Rožnov, hřeben Beskyd

Kam a jak jedeme?

Po dlouhé době se mi konečně daří opět naplánovat výjezd ven. Sice se mi komplikuje odjezd – vrtání se v autě, elektrika je záludná. Provizorní výsledek se dostaví až v pozdním pátečním podvečeru. Ale Petrovi zase na poslední chvíli nahlásili večerní kontrolu radiátorů v domě, takže opožděný start není jen na mně. Ovšem škoda odpoledne. Chtěli jsme ho strávit na hřebenu Beskyd ve výšce 918m na vrcholu Velký javorník. Takto jen stěží stíháme 30 minut před zavřením restauraci Rožnovského minipivovaru. Tudíž v rychlosti ochutnáváme dva vzorky – světlý ležák Radhošť a 13% polotmavý speciál Rotschild. Oba samozřejmě velmi pitelné.

Za čím jedeme?

Ráno vyrážíme do Dinotic u Halenkova. Odsud zprvu silničkou na sever po zelené TZ. U Svrčinů odbočujeme vpravo na polní cestu. Podle mapy by to měla být cyklostezka. Je však velmi mizerně značena. Spíš neznačena. U prvního stavení za odbočkou se na nás se zuřivým štěkotem vyřítí dva psi. Za plotem to s majitelem, řezajícím dřevo na zimu, ani nehne. Psi jsou pěkně protivní. Chňapají nám zezadu po nohách. To mně moc nevzrušuje. Neotáčím se a klidně kráčím pravidelným krokem vpřed. Po nějaké desítce metrů to mého pronásledovatele přestává bavit. Petr se stále otáčí po druhém a kontroluje vzdálenost vyceněných zubů od svých nohou. To pochopitelně psovi dodává kuráž a ňafá déle. Až na mou radu se přestane Petr otáčet a reagovat na psa. Tím i druhý ztratí zájem a vzdalujeme se od této osamocené chalupy. Jenže po dalších 300 metrech další stavení a další pes. Sice jeden, ale zato větší. Scéna se opakuje. Jen větší macek je zřejmě starší a spokojí se kratším vyhrožováním a menším přiblížením se našim zádům. Postupně cesta začíná stoupat. Čím dál víc. Také nám nějak přestává souhlasit papírová mapa s reálem. Obdobně i mapa v moudrém Petrově mobilu. Posléze, v již dosti krkolomném stoupání mapa tvrdí, že stoupáme špatně, k vrcholu Lušovka 875m, kde by však podle mapy končí. Bez ohledu na mapy volíme jakousi nahodilou cestu mířící Doprava téměř po vrstevnici. Ta se nám zdá výhodnější. Jednak od strmého stoupání si rádi odpočineme a na další neznačené cestě bychom pak mohli dalším stoupákem vylézt na hřeben. Jde se dobře, cesta jen velmi mírně stoupá. Široko daleko není člověka. V místě, kde by měla být ona neznačená nahoru, však nic není. Jdeme dál, až narážíme na průsek s el. vedením. Ten je na obou mapách jasný a s určitostí vede až nahoru. Dokonce Vysokou travou stoupá, zase prudce vzhůru, jakás takás pěšina. Časem se začíná různě větvit a zmenšovat a přibývají zválená místa. No jistě. Jedná se o zvířecí stezku s množstvím pelechů, kde na sluníčku pak Vysoká pohodlně v klidu odpočívá. Jen my blázni lezeme vzhůru cestou necestou. Odměnou za to je krásný výhled na zvlněný předhřeben a hlavní hřeben Javorníků. Asi v polovině pracného lezení vysokou trávou a nízkým ostružiním se přiblíží hradba jakýchsi náletových keřů. Kličkujeme mezi nimi a doufáme, že nebude nakonec nutný návrat a zahození pracně nabyté výšky. V těchto místech do nás mobil vlévá předělový optimismus, neboť ukazuje zcela zřetelně, že stožár v naší dohlednosti je poslední před vrcholem. Vskutku za dalších deset minut prodírání divočinou a sbírání klíšťat jsme nahoře. Představte si, že za oba dny jsme neměli ani jedno! Doma pak zjišťuji, že na mapách seznam.cz vypadají cesty reálně, ale zato rozcestník je ve skutečnosti ne u průseku, ale o 80m směrem na západ. Je tam velká mapa a malý srubový přístřešek se zdevastovaným vnitřkem. Množství takyturistů a nepřátel přírody si ho plete s velkoobjemovým odpadkovým košem a nechává tu svou vizitku. Na hřebenu už je nám hej. Dáváme se po červené hřebenovkou na východ. Po jednom kilometru se naskýtá kratší výhled na opačnou stranu hřebene. Cesta se mírně vlní jak doleva-doprava, tak i nahoru a dolu. Zvolna tak nenápadně nabíráme výšku. Při této cestě nás dojíždí sedm crossmotorek s jednou čtyřkolkou, jinak nikde žádní chodci. Dalším pozastavením je Vsacký Beskyd pod 892m Vysokým vrchem Beskydem. Po necelých 3km si mohou pocestní odpočinout pod přístřeškem na rozcestí Pod Vsackou Tanečnicí a zkontrolovat na místní mapě vzdálenosti, co je v okolí i co dál. Odsud je to už jen skok (nahoru) na vrchol Tanečnice ve výšce 912 m. Na Tanečnici si návštěvníci krátili dlouhou chvíli stavěním nejen mužíků, ale vidíme zde i dva zajímavé kamenné mosty. Téměř makety viaduktů. Do vrcholové knížky se nezapisujeme. Nepřipadá nám to tady nějak zvlášť významné a těžce dosažitelné. Necháváme tam místo pro ty, co potřebují alibi. Původně jsme se chtěli vrátit nějakou jinou cestou. Jenže moc možností zde na výběr není, hlavně kvůli nutnosti vrátit se do Dinotic. Vracíme se tedy zpočátku stejnou cestou. Po relativně málo navštíveném hřebenu se nám pohodově šlape. Až ty motorky nás vyrušily. A při zpáteční cestě znovu. Odněkud se vracely. Zato mezi stromy přirozeně zapadá dvojice kovbojů s westernovými koňmi. Pravděpodobně American Paint Horse. Pro romantika je to příjemné setkání. Krátce si s nimi příjemně popovídáme. Zkritizovali jsme společně motorkáře a oni si postěžovali, že v jakémsi lese jim hrozila od soukromého majitele pokuta. Nechápeme, jak může kůň lesu škodit. Jinak jsme za celou cestu nepotkali živáčka, jen houby. A to bez vstupu mimo cestu, přímo u cesty. Z hřebene volíme jinou neznačenou cestu a dole při sluníčku schovaném za kopci obdivujeme ryzí přírodní scenérie s ovečkami a kvetoucími ocúny. Proto některé fotky za přibývajícího šera nic moc. U spodních chalup již procházíme bez problémů. Čtyřnohý zuřivec sice opět projevuje snahu. Stačí však malinko pozdvihnout hůl, kterou jsem si cestou zpět kvůli tomu pořídil. A vztekloun stáhne ocas mezi nohy.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Rožnovský minipivovar s restaurací, Pivovarská 6, GPS N49,45722 E18,13555 www.roznovskepivo.cz

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Pěkné počasí, klid na hřebenu, výhledy. Mimo motorkářů.

Nelíbil se nám zdevastovaný srub

Ostatní informace

Pivo 11° kvasnicové 27,- Kč, 13° polotmavý speciál 33,- Kč. Vstupné se na hřebenu neplatí.