Hledačem skal - ( 2006)

Dnes - 24.6.2006 - jsem měl stát na vrcholku Králíckého Sněžníku a obtížný výstup z polské strany pak zapít vodou z pramene Moravy. Bohužel - špatná konstelace hvězd a zrušení zájezdu jedné zlínské cestovky kvůli malému počtu zájemců mi nedovolila dosáhnout této vysněné mety... Co teď ?!? Čím nahradit výlet, na který se člověk víc jak měsíc těší jako malé děcko, aby dostatečně kompenzoval tuto ztrátu a zůstal v něm pocit uspokojení z hezkého výletu či toulání..? Co takhle toulání po mé oblíbené Čerňavě a okolí ? Jasně - restů tam mám víc než dost...jedu ! Jana má pracovní sobotu a tak jedu pro změnu sám. Ani vlažná dršťková polévka v bufetě mi nekazí dobrou náladu z krásného letního rána. Už teď je ale dost horko. Odpoledne to asi bude hrůza, takže dneska žádný pochoďák !

Z Tesáku mířím podle mapy a po zelené značce na blízké skály. Ty ale existují jen na mapě, nikde nic a tak honem dál. Po lesní silničce 2 km mírně z kopce k soutoku potoků a proti proudu menšího z nich se dostávám do horského pralesa na Tesáku. V hrozném dusnu podlézám nebo přelézám padlé lesní velikány. Je tu nepředstavitelný chaos, ale i krása - sem tam se k nebi tyčí Vysoké stožáry jedlí a buků, některé srosteny do dvou i tří exemplářů - staří stromů skoro 200 let !! Málokdo by věřil, že se ještě v dnešní době a jen co by kamenem dohodil od civilizace v naších horách uchovaly chráněné přírodní rezervace s takovou krásou !!!

Když se vyhrabu nahoru na hřeben na červenou značku a chvilku si vydechnu, zůstane pode mnou malá kaluž potu...Mířím na rozcestí pod Ožiňákem a v sedle pod Sochovou na lavičkách posvačím. Krásný bukový les nad pasekou mi maličko připomíná Holý vrch nad Brumovem. Tady jsou v něm ale kolem bývalého červeného značení rozesety skály a skaliska, porostlá mechy a vyčnívající z kapradí a jsou docela malebná a zajímavá. Nejvyšší a nejhezčí skalní útvary se nacházejí na vrcholovém hřebenu Sochové, odkud je z mýtiny i hezký výhled ke Vsetínským vrchům. Nejlíp mi bylo na vrcholové plošině asi 9 m Vysoké skály, která je zpřístupněná vytesanými schody. Ve stínu mých veleoblíbených horských jeřabin bych vydržel odpočívat a meditovat i několik hodin, bohužel display digi budíku mne přinutí zvednout se a jít dál... Ještě stačím zaregistrovat, že zdejší hrubozrnný pískovec je velmi tvrdý a nejsou tedy na něm vyvinuty geomorfologické zajímavosti známé odjinud a pak už zamířím lesem dolů z kopce, kde mezi stromy prosvítá plocha rozsáhlé paseky.

Vyplaším tam srnku s mládětem, srnka se dává na bezhlavý útěk, maličký po chvilce též...Konečně na asfaltce v údolí. Krátce po ní nahoru a stojím u upravené velké kamenné studánky. Jmenuje se Fons Theodori a její - i teď v parném létě vydatný pramen - poskytne poutníčkovi radost se osvěžit, napít a smýt prach z cest...Relaxaci na lavičce mi ale drasticky přeruší početná skupina bikařů, kteří tu s pokřikováním zesedají z kol a tak musím zase dál. Za " líbezných" tónů motorové pily, ozývající se z lesů, obcházím vodní nádrž - klausu - nad pramenem a pak už 1.5 km děsné stoupání po silničce až do sedla pod Čerňavou.

Zamířím k "Orlímu hnízdu". Je tu nádherně, je to tady jako oáza klidu před okolním světem - skoro hodinu tu po svačině na lavičce u chaty odpočívám a čtu si " Toulavý autobus" od Steinbecka, když tu najednou slyším šustění a kroky. Zklamaně zaklapnu knihu a mrknu přes kamennou zídku, cože se sem blíží za trampa ... a ona je to "jen" srnka. Vůbec o mně neví - je asi 20 m daleko a stále se přibližuje - nastavuju si potichu foťák a čekám až se přiblíží na "dostřel"... když vtom najednou pronikavý skřek, písknutí a zašustění křídel ! Na torzo stromu jen asi 10 m daleko usedá obrovský pták a po zjištění, že je tu nepřítel člověk, ve vteřině startuje a zase mizí...To samé i srnka !! A ve mně hlodá i po několika dnech červíček zvědavosti - bylo to káně anebo snad doopravdy OREL SKALNÍ, jehož výskyt byl zde v Hostýnkách údajně potvrzen ?!?

Když jsem se dostatečně vzpamatoval ze vzrušujícího zážitku, vyrazil jsem už i s batohem na průzkum skalní hradby nad chatkou, po celé její délce v úkrytu velikého převisu až na její horní konec. Její čelo shora tvoří nádherná fotogenická lavicovitá a plotnovitá skála. Totéž platí i o skále v sousedství a kořenech mohutného buku. Neplatí to ale bohužel teď v letním období a v tomto čase, který je na focení ten nejhorší možný - dobře ně tak !!! Prozkoumávám i další nižší skalní hradby a pak kličkuju lesem mezi Skalkami, skalními výchozy a stěnami mrazových srubů na vrcholové temeno Čerňavy, pak ještě kousek průsekem mezi smrky a už stojím u pomníčku Stěpanova. Doslova a do písmene ždímám propocené tričko a dávám si ho sušit na nízký jeřáb. Sebe umisťuju na lavičku mezi balvany a na slunce a čtu si další kapitolu z knihy...

Trochu se ochlazuje, po obloze se začínají potulovat černé mraky a tak vztyk a odchod ! Ze Skalky nad zarůstající pasekou ještě krátký pohled na rajnochovické " sopky" a pak už kolem četných skalních výchozů dolů ke skalní věži " Loskuták". Hezká skalní hradba, táhnoucí se od něj dolů ze svahu, končí obdobnou i když už ne tak hezkou skalní polověží i s nosem, je asi 10 m Vysoká a pískovec je tu nějaký drobivější...( I tak to tu bude některý podzim stát za to !!)

Po chvilce oddechu traverz po úbočí Čerňavy po lesní cestě a okolo ostrůvku horského pralesa. Nacházím tu pod cestou pozoruhodný půlměsícovitý skalnatý hrb a pak se dostávám k rozeklané skalní hradbě a útesům, vyčnívající vysoko nad silničkou ke Smrduté v prudkém svahu hory. Opatrně se kolem skal spouštím až dolů na asfaltku a po ní se pak vracím k Tesáku na bus...