7600km Francie,Andorra,Španělsko,Gibraltar RETRO 97, 4.díl

Španělsko: Chinchón – Aranjuez - Toledo

Z Medinaceli odjíždíme odpoledne a míříme na Madrid. O velká města moc nestojíme a tak před Madridem v Guadalajaře odbočujeme nalevo na jižní nábližku do Chinchónu. Odsud se údajně do Evropy rozšířil chinin. Název zní podobně. Třeba na tom něco je.

Dojíždíme sem navečer. Ihned se vrháme do kolotu večerního a nočního života města. Cítíme zde jakousi slavnostní náladu. Čím blíže centru, tím přibývá sváteční výzdoby. Úzkými uličkami se prohání mládež na skútrech, v ulicích postávají hloučky občanů. V srpnovém španělském horku máme pojednou možnost nahlédnout do rodinného zákulisí. Kráčíme uličkou a nalevo se ohlédneme doleva. Menší otevřený dvorek, právě tak velký, aby se tam vešel dlouhý stůl s asi 20 židlemi okolo. Evidentně obsazené početnou rodinou. Jak ve filmu ze Sicílie. V čele hlava klanu, po stranách podle hierarchie až po děti na konci. Zastavujeme a třeštíme oči. Ovšem jen na okamžik, neboť padre zvedl obočí a přeměřil si nás očima. Za zády se nám přehnala řvoucí motorka. Nečekali jsme na výstřel a rychle pokračujeme dál. Později jsme zjistili, že to patří k běžnému životu Španělů v této horké krajině.

 Stejně, je to nezvyklé. Středa 14.srpna. Co by to mohlo být? Snad tradiční oslavy-fiestas, končící býčími zápasy. Kousek u centra sledujeme, jak se pilně pracuje na masivních železných dvoumetrových zábranách na okrajích ulice. I v samém středu spatřujeme totéž, budované kolem dokola náměstí. Krátkým dotazem v cestovatelském esperantu zjišťujeme, že tudy poběží býci. No vida. Nejen Pamplona. Po setmění se rozsvěcuje slavnostní osvětlení a girlandy. Odněkud sílí hudba. Později zapraskají rány a nahoře se objevují květy ohňostroje. Víme o tomto jejich svátku jen to, že je znám z Pamplony, a jedná se o přímo o turistickou atrakci. Zde probíhají asi celý týden běžné oslavy kdoví čeho, a vrcholí honěním býků v neděli.

Následujícího dne, již za světla, si Chinchón procházíme znovu. Historické centrum s kastilskou architekturou patří mezi národní kulturní památky. Ochranné zábradlí už pokročilo, a za světla zkoumáme pitoreskní centrální kruhové náměstí, které občas slouží pro koridu. Obklopují ho třípatrové domy s arkádami a typickými dřevěnými balkony. Patří mezi nejkurióznější v kraji. V interiéru kostela dela Asunción je prý slavná malba Nanebevzetí od F.J.Goy.  Nad městem se tyčí polozřícenina hradu, odkud je výhled.

Pouhých 30km nás dělí od bělostné, královské renesanční rezidence Aranjuez ze 16.stol. u břehů řeky Tajo jižně od Madridu. Královská rodina ji měla v používání až do 18.stol. Od r.2001 je zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Skvělá je vzdušná parková úprava rozsáhlých aranjuezských zahrad, zejména severně přiléhajících k rezidenci. Mimo množství alejí zpestřují výzdobu sochy, fontány a vodopádek.

Náměstí San Antonio poblíž královského paláce se vyznačuje 220m dlouhým podloubím. Nemůže chybět aréna. Město vlastní jednu z nejstarších v oblasti.

Padesát kilometrů z Aranjuezu do Toleda se projíždí zvláštní polopouštní krajinou. Toledo, v roce 1986 zapsané do seznamu památek kulturního dědictví UNESCO, je natolik známé, že se omezím jen na hlavní zajímavosti. Ze vstupů do města zůstalo několik bran. Tři jsou na severu nedaleko od sebe, další pod hradem u římského mostu Puente de San Martin. Hlavní a nejkrásnější z nich je jedna ze severních, Puerta de Bisagra Nueva, používaná i jako symbol Toleda. Nejstarší je však jednoduchá Puerta Bab al Mardum.

Z původního kláštera benediktinů z 8. stol., nad levým břehem řeky Tajo, poblíž římského mostu Alcántara ve východní části města, byl vybudován hrad San Servando. Naproti tomu renesanční pevnost alcazar čtvercového půdorysu s věžemi v rozích ze 16.stol., se nachází na nejvyšším kopci města, šikmo přes řeku jihozápadně od hradu. Ovšem největší dominantu a atrakci pro turisty tvoří 120m dlouhá, a 59m široká, velkolepá pětilodní gotická katedrála P.Marie se dvěma věžemi, dvojitým ochozem a 22 bočními kaplemi s původem už od 6.století.

Z dalších pamětihodností lze vyjmenovat dvě dobře zachovalé synagogy, později sloužící za kostely. Z muslimských pak mešitu, později kostel El Cristo de la Luz z 12.stol., dnes muzeum. El Grecův obraz „Pohřeb hraběte z Orgazy“ si můžete prohlédnout v kostele Iglesia sv.Tomáše se středověkou věží, ze stol.XIV.

 Z alžbětinské gotiky 15.stol. je tu monasterio de San Juan de los Reyes, či v mudejarském stylu kostel Santiago del Arrabal. Mudejarský je rovněž Galiana Palace ze 13.stol. Jak vidno, není jednoduché si z toho chumlu památek vybrat ty nejzajímavější. Nejlepší je zajít do infocentra a za pomoci mapky si zvolit trasu.

A mám tu jednu historku z r.1997. Dnes už si nevzpomínám, kde to přesně bylo. Možná, po průjezdu menším pohořím Monetes de Toledo, nebo jiným v této oblasti. Ale na tom nezáleží. Zkrátka sjíždíme dolů z nějaké vysočiny a je třeba doplnit naftu. Na méně frekventované silnici, v málo obydlené krajině vidím osamělou benzinku. Zastavuji u stojanů a chvíli čekám na obsluhu. Tenkrát byly ve Španělsku převážně obsluhované pumpaři. Když dlouho nikdo nejde, vylezám z auta a okukuji stojany. Mám si natankovat sám? Nikde nikdo. Ještě chvíli čekám a pak jdu do kiosku hledat obsluhu. Uvnitř také nikdo. Pokladna k dispozici. Přemítám, kdybych si natankoval plnou, vybral kasu, a odjel, v této liduprázdné krajině, co by se stalo? Nicméně, já starý poctivec, vyjdu ven a obcházím opuštěnou benzinku. Vzadu, za budovou koukám, asi 10 metrů ode mě vystrčený zadek. Muslim na koberečku něco mumlá. Jelikož se oči nevyskytují na zadní části těla, navíc silně zaneprázdněn, mně vůbec nevnímá. Vzdychnu, zakašlu, nic. Nic naplat. Jdu zpět sednout si do auta, a čekat. Po nějaké době čerpadlář konečně vyleze jako by se nic nestalo, natankuje nádrž a já platím. To bylo prosím ještě před invazí, před 20 roky! Co byste dělali vy? Vybrali pokladnu a jeli dál?