Svéradice, ves v „ Zemi zamyšlené“.

Tipy na výlet • Romantika • Vycházka - půldenní • Do přírody

Svéradice, náves • Fotografie (33) • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (33 fotografií)

Svéradice, kaple sv. Bartoloměje

Lesík při cestě do Svéradic

Vstoupit do fotogalerie (33 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Za oknem vlaku se občas mihne tmavá hladina Otavy a pohled na Horažďovice je znamením, že za chvíli budu přestupovat. Vlak z Horažďovic předměstí do Plzně odjíždí na minutu přesně a po několika minutách stojím sám na zastávce ve Velkém Boru. Mám před sebou krátký výlet na jihozápadě Blatenské pahorkatiny, kraje který dokáže divy s lidskou duší. Je to zvlněná pahorkatina s vršky, které na svých vrcholcích mají čepičky z lesíků či hustých křovin a pod kterými se rozkládají rozsáhlá pole a louky. Údolí potoků se tu rozbíhají do šířky a jsou často vyplněna rybníky a mokřady. Setkání se zástupci fauny tady jsou na každém kroku. Tu přes cestu přeběhne několik srnek či z pod meze vyrazí vyplašený ušák. Z výšky nad krajinou se dávají slyšet skřivani a ještě o mnoho výše párek káňat předvádí svůj zásnubní let. Na loukách a při vodách trpělivě čekají na svoji příležitost sněhobílé a šedé volavky. Staré polní cesty jsou lemovány stromy i hustými křovinami. Člověk sem vložil kapličky a křížky, které vybízejí k zastavení i k rozjímání. Ne náhodou tyto končiny spisovatel Ladislav Stehlík nazval „ Zemí zamyšlenou“.

Za čím jedeme?

Několik desítek metrů od vlakové zastávky má být počátek polní cesty. Po krátkém pobíhání po poli ji mám pod nohama. Pozvolna sestupuji do údolí Březového potoka. Kolem cesty jsou malé lesíky, louky a pole. Za potokem následuje stoupání a otevírají se hezké pohledy do okolí. Docházím ke křížku, který připomíná smrt člověka v roce 1919. Po levé straně mám nejvyšší bod v okolí, vrch Rážek ( 461 m.n.m.). Na konci stoupání se objevují Svéradice a po deseti minutách jsem na okraji vsi. První písemná zmínka o místě je z Roku 1264, kdy byl jejím držitelem Drslav ze Svéradic. Za zaznamenání stojí působení rodu Chanovických z Dlouhé vsi, kteří ves měli přes 200 let. Tolik z minulosti, současnost je přeci jen zajímavější. Přede mnou je hodně rozlehlá náves. Krásnou barokní kapli sv. Anny si tady postavili v roce 1834. Opodál stojící pomník padlým ve světové válce připomíná místní padlé. Některá stavení nesou stopy bývalých selských usedlostí. Doba socialismu se moc nevyznamenala, nevzhledné krabice obchodu a hospody náves hyzdí. Tak ještě najít pomník k osvobození americkou armádou, ten je v parčíku při silnici do Slatiny. Záhadou je kříž na opačné straně silnice. Byl vztyčen v roce 1851 a před nim je mramorová deska se špatně čitelným letopočtem ( 1747) a znakem. Údajně to je hrob francouzského šlechtice z doby válek o rakouské dědictví.

Vísku jsem si prošel a mířím na vrch Kostelík, který je severozápadně nad obcí. Mezi keři janovce procházím na plochý a rozlehlý vrchol. V jeho středu stojí větší kaple sv. Bartoloměje. Jednoduchá stavba s malou vížkou byla postavena ve 2. polovině 16. století. Kolem je několik křížků a nejnovější stavbou je kaple sv. Václava, ta přibyla v roce 2000. Několik laviček zve k odpočinku. Z vrcholu je směrem k jihu vidět značná část Šumavy a na opačné straně vrch Chlum s rozhlednou a Chanovice. Za dobré viditelnosti, která se dnes nekoná, to musí být pohádka. Na nejvyšší ploše vrcholu roste akátový lesík a je tu menší skalisko. Západním svahem sestupuji na hráz Mlýnského rybníka. Nad východním břehem je hezký skalní útvar. Ke vsi se vracím kolem bývalého mlýna a čas mě nutí k návratu. Na zastávku ve Velkém Boru se vracím mimo cestu, jen tak po loukách. Vlak jede opět na čas a výlet spěje ke konci.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

I když je ve Svéradicích obchod i hospoda, přesto jsem si musel s jídlem počkat až do Horažďovic předměstí. V nádražní restauraci se dá najíst a navíc tu točí dobrého Strakonického dudáka. Ubytovaní je možné v Horažďovicích.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Do „ Země zamyšlené“ jezdím rád a poměrně často. Je to krajina, která je nenapodobitelná a asi mě i něčím přitahuje. Navíc člověk nemusí překonávat výšiny, vše je to tady tak trochu uhlazené a chodí se po rovině. Skoro pokaždé objevím něco nového a neznámého. Zdejší flóra i fauna se od ostatní části země sice moc neliší, ale je zastoupena ve větší míře.

Ostatní informace

Délka této cesty je něco kolem 7 až 8 kilometrů v podstatě bez převýšení. Vlaky tu častěji jezdí v odpoledních hodinách a ve všední dny. Mapa KČT má č. 68 Pootaví.

Poslední aktualizace: 26.2.2015

Svéradice, ves v „ Zemi zamyšlené“. na mapě