Sobotní lednové odpoledne s Kubačkou a jejím okolím.

Konečně nastal den, který odpovídá zimnímu období, napadl sníh, teploty zůstaly pod nulou. Na tuhle dobu jsem dlouho čekal a konečně jsem se také dočkal. Nějaký čas jsem v hlavě nosil plán, opět se vypravit na vrch Kubačka, jenže na rozdíl od minule jsem chtěl tento vrchol Českého středohoří navštívit v zimě, tak abych viděl, jak z něho vypadá České středohoří, když je všude sníh. Sobotní odpoledne dne 25.1. nabízelo téměř ideální podmínky na to, abych procházku na Kubačku uskutečnil.

Psát, že jsem měl při mé procházce společnost v podobě fenky Riny, nemá moc smysl, to už je klasika. Vyrazili jsme tedy už klasicky ze vsi Hrušovka a to směrem silnice do lomu Dobkovičky, od které se až k turistickému rozcestí pod Kubačkou line cesta značená žlutou turistickou značkou. Ve všední den bych ale volil cestu zadem přes ves Kletečnou, protože po silnici do lomu jezdí náklaďáky právě z lomu, jenže v sobotu oni nejezdí. Na silnici jsme také nepotkali ani živáčka. Došli jsme tak na začátek žlutě značené cesty a po ní vyšlápli až ke zmíněnému rozcestníku. Cestou jsem si zase připadal, jak v Mrazíkově království.

Abychom to opět mohli z Rinou vzít přes vrchol Kubačky, museli jsme jít po jediné cestě, která vedla na kraj lomu. Před závorou, zakazující vstup jsme zase odbočili vpravo a pokračovali tak volným terénem na horu, a když jsme dobili vrchol Kubačky, šli jsme naprozměnu dolů k bývalým výsypkám, kde, jak už si někteří můžou pamatovat s mého minulého článku s Kubačky, se naskýtají úžasné výhledy na České středohoří. Tentokrát ovšem nebyly výhledy tak dokonalé, jako minule, ale tak špatné to přesto nebylo. Snížené výhledy vynahradila úžasná zimní výzdoba na kopcích, i v krajině. Například samotná Kubačka byla tak úžasně ojíněná, až přecházel zrak, to samé se týká Milešovky, či Hory Kletečná. Krásně tu bylo, ale ta teplota byla také úžasná, nějak mi mrzli tváře, ale to mně nevadilo, je přece zima, tak proč si stěžovat, že mrzne.

Pokračovali jsme s další prohlídkou KRAJINY, v případě Riny i stop od zvěře. Z východní strany je možné vidět Labské údolí s Radobýlem, vpravo Lovoš a další kopce a různé útvary. Když uděláme pár kroků dále po malém spádu, vidíme i samotný lom Dobkovičky (Kubačka), to by tedy byl takový menší popis méně známé Části Českého středohoří. Teď zase k samotné procházce.

Z Rinou jsme se pomalu přesunuli až ke křižovatce vedoucí k cestě, kterou jsme před tím přišli pod vrchol. Místní podmínky se zákazy i nezákazy kvůli lomu jsem vás taktéž seznámil v minulém článku, ale pro zopakování, kvůli lomu jsou různě po východní části Kubačky rozmístěné omezení a zákazy, jenže od vrcholu žádný zákaz, či omezení nepotkáte, díky tomu se pak nevědomky neznalí dostane lehce do zakázaného území. Přes to, asi to s těmi zákazy tu není tak horké, protože jsem potkal lidi i s kočárkem, kteří očividně dle stop přišli právě od závory omezující vjezd, ale jak je vidět, vstup ne.

Po další obhlídce východního svahu Kubačky jsme zaveleli ke zpáteční cestě, došli jsme k rozcestníku pod Kubačkou. Zde jsem se zaživa nemohl rozhodnout, jestli jít opět po cestě, kterou jsme přišli před tím, tedy po žluté a nebo jít směr ves Kletečná. Po dlouhém zvažování sem nakonec určil směr Kletečná. Kletečná je velmi hezká vesnička, v zimě extra. Prošli jsme skrz ves a šli k takzvané Zboženeské cestě, jinak cestě z Kletečné do vsi Zbožná. Po ní jsme seběhli dolů a před Zbožnou jsme sešli a na Hrušovku jsme pokračovali přes pole, louky a cesty velmi důvěrně známé.

Možná teď čekáte, že budu psát závěrečné řádky, ale omyl, tentokrát vás ještě ,,zavedu“ na jeden malý vršek, z kterého jsou taktéž pěkné výhledy na České středohoří. Jmenuje se Kořínka. Po malém ohřátí u kamen jsme se s Rinou zašli podívat na západ sluníčka právě s Kořínky. Pohledy z tohoto malého vršku mě nezklamaly. Sluníčko chystající se ke spánku ještě tu krásu KRAJINY pěkně dokreslilo. Pak jsme se ale definitivně vrátili zpět na Hrušovku.

Opět tedy něco závěrem, krása Českého středohoří je opravdu neskonalá a udělat si zdejší krajinou výlet, či jen obyčejnou procházku, máte hned po tom lepší náladu. Energii vám dobijí takové energické Hory, jako je Milešovka, Kletečná, Lovoš a jiné a věřte, ta energičnost není jen můj výmysl, je to nějaký čas, kdy o tom mluvili i v jednom nejmenovaném televizním pořadu. Zvu vás tedy, aby jste se osobně přijeli k nám do Českého středohoří podívat a o té energii se přesvědčili sami.