Šumperk - Chocholík – Šumperk

Kam a jak jedeme?

Přesto, že se jedná o výlet krátký a nenáročný – s kočárky ovšem nepočítejte – vystřídali jsme během cesty poctivě všechny barvy značení i úseky zcela neznačené. A na tomto konstatování nic nemění ani fakt, že červenobílé psaníčko Josefa Janků bylo – alespoň v jednom úseku a v dobách minulých - barvou zelenou. Během tohoto výletu okolím Šumperka vystoupáme během několika málo kilometrů z +/- 330 metrů až do nadmořské výšky 548 metrů, čímž se dostaneme do vůbec nejvyššího bodu katastru obce Bludov.

Za čím jedeme?

Nejprve projdeme několik šumperských ulic a pěšin, které v drtivé většině lemují nedávno zateplené a kolorované panelové domy, abychom došli na Bojnickou ulici. Chci se podívat jak vypadají řadové domky, které zde postavila jedna místní firma. Nijak nadšen jimi nejsem, ale jako obyvatel 2+1 v panelovém domu nemám až tak moc právo kritizovat a navíc i toto je – jak říká klasik – otázkou vkusu každého soudruha. Odsud pokračujeme neznačenou cestou do polí a směřujeme mezi vrcholy Chocholík a Háj, nebo-li Senová. Některá flóra již signalizuje blížící se podzim, ale počasí nám přeje, na druhou polovinu první dekády září chvílemi až moc.

Po nějaké době se napojíme na žlutou TZ, kterou - stálým stoupáním – dorazíme až k rozcestníku v sedle Červený kříž. Odsud většinou pokračujeme Doprava k rozhledně na Háji nebo rovně ke Kostelíčku. Tentokrát nás čeká „politická akrobacie“ směrem doleva a vydáme se – i nadále vzhůru - po červenobílém psaníčku Josefa Janků na vrcholový Chocholík. Díky stoupajícím teplotám je více než příjemné, že téměř pořád jdeme ve stínu lesa. Vrchol je brzy dobyt a nás čeká – již silně omezený – výhled na Šumperk i masiv Jeseníků a chvíle odpočinku na vrcholových kamenech a skalkách. Překvapí mě zde nález „kusu dřeva“, který vypadá trošku jako lucerna. Nevím kdo to sem donesl a odkud, ale dvojníka tohoto předmětu jsem o něco později objevil v centru Šumperka, v altánu Zahrady přátelství a porozumění.

Následně nás čeká - samozřejmě - sestup, a protože se nechceme vracet stejnou cestou, pokračujeme „weier und weiter“ dolů, směrem bludovským. Od rozcestníku Pod Chocholíkem se k červenobílému psaníčku přidává zelenoá TZ a od rozcestníku Na starém zámku – už – po vzoru Tří sester - „jedeme na zelenou“. Ani to nám ale moc dlouho nevydrží a přecházíme opět na neznačenou cestu, která nás dovede až k areálu Jezdeckého klubu Bludoveček. Tady máme opět chvíli pauzu a od zvoničky, která je pomníčkem předčasně zemřelé manželky majitele klubu, pozorujeme pár koní ve výběhu.

Čeká nás závěrečná etapa. V této chvíli jsme už již nejen na modré TZ, ale i i na budoucí cyklostezce, která je již ve stádiu čilého budování (více než práce na cyklostezce mě však zaujal akromat se zemědělskou technikou na nedalekém poli ... pěkné vystoupení). A ta nás už zavede až zpět do Šumperka, na okraj Bludovské ulice.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k překonané vzdálenosti jsme se spokojili s malou svačinkou (tatranka a jablko) na vrcholu Chocholíku. Pokud by někdo šel tutéž trasu a chtěl se dobře najíst, doporučuji v jejím závěru navštívit restauraci Koruna.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Hezké počasí, krásná příroda, klid a pohoda. Vše k nezaplacení.

Ostatní informace

Výlet - až na tu svačinku a cílovou pivní odměnu - zcela beznákladový.