Savoca, půvabné městečko proslavené filmovým Kmotrem

Kam a jak jedeme?

Charakterem horské městečko Savoca, ve kterém žije asi 1.750 obyvatel, je tak trošku opomíjeným, ale neskutečně půvabným a romantickým, sicilským klenotem. Většinou se o něm mluví hlavně v souvislosti s natáčením legendárního filmu Kmotr, který v jeho uličkách režíroval věhlasný F.F. Coppola. Toto malé opevněné městečko – či spíše vesnice, v jejímž historickém centru nepřebývá ani půldruhé stovky duší - však nabízí více historických památek než mnohá velkoměsta a okolní příroda je prostě čarokrásná. Vše dohromady vytváří až neuvěřitelnou atmosféru a pokud toto místo navštívíte v pozdním odpoledni, kdy tudy už neproudí davy turistů, získáte pocit, že se zde skutečně kdysi zastavil čas.

Za čím jedeme?

Jedna z nejpůvabnějších obcí celé Itálie nabízí současně skalnaté vrcholky, pohled na Jónské moře z výšky více než 300 metrů i stavby z období gotiky, renesance a baroka. Savoca je také součástí turistické oblasti Valle d´Agro a regionu spadající pod více než půlmilionové město Messina. V dobách své největší slávy měla Savoca, rozkládající se na přibližně 8 km2, více než 5.000 obyvatel (16. století). Obec tvoří klasické historické centrum a četné vesnice i osady v krajině se středomořskou vegetací (největší je téměř půltisícová Rina a o málo menší San Francesco di Paola, jiné – jako např. Barone nebo Malerba – jsou dnes již zcela vylidněné a opuštěné.

Historie městečka Savoca se zřejmě začíná psát již v době Římské říše, kdy bylo založeno jádro současného historického centra. To pak bylo rozšířeno v průběhu byzantského období i za arabské nadvlády. Ve 12. století se Savoca stala hlavním centrem oblasti Valle d´Agro a brzy získala prestiž, která jí umožnila dosáhnout mezi 15. a 18. stoletím až neuvěřitelného politického, náboženského, hospodářského i kulturního rozvoje. Město dokonce mělo i vlastní soud a věznici.

V 19. století však započal úpadek a vylidňování městečka. Někteří obyvatelé se přestěhovali do pobřežních center, jiní opustili Sicílii úplně. Úpadek městečka zastavil až rozvoj turistického ruchu a natáčení Coppolova filmu Kmotr. S ním se tady dnes potkáváte skutečně na každém kroku, minimálně v podobě různých magnetek, hrnečků, ručníků a jiných suvenýrů. Usednout do „Kmotrovy hospody“ Bar Vitelli je nepsanou povinností. A navíc je třeba si uvědomit, že se Sevoca v roce 2016 umístila na 3. místě žebříčku deseti nejkrásnějších vesnic světa.

Jen vyjmenovat všechny zdejší významné památky by stačilo na několik článků nadprůměrné délky (a to ještě mnohé zničil sesuv půdy v roce 1880), takže se zkusíme soustředit jen na ty nejdůležitější. A vybírá se mezi všemi těmi kostely, paláci, bývalou synagogou, rozlehlým hradem a dalšími docela obtížně. Vždyť jen těch kostelů stávalo v historickém centru městečka 17 a většina z nich stále existuje.

Zmínit tedy musíme minimálně mariánský kostel Santa Maria In Cielo Assunta (tato národní památka byla postavena v roce 1130 a proslavila ji zejména krypta s mumiemi a lávové okno), kostel San Michele (postaven okolo roku 1250, v 15. století rozšířen, zachovány dva gotické portály i barokní fresky), kostel San Nicoló (postaven ve 13. století, současná podoba z 18. století, jeho hřbitov si zahrál v Kmotrovi), bývalý kostel Neposkvrněného početí Panny Marie (klášterní stavba z roku 1621 s hrobkami zdejších významných, tedy bohatých, rodin), zříceninu kostela San Rocco (z roku 1593), kostel Ježíše Krista a Panny Merie (jednolodní stavba na kopci pochází ze 16. stol. a zdobí jej vzácné vlysy), kapucínský konvent s kryptou (komplex z počátku 17. století s cennými uměleckými díly je dnes „sídlem“ 17 – již zmíněných – mumií), zříceninu hradu Castello di Pentefur (založen na stejnojmenném kopci nad městem ve 12. století, možná na místě antické nebo byzantské stavby), Městskou bránu Archanděla Michaela (pochází z 12. století a je jediným vstupem do historického centra), středověký dům s krásným oknem z 15. století nebo zbytky paláce kurie a věznice (stavba ze 14. století sloužila jako soudní budova).

Opomenout nelze ani zříceninu bývalé synagogy pocházející nejpozději z počátku 15. století, četné paláce ze 16. až 18. století (např. Palazzo Scarcella, Palazzo Trimarchi se slavným „kmotrovým" barem Vitelli a Palazzo Salvadore) nebo Historické a etno – antropologické muzeum. Nevelké historické centrum je rozděleno do sedmi čtvrtí a charakterizují ho úzké klikaté uličky.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Možnosti jsou i v samotné Savoce, nejbližší větší „osada“ je 20 km vzdálená jedenáctitisícová Taormina, nejbližší velké město Messina (cca 45 km a 230.000 obyvatel). Posedět ale v místech, kde sedával sám Don Corleone je ovšem věcí nenahraditelnou a přisuzující tomuto místu přívlastek unikátní.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Pro někoho je Savoca místem naprosto úžasným a magickým, pro někoho možná pouze nudnou ospalou dírou. Nám se tady ale líbilo hodně moc a docela rádi bychom se sem opět někdy vrátili. I když jsme si žádný hrneček nebo šáteček s hlavou Marlona Branda nekoupili. Ono už totiž stejně všude zavírali (nebo měli zavřeno) … a díky tomu jsme viděli městečko jako málokterý jeho návštěvník. Vstup do většinou uzavřeného kostela sv. Michaela byl milým bonusem navíc.

Nelíbilo: Většina plusů má i své minusy. Díky pozdnímu příjezdu jsme neviděli zdejší mumie. A nepotěšil ani uzavřený hrad.

Ostatní informace

Možná tento příspěvek není úplně typickým tipem na výlet, ale měl by být lepším doporučením k návštěvě Savocy, než kdyby byl zařazen třeba v kategorii „Městečko“. Takže lze na závěr dodat, že dopravit se sem můžete vlastním nebo půjčeným motorovým přibližovadlem, na kole i autobusem. A je možná lepší, když to není ten od některé CK v rámci zájezdu typu „Po stopách Kmotra“. To byste pak asi většinu času trávili v baru Vitelli, kde byste s davem podobně postižených čekali, až se na vás dostane řada a vy se budete moci vyfotit se zapůjčenou kšiltovkou a pistolkou (ale kávu tam vaří fakt dobrou). Nám tady bylo tak nějak lépe a svobodněji …