Procházka k Lanškrounským rybníkům

Kam a jak jedeme?

Po dobrém obědě a krátké polední siestě opuštíme hlavní lanškrounské náměstí, s plnými bříšky scházíme na Pivovarské náměstí a odtud po značce směr Rybníky. Kromě mnoha památek má Lanškroun ještě jeden mimořádně atraktivní turistický cíl. Je jím soustava 7 Rybníků, z nichž ten největší - Dlouhý - slouží vodním sportům a rekreaci. Kromě toho na jeho březích pochopitelně najdeme i příslušníky Petrova cechu. Opravdu nevím, proč se tito lidé označují jako "tiší blázni" - máte je slyšet večer u piva !

Rybníky se v pořadí za sebou jmenují Krátký, Dlouhý, Olšový, Pšeničkův, Slunečný a Plockův, který se nazývá též Ostrovský a je rozdělen na dvě části. Okolo všech umělých vodních nádrží vás bez problémů provede trasa Naučné stezky. Tuto trasu ale určitě nedoporučuji procházet - tak jako my - v parném letním dni, však jsme také byli nakonec rádi, když jsme z nich shlédli alespoň první tři ...

Už při procházce městem jsme si všimli jednoho do očí bijícího faktu : když jsme zešli z nádraží do údolí pod městským centrem, čekali jsme zde most přes nějakou větší řeku, která by tomuto většímu městu určitě velmi slušela, ale něco takového zde nenalezneme. Lanškroun sice leží ve veliké mělké kotlině, ale ta je bohužel protkána jen sítí menších potoků a potůčků.

Jako vcelku přijatelnou náhradu za absenci nějakého veletoku si zde místní vybudovali alespoň soustavu větších Rybníků, z nichž ten nejrozsáhlejší - Dlouhý - má rozlohu 16 ha. Než k tomu ale došlo, byla zde jen síť rybníčků menších, které si zde vystavěli mniši z augistiánského kláštera. Takové rybníkářství bývalo ve středověku téměř zlatým dolem a přinášelo svým majitelům nezanedbatelnou finanční hotovost. Proto se ani nemůžeme divit, že už r.1464 nový majitel lanškrounského panství - pan Zdeněk Kostka - ruší všechny ty malé a zakládá Dlouhý rybník, jehož výnosy mu slušně naplnily měšec. V následujících desetiletích vzniká také rybník Krátký, Olšový a Pšeničkův. Kromě chovu rybiček a inkasování penízků za jejich prodej rybníky plní také zavlažovací funkci, jsou důležitou protipovodňovou zábranou a v zimě se z nich doluje led. Nesmíme totiž zapomenout na důležitý fakt, že lednička a elektřina jsou vynálezy "novověké" - v dobách dřívějších si lidé museli poradit jinak ...

Ve století "páry" pak začínají zdejší rybníky plnit dle moderních trendů i funkci ozdravnou, rekreační a sportovní. U Dlouhého rybníka napřed dlouho stojí jen dřevěné stánky s občerstvením, pak ale vzniká první hospoda - Markova - a přibývají další. Na protilehlém břehu nechává jakýsi mlynář vystavět velikou přírodní plovárnu se šatnami a půjčuje zde projížďěk chtivým zájemcům také lodičky. Přichází rok 1927 a s ním modernizace celého areálu a také stavba veliké výletní restaurace. Naši předkové se tu v sezóně baví nejen na proslulých Benátských nocích, ale také na různých karnevalech - k tomu všemu slouží veliké molo s tanečním parketem, zdvihající se na kůlech nad vodní hladinou. To se tu, panečku, za svitu měsíce a letní hvězdné oblohy hezky tančilo a randilo - to byla aspoň romantika !! Za vlády jedné strany se tato "měšťácká zábava" sice ocitla na indexu, areál ale naštěstí nezchátral, neboť se v nejbližším okolí za rytmu budovatelských šlágrů budovaly dětské a pionýrské tábory a hřiště a také rekreační objekty ROH. Zároveň byly založeny zbylé rybníky.

I dnes plní rekreační funkci jenom rybník Dlouhý,zároveň se ale on a ty ostatní staly tak důležitým ekosystémem, že byly všechny Lanškrounské rybníky r.2004 zařazeny do Seznamu význačných evropských lokalit ...

Za čím jedeme?

Po nechutné anabázi dlouhým předměstím s jeho rozpálenými ulicemi jsme se konečně doploužili pod ochranné stíny stromů u prvního - Krátkého - rybníka. Jen jsme si na chvilku sedli, přispěchal uvítací výbor hladových divokých kačen a z protější zahrady na nás posměšně civěly sádrové atrapy zvířat a trpajzlíků.

Po chvilce oddechu pokračujeme k hrázi Dlouhého rybníka. Jeho rozměry jsou vskutku impozantní a tak se tu prohánějí mužové na kajacích i kanoích, na vodní hladině se odrážejí siluety nejen stožárů plovoucích plachetnic, ale i labutí a jiných vodních ptáků. Místa je tu přitom tolik, že si navzájem nijak nepřekážejí. Jedna labuť, která evidentně hledá partnera, si mne připluje zblízka obhlídnout, ale hned se znechuceně otočí a raději se rychle vzdálí... No teda, od labutě jsem ještě košem nedostal !!

Po levé straně pokračujeme podél více jak 1 km dlouhém břehu, lemovaném nejen plážemi,rekreačními objekty, hospůdkami, ale dokonce i přístavištěm, až k jeho konci. Tady mne manželka zůstává čekat a já ještě krátce na hráz Olšového rybníka. Poblíž něho v lese je upravený pramen. Nese jméno nějakého pana Eduarda - prý to byl velitel místních ostrostřelců, možná to byl zrovna takový patron jak filmový Anton Špelec ostrostřelec v podání krále komiků a zrovna tak jako on rád vykřikoval to svoje nezapomenutelné : " Ligvééére !!!"

Vracím se za Janou a oba vzápětí testujeme pohostinnost nejbližší restaurace a její zahrádky. Poté zpět k hrázi, výšlap vpravo do kopce k hlavní silnici a po jejím okraji na lanškrounské vlakové nádraží. Cestou máme výhled vlevo na město s kulisou nádherných hor v pozadí, vpravo pak procházíme kolem místní průmyslové zóny s mnoha továrnami.

Po půlhodince čekání přijíždí místní lokálka a vrací se s námi do České Třebové. Do dalšího spoje máme skoro 1.5 hod čas a tak rychle na krátkou obhlídku do centra města. Když pak usedáme do rychlíku do Svitav, prochází přes vagon zajímavý mladý pár - blondýnka s tváří anděla a mladý Róm - a zamykají se na WC. Vzápětí se na ně dobývá průvodčí s vlakvedoucím, aby jim ukázali platné jízdenky a mladý pár je nemilosrdně z vlaku vykázán. Na adresu "zlé" paní průvodčí a na svého romského přítele se vzápětí z úst blonďatého anděla vyřine takový vodopád sprostých slov a přívlastků, že se začervená i nejeden dospělý !! Blondýnka s tváří anděla - a přitom mluví jak dlaždič v sukních, jen tak maně si vzpomenu na předvčerejšek, kdy jsme na hradě v Boskovicích potkali malou dcerečku s moc sympatickou maminkou pánkačkou - když se někdo narodí jako debil, tak i přes svůj spanilý ksichtík zůstane navěky už jenom debilem ...

Ve Svitavách poslední přestup, kvůli velikému vedru a naší utahanosti se vzdáváme prohlídky zdejšího historického centra - bude to snad, jako v hitu od skupiny Katapult :" Někdy příště ..."

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V Poličce jsme ještě navštívili Penny market a doplnili si proviant na zítřejší výlet a pak už do "naší" restaurace na náměstí naproti barokní radnici na dobrou večeři. Následuje ještě tradiční podvečerní procházka podél městských hradeb a posezení na jedné ze zahrádek ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Lanškrounské rybníky - zejména ten Dlouhý - je velmi hezkým místem, ale procházka okolo břehů Rybníků za poledního vedra nebylo zrovna tím nejlepším nápadem.

Ostatní informace

Za koukání na vodu se tu neplatí, za koukání do kelímku s pivem či limonádou tak jako všude jinde ano...