovali za více modré oblohy a slunečních poprsků, nahrazujících mlhu a mokrou "podlahu".