Dolomity Brenta, Val di Sole a velké italské dobrodružství 1 (Cascate de Saent, Rabbi, Male)

Ještě nikdy se mi nepodařilo vidět Alpy jinak než v dešti a mlze. Ale protože je život hlavně o nekonečné řadě pokusů a omylů, zkouším průběžně a opakovaně také já. Když mi kolegyně Eva někdy v prosinci loňského roku oznámila, že chce dát dohromady zájezd do Dolomit, věděl jsem hned, že část mého červencového programu je jasná. Koneckonců DOLOMITY – nebo chcete-li Dolomiti či Dolomiten – patří k nejkrásnějším alpským pohořím. Již v dětství patřily oba stereokotoučky s obrázky tamních tvarově bizarních štítů, skalních hřebenů, horských luk i ledovců k mým nejoblíbenějším. A hned na úvod musím uvést, že místo slova dobrodružství mělo být v titulku původně cykloputování. Nakonec byla celá výprava chvílemi opravdu spíše dobrodružná než cyklistická. Až tak moc kilometrů jsme ve finále nenajeli a kolo občas nahradila pěší turistika, lanovky a dokonce i plavidla. Začněme ale od Adama, tedy v tomto případě spíše od produktu vytvořeného z jeho žebra.

Postupně se mění počet účastníků akce a ženskou většinu doplňují postupně další cyklisté opačného pohlaví, takže nakonec většinu zájezdu tvoří skupina, jejíž základ dala volejbalová parta, se kterou už takhle vyrážíme pěkných pár let. V Rakousku a Polsku jsme už takto byli, Itálie nás čeká poprvé. Ono toho poprvé bude pro většinu z nás více než dost. Alespoň za sebe mohu prozradit, že jsem poprvé na kole překonal 2.000 nadmořských metrů, poprvé se s kolem – za pomoci lanovky – projel ve výšce ještě asi o pět stovek metrů vyšší a má noha se dotkla kamene i sněhu na třítisícovce. Už jenom proto se jednalo o dovolenou nezapomenutelnou. Méně potěšitelný je fakt, který je sice také unikátem, ale docela rád bych ho oželel. Někdo nahoře si pro nás po poradě s panem Celsiem připravil hodnoty 34 až 39, což není teplota pro (cyklo)turistiku až tak ideální …

Celá akce začíná v pátek 17.7.2015, a to odjezdem od šumperské velkoprodejny jednoho známého obchodního řetězce. Radostně se přivítáme s dlouholetými souputníky, známými, které jsem dlouho neviděl a nakonec i těmi ještě neznámými. Koneckonců šumperskou většinu doplňuje ještě Jeseník i Brno. A pak už nás čeká tradiční a dobře známá trasa přes Mikulov a Vídeň, i ta neznámá přes Innsbruck a Bressanone neboli – pro nás známější – Brixen. To už je sobota 18.7.2015 a my se pomalu začínáme kochat krajinou, která bude na týden naším přechodným domovem. Jména Trentino a Val di Sole budou teď pro nás stejně běžná, jako Jeseníky. Pro mě je milým překvapením množství strážních hradů a jejich zřícenin, které lemují cestu. Údajně jich zde najdeme několik stovek … a rád tomu věřím. Koneckonců ještě nikdy jsem nepořídil z okna autobusu tak obsáhlou fotodokumentaci jako tentokrát. Nás však ještě čeká nákup v městečku s pozoruhodným názvem Malé (jídla vezu sice z domova dost, ale nějaké to pivo a fragolino se hodí vždy). A sluší se ještě dodat, že naším domovem se stává Commezzadura, což je vlastně takový slepenec několika menších „osad“.

Rychle jsme se ubytovali po 4-6 osobách v apartmánech, rozdělených do dvou domů (já jsem s Pekoši, za sousedy máme Boba a naši juniorku, takže by mohlo být veselo), a pod vedením novopečeného majitele CK, který zdejší kraj dobře a dlouho zná, jsme vyrazili na první výlet. Už ten byl kombinací autobusu, kol a pěší turistiky a vidíme při něm hodně pěkného. Přes Malé dojedeme do – nebo k – Rabbi, což je horská říčka, údolí a lázeňská ves. Po prvním společném fotu vyrážíme vzhůru proti proudu „bouřícího veletoku“. V takovém počtu naposledy a musím se přiznat, že mě opravdu překvapila kvalita italského turistického značení. Naším prvním cílem, kterého ovšem dosahujeme už po svých, se stávají vodopády Cascate de Saent, což jsou takové zmenšené a pouze dvojstupňové Krimmelské vodopády v Rakousku. Za vidění však rozhodně stojí – navíc mě šokuje hezké počasí – takže mě celkem překvapí, že drtivé většině účastníků stačí doklopýtat k dolnímu stupni. Vydám se tedy vzhůru, okamžitě se ke mně přidává Alena, po krátkém zaváhání i Bob a Tonda a nakonec i můj mladší jmenovec. Těch pár stovek metrů za to ale určitě stálo a kola máme stejně zamčená dohromady, takže nám nikdo neujede.

Napřed se ovšem ještě vydáme k turistické chatě Malga Stabler a musím přiznat, že zdejší pivo značky Forst rozhodně nepatřilo k těm nejchutnějším. Známý gurmán Tonda ho dokonce raději hned převrhne, simulujíc nešťastnou náhodu. Druhé si ovšem nikdo nedá a tak se vydáme ke kolům. Po opačném – tedy pravém – břehu řeky si pak dáme příjemný sjezd a čekají nás i první drobné opravy kol, ještě předtím i Eviných (F) bot. Někteří pokračují směrem k domovu, my se stavíme ještě v osadě San Bernardo, která je součástí Rabbi a ve které se nachází Kneippova lázeň, tedy něco ve stylu jesenických Priessnitzových lázní. Dorazíme sem jen s Bobem a Pepou, ale naše řady se postupně rozšíří. Zdejší potůčky, jezírka a chodníčky mají promasírovat i osvěžit, ale mě osobně z těch oblázků za chvíli bolí celý člověk a těším se jen z ochlazení v ledové vodě. Je tady celkem plno (vstup je zdarma, takže asi proto), ale pohledem na zajímavé exponáty z říše něžnější poloviny lidstva se našinec potěšit nemohl ani náhodou.

A tak nás čeká závěr dne ve stylu sakrálním. Nejprve exteriér kostelíku v osadě Magras (tam jsem sám a mají zrovna „zavíračku“), poté kostel v Malé, kde už nás je podstatně více. Koneckonců zdejší farní Maria SS Asunta nabízí i nějakou tu gotiku či renesanci. Interiér je volně přístupný, ale fresky – alespoň ty vnitřní - zde mají k očekávanému středověku opravdu hodně daleko. Naštěstí není všem dnům konec. A pak už jen projedeme městečkem DiMaro, několikrát přejedeme řeku Noce, podíváme se na červené vrcholky Sasso Rosso a jsme „doma“. Tam nás zanedlouho čeká naražený sud hanušovického piva, seznámení s programem následujícího dne, a poté i první večírek u kytary.

Větší množství fotografií, které jsou tentokrát přece jen trošku více i o jednotlivých účastnících zájezdu, najdete tradičně na Rajčeti (jenom mám obavy, že to zase z neznámých příčin zlobí a budete tam muset vstupovat přenosem bloku):

http://markyz63.rajce.idnes.cz/Dolomity_Brenta_a_Val_di_Sole_na_kole%2C_1._cast_Rabbi%2C_Cascate_de_Saent%2C_San_Bernardo%2C_Male_07_2015/