Buchlov - Barborka - Buchlovice 2005

Za příznivých klimatických podmínek a za jasného počasí se nám z balkonu otevírá pohled na hlavní hřeben Chřibů, jemuž dominuje známé trojvrší : Holý vrch, vrch Modla s kaplí sv.Barbory a kopec, jehož vrchol zdobí silueta jednoho z nejkrásnějších moravských hradů - hradu Buchlova. A právě do těchto míst směřuje naše dnešní výprava...

Vyjíždíme brzy ráno a v Buchlovicích vystupujeme z dálkového autobusu už v 7 hodin ráno. Je moc krásně. Procházíme přes vzorně upravené městečko a pak odbočujeme po silnici, vedoucí do obce Břestek, do kopce až na nejvyšší bod komunikace a kocháme se kruhovým rozhledem na Chřiby, celé Moravské Slovácko a hlavní hřeben Bílých Karpat až po Javořinu.

Horší je, že " od Buchlova větor věje". Vítr je nárazový a jeho síla chvílemi dosahuje stupnice menšího tajfunu. To nás ale nerozhodí - nejsme přece z cukrové vaty - odbočujeme na pohodlnou polní cestu vedoucí po hřebeni mezi poli a lukama vstříc Hradu Buchlovu. Cestou fotíme a fotíme - (z toho asi 70 procent zbytečně !) Přicházíme na rozlehlou louku s moc hezkým výhledem na hrad, Barborku a bývalou hájovnu. Jana valí dál do kopce, já si ještě fotím sochu sv.Barbory a na křižovatce turistických cest nad hájovnou Janu doháním. Zde krátký průzkum úpatí vrchu Modla. (V jeho zalesněném masívu se totiž mají ukrývat pískovcové skalní útvary, tvořící zde miniaturní skalní městečko. Horolezecká veřejnost ho zná velmi dobře, běžní turisté by měli s prohlídkou jednotlivých skalních útvarů problémy - nacházejí se totiž ve velmi prudkém svahu.)

Na úpatí vrchu žádné skály nejsou a tak pokračujeme kolem zajímavě pokroucených borovic přes Čertovo sedlo na vrcholovou louku u hradu a zde na kládách posvačíme. Pak už stoupáme do nitra překrásné hradní pevnosti. Kupujeme si lístky, fotíme si 1.hradní nádvoří a pak přes most na to druhé. V bývalých konírnách je moc hezká expozice historie Buchlova a okolních hradů a spousta krásných fotografií.

Tak jako většina nejstarších hradů u nás, vznikl i Buchlov v 1.pol 13.století. Jeho nejstarší - pozdně románskou část - budovala stavební huť z blízkého Velehradu. Hrad měl 2 masivní hranolové věže, mezi nimi byl stál palác. Později přechází do vlastnictví šlechticů. Za Cimburků přestavěn v gotickém slohu, pak patří pánům ze Zástřiže, kteří hrad ještě více opevnili a přidali i hodinovou věž. Až do r.1800 hrad vlastnili Petřvaldští, kteří na hradě provedli poslední úpravy. Posledními vlastníky byli Berchtoldové. Obývali už sice blízký zámek v Buchlovicích, ale bratři Leopold a Bedřich - ten první byl lékař a druhý botanik - začali hradní interiéry vybavovat do cennými sběratelskými exponáty ze svých cest po celém světě a už v roce 1848 !!! zde bylo otevřeno muzeum. Roku 1931 byl hrad poškozen požárem, opraven a po r 1945 se stal jeho vlastníkem stát.

Z koníren vycházíme ven, fotíme si detaily hradního nádvoří a pak nás konečně volá průvodkyně na prohlídku. No - je to částečně hrůza, protože je nás zbytečně moc - a do toho jeden mladý pár, každý drží v náručí jedno řvoucí malé dítě. ( Nad bezohledností některých jedinců vůči svým bližním zůstává rozum stát. Co z toho ty tak malé děti mohou mít, rodiče se klidně mohli na prohlídce vystřídat a hlídat venku je mohl ten druhý. Dokonce i jinak klidná starší průvodkyně už to v jednom sále nevydržela a schválně upustila na zem svazek klíčů, aby alespoň na chvíli ti haranti přestali řvát !!!)

Po schodech vystoupáme k "lípě neviny", vyslechneme si známou pověst o tom, že byla nevinně odsouzeným zasazena kořeny vzhůru a pak už vcházíme na horní vnitřní nádvoří s barokně upravenou fasádou hradního paláce. Ve vlastním hradním jádru je nově prohlídka " černé" kuchyně a zbrojnice, následuje klasický okruh napřed přes gotické sály, v těch menších síních máme co dělat, abychom se tam všichni vlezli ! Bezkonkurenčně nejkrásnějším a dech beroucím místem je prohlídka nádherné Buchlovské hradní kaple. Je umístěna v jedné z hradních věží a má výšku přes 2 patra !! ( Ačkoliv jsem byl na hradě mnohokrát, hlavně za doby "šťastnějších zítřků", tyto interiéry vidím poprvé, protože se kaple léta létoucí opravovala... Dneska nám pro změnu uniká zase renesanční taneční sál, který se nachází ve stadiu rekonstrukce). Následují zajímavé pokoje se sbírkami bratří Berchtoldů a jako zlatý hřeb nás čeká ohromující rozhled do kraje z vyhlídkové terasy hradní věže. Kvůli poryvům šíleného větru - temeno hlavy jednoho pána opouští proti vůli majitele jeho noblesní klobouk a snáší se na hradní nádvoří - je to bohužel záležitost jen několika minut...

Vracíme se dolů na hradní nádvoří. Prohlídka hradu, která naplnila naše dušičky velikou radostí, trvala neuvěřitelných 1.5 hodiny !!! Jdeme si ještě prohlédnout galerii moderního umění a dřevěných soch a jsme z ní více než nadšeni. Je tu spousta nádherných a pozoruhodných objektů a prohlídku a atmosféru zážitku vhodně podkresluje reprodukovaná hudba...

Než definitivně opustíme hradní areál, ještě jednou si jdeme prohlédnout výstavu fotografií a pak už směr Barborka. Sedlo mezi Buchlovem a Modlou vyplňuje vyhlídková louka, pak už lesem stoupáme ke kapli sv.Barbory z roku 1673, která sloužila majitelům hradu i jako hrobka a v dnešní době se v jejím interiéru pořádají příležitostné výstavy. Je ale zavřeno a protože je tu nahoře opět silný vítr, tak já jen bleskový průzkum nejbližší skály pod vrcholem - víc mi v tomhle strmém terénu má tenisková obuv z vietnamské tržnice ani nedovolí - a tak zpět do sedla. Po žluté značce pak rychle dolů do Buchlovic.

V zámku jsme byli posledně a tak dnes jen prohlídka nádherné zámecké zahrady. I když oblohu mezitím pokryly mraky a slunce je mdlé a chvílemi " žádné", je to tu v parku moc krásné a my si umiňujeme, že se sem na podzim rozhodně vrátíme ! V parku právě probíhá " páví říje", opeřenci blázní a poprvé v životě dokonce vidíme páva v letu. Najde se tu i páv albín a zajímavý je i kohout lilipután, který trpí napoleonským komplexem a je z něj zápasník k pohledání...! V zahradě i na zámeckém schodišti se dají nalézt četná romantická zákoutí. Krása a bizarnost některých parkových stromů potěší srdéčko...

Když dofotíme oba filmy, musíme se neradi s pohádkovou zahradou rozloučit. V jedné místní restauraci se ještě stavujeme na večeři. Jana si pochutnává na kuřecím mase se smetanovou omáčkou, já "slzím" nad pálivou mexickou směsí. V 19 hod už stojíme na rozcestí u hlavní silnice a od zastávky busu vyhlížíme dálkový spoj Brno - Zlín, který nás odveze k domovu...