Zell am See – výlet na vysokohorské Kaprunské přehrady – RETRO 2005

Kam a jak jedeme?

Městečko Zell am See najdeme v Rakouských Alpách v pohoří Vysoké Taury a z Prahy je to necelých šest set kilometrů pokud jedeme přes Plzeň a Mnichov, což je asi nejrychlejší a nejobvyklejší cesta. Rozhodně to není výlet na jeden den, ale vyplatí se zde strávit minimálně týden. Nádherné okolí rozhodně za to stojí a to nejen v zimě, ale i v létě. My jsme zde strávili dva nádherné letní týdny s našimi všemi dětmi a to včetně v té době našeho nejmenšího, kterému byli čtyři měsíce a jak jsme se přesvědčili už od nejútlejšího věku s námi zvládal cokoliv a to mu vydrželo do dnešních dnů. Do Rakouska jsme se přesunuli auty (množné číslo je na místě, neb do jednoho všechny naše dítka nedostaneme), ubytovali se a pak už jen poznávali krásy místa a okolí.

Ze Zell am See se vydáváme auty cca osmnáct kilometrů jižním směrem, na Piesendorf a dále přes Kaprun mineme parkoviště u lanovek pod Kitzsteinhornem a pokračujeme nahoru do kopce až nás uvítá několikapatrový betonový komplex záchytného parkoviště v nadmořské výšce 1 086 m v místě zvaném Kesselfall Alpenhaus. Jelikož bylo celkem brzo po ránu, tak bylo téměř prázdné. Z parkoviště je to jen pár kroků k pokladnám

Za čím jedeme?

Od rána se konečně po několika deštivých dnech umoudřilo počasí, takže nad hlavou sluníčko a modrej plech. V pokladně jsme zakoupili vstupenky, což pro naší početnou rodinu není zrovna levný špás, ale musím uznat, že to rozhodně stojí za to.

Nasedáme do přistavených autobusů a jedeme klikatým a úzkým tunelem vylámaným ve skále necelé 2 km k údolní stanici Lärchwand-Schräaufzug 1209 m n.m. Seděli jsme hned vpravo za řidičem a musím konstatovat, že místní řidiči to mají v oku a jízda byla bravurní. Místy se zdá, že autobus se do tunelu ani nevejde, ale evidentně tomu tak není.

Tady všichni přesedáme do šikmé výtahové lanovky, která stoupá vzhůru po strmých kolejích, jejichž rozchod může být odhadem asi osmimetrový. Jde o plošinu pro 180 osob, která na vzdálenosti 820 m překoná výškový rozdíl 431 m. Lärchwandschrägaufzug anebo Výtah v modřínové stěně, původně sloužil k přepravě všech nákladů na staveniště vysokohorských přehrad. Cesta nahoru trvá několik minut a postupně se otvírá pohled na Kaprunské údolí. Lanovka představuje poměrně unikátní řešení a dopraví nás do výšky 1640 m.n.m.

Poslední úsek cesty opět absolvujeme autobusy. Asfaltka nejprve míjí tyrkysové vody rezervoáru Wasserfallboden (vysoká hráz 120 m, dlouhá 357 m, zadržuje 85 mil. m3 vody), poté projedeme sedmero tunelů pod nejvyšší obří betonovou hráz a podél ní se namáhavě vyškrábe na hranu hráze. Přehrada Mooserboden. Horní přehradní nádrž je v nadmořské výšce 2036m. Má dvě přehradní hráze. Moosersperre má výšku 107 m a délku koruny hráze 494m. Drossensperre má výšku 112m a délku koruny hráze 357 m. V této nádrži je při hladině ve výšce 2036 m objem vody 86.6 milionu m3 vody. Do nádrže je přiváděno 60 % tající vody z největšího ledovce v Rakousku - Pasterze - tunelem 11,6 km dlouhým.
Mezi oběma přehradními hrázemi je 2112 m vysoký vrcholek Höhenburg, kde je ubytovací zařízení horolezecké školy Naturfreunde Hochgebirgsschule. Je zde také cvičná horolezecká škola a cvičná ferrata.

Již první pohled po vystoupení z autobusu je naprosto úchvatný. Tyrkysová voda přehradní nádrže, podobná barva oblohy a tmavé skály místy krásně zelené, místy se sněhem v horních partií vytváří naprosto úžasnou kompozici. Než jsme se vypravili na procházku po koruně hráze tak se mrňousek přihlásil o svoji mobilní cisternu a zbylá dítka se vyblbnuli na dětském hřišti, které je hned vedle info centra.

Sluníčko krásně hřálo, ale voda v přehradě byla pekelně studená. Jestli to nebude tím, že jde většinou o vodu z tajícího sněhu. Rozhodně není na koupání, dle našeho odhadu tak čtyři stupínky. Pod korunou hráze se na sluníčku vyvalovala rodinka svišťů. Desítky turistů měli evidentně na háku a pak že je to plaché zvířátko, které se jen tak nepodaří zahlédnout. Pozorovali jsme je téměř půlhodinku, rušit se rozhodně nedali.

Procházka po koruně hráze je naprosto nezapomenutelným zážitkem a jde těžko popsat slovy. Koukněte na fotky, ty vypoví vše.

V informací jsme se zeptali zda je možno s kočárem se vydat zpět k lanovce pěšky. Byli jsme ujištěni, že je to ideální cesta, a krásná procházka. Krásná procházka to byla, pomineme-li to že místy jsme si mezi skalami spouštěli kočár a podávali mrňouska a místy se s kočárem brodili přes potoky. No naštěstí jsme ho nikde nevyklopili a krásné skalničky za tu cestu stály.

Sestoupili jsme až na horskou chatu s restaurací Fürthemoar-Alm (1805 m n.m.) kde jsme ochutnali místní speciality a pak nastoupili na vracející se autobus a lanovkou a tunelem jsme se vrátili k našim autům.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V Alpském městečku Zell am See na břehu jezera Zeller See jsme strávili krásných a pohodových letních 14 dní v malém rodinném hotelu Seehof café a denně podnikali výlety do blízkého i dalekého okolí. Ochutnali spoustu především místních jídel a rozhodně můžeme doporučit především horské samoty a místa mimo turistická centra.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Příroda je naprosto úžasná, a jde o unikátní technické dílo velmi citlivě zasazené do okolní přírody. Můžeme jen ukázat nějaké fotky.

Ostatní informace

Otevřeno bývá od konce května do poloviny října. Vstupné 18,- euro dospělí, děti 6-15 let 11,- euro.