Procházka Chropyní

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Za kulturou • Do přírody

Fotografie (52) • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (52 fotografií)

minerální pramen

Vstoupit do fotogalerie (52 fotografií)

Kam a jak jedeme?

V druhé části našeho výletu opouštíme Kojetín a odjíždíme na návštěvu sousední Chropyně. Ano, tušíte správně – vidět království vládce Ječmínka se nám zachtělo! A také ty velké Chropyňské rybníky... vždyť když se podíváte na mapu, je to okolo městečka jeden velký modrý flek, označující samou vodu... Ono tady v minulosti těch rybníků bylo ještě daleko víc, neboť chov ryb byl ve středověku výnosným počinem, ale do našich časů se bohužel zachoval jen Zámecký a Hejtman. Kromě těchto dvou se v okolní krajině leskly hladiny dalších vodních ploch. A každá měla své jméno – Hanuš, Haltýř, Nadýmač, Bodryč, Plešovský a Vlkošský rybník, Kuchyněk, Černé jezero a rybníčky pod pivovarem. Dodnes zachovalý Hejtman býval největší a rozprostíral se až do míst, kde dnes vidíme mokřadní les. Kromě chovu ryb sloužil jako atrakce pro chropyňské panstvo, neboť to se po něm rádo projíždělo v lodičkách.

Dnešním největším rybníkem je ale Zámecký, který je od šedesátých let přírodní rezervací. Nově dokonce získal statut Národní přírodní památky. Po vyčištění rybníka v šedesátých letech minulého století vznikl díky vybagrovanému bahnu v jeho středu velký ostrov, na němž se radostně uhnízdnila velmi početná kolonie racka stěhovavého. Kromě racků zde ale můžeme spatřit také spoustu jiných druhů vodních ptáků – jako třeba roháče, lysky, potápky, rákosníky. A z těch větších labuť, volavku anebo orlovce.

A pro milovníky památek se na hladině Zámeckého rybníka zrcadlí také ta charakteristická chropyňská historická silueta, patřící renesančnímu zámeckému sídlu, vzniklému přestavbou z původní vodní tvrze. A na jehož prohlídku jsme se těšili v Chropyni ze všeho nejvíc!

Nyní ale stojíme na nádraží a čeká nás k němu cesta přes celé město. Je napřed lemovaná budovami novodobějšího sídliště. Od něj odbočujeme k bývalým lázním, které se rozkládaly poblíž rybníka Hejtmana. Pryč je celá jejich sláva, dnes se musí na zarostené louce návštěvník spokojit s ochutnávkou vody z jediného pramene. A přitom to v minulosti vypadalo úplně jinak: v roce 1939-42 zde nechal chropyňský továrník Břetislav Barták provést hlubinné vrty. Doufal, že narazí na naftu, ale namísto „černého zlata“ k nebi vytryskl silný pramen minerální vody. Kromě minerálních solí bohatý na jód a plynný metan, možná jediný takový v celé Evropě!

Brzy byly vystavěny prostinké dřevěné lázně, a když se povědomí o prameni, výborně léčícím revmatické choroby, rozšířilo, vznikla v roce 1945 lázeňská společnost - s.r.o. Byla vystavěna větší budova s dvanácti koupelnami, odpočívárnou a masážními pokoji. Roku 1958 byly lázničky rozšířeny, o osmnáct let později upraveny a zároveň byl vyhlouben nový vrt, který objevil minerální pramen, srovnatelný snad jen s těmi v Luhačovicích.

Před převratem se uvažovalo o výstavbě zbrusu nových lázní, ale pak přišel rok 1997 a strašlivá stoletá voda všechno zničila! A k obnovení bohužel dosud nedošlo...

Tady na chvíli opouštím manželku a po zpevněné cestě odcházím okouknout půvabné břehy rybníka Hejtmana. Poblíž narazím i na velmi zajímavou technickou památku: je jí šest metrů dlouhý kamenný akvadukt s bublajícím tokem Malé Bečvy, který překřížil potok Svodnici.

Za čím jedeme?

Pak už se vracím za Janou a společně podnikáme průzkum hlavního chropyňského náměstí. Jak jsme už dávno předtím zjistili v turistických průvodcích, žádná přehlídka starých měšťanských domů se na něm konat nebude: Chropyně se stala městem až v roce 1970 a předtím to bývala jen velká obec. K nárůstu populace došlo až po II.světové válce, kdy byl starý cukrovar přestavěn na podnik Technoplast (kromě jiného vyrábí koženky a podlahoviny). Díky přílivu nových pracovníků bylo staré historické jádro obklopeno činžovnními domy i panelovými sídlišti a dnes počet obavytel převyšuje číslovku 5 000.

Chropyňské náměstí Svobody má půdorys předlouhého obdélníku a téměř celou jeho plochu vyplňuje park, rozdělený na dvě části. Po jedné straně prochází po celé délce rynku hlavní silnice. Přitom mají okolní přízemní domy natolik venkovský charakter, že to, že se nacházíme na náměstí, jsme poznali až v jeho horní části. Tady se nachází Městský úřad, cukrárna a kulisa barokního chrámu sv.Jiljí, která je kulturní památkou. Další zajímavostí je i vedlejší sousoší Svaté Trojice z roku 1888 a pomník na paměť pozemkové reformy prvního československého státu z roku 1923. (Předtím jsme v parku procházeli okolo bysty Františka Palackého, čestného to občana chropyňského a také kolem pomníku Padlým obětem.)

I když dominanta náměstí Svobody – kostel svatého Jiljí nedosahuje nijak závratných parametrů: délka 25 m, šířka deset a výše věže jen 16 metrů – za pozornost stojí jeho krásný interiér s obrazy a hlavně skvostná kazatelna a křtitelnice.

Po návštěvě chrámu radostně spěcháme k sousednímu zámku a těšíme se na prohlídku. Ale tady nás čeká razantní políček: i když ještě není ani konec října a zámek je veden jako muzeum, jsou jeho interiéry veřejnosti zpřístupněny jen do konce září!!!

Hluboce zklamáni a naštváni chvíli pobíháme bezmocně kolem a odcházíme ke břehům sousedního Zámeckého rybníka, na kterém stojí i menší pozorovatelna. Poté se přes město vracíme k vlakovému nádraží. Na to, že byla Chropyně osídlena už někdy okolo roku 1000, se tu zdá těch památek málo, ale kromě již zmíněných zajímavostí zde stávala i vyšší latinská škola, kterou v roce 1561 založila Jednota bratrská. Nejprve ji navštěvovali potomci předních moravských šlechtických rodů, později zde směli studovat i talentovaní mladíci z lidu. Kromě modliteb, umění a řemeslům se zde učilo také „móresům“tj. vybranému chování!

V minulosti se tohle slovo dokonce dostalo i do jednoho lidového rčení – když se někdo choval hulvátsky a neslušně, bylo mu řečeno, že by měl odejít do Chropyně na móresy!

Před odchodem k vlaku ještě Janě ukazuju romantické břehy rybníka Hejtmana, pak už pomaličku k nádraží.

Těsně před příjezdem našeho spoje se z nádražního amplionu ozve hlášení o jeho dvacetiminutovém zpoždění. Po uplynutí této doby se hlášení opakuje. Po dalších dvaceti minutách už nic a vlak přijíždí až s téměř hodinovou odchylkou od jízdního řádu! Díky tomu nám v Kojetíně ujel autobus a my musíme čekat na další vlak, který nás přes Kroměříž a Hulín odveze do Otrokovic.

Poněvadž různá ta zpoždění od ČD jistě už nejednomu z nás notně nabourala cestovní plány, přimlouvali bychom se za to, aby se jejich představitelé šli do Chropyně naučit správným móresům!!!