Holice, srpen 2023, tradiční cyklozájezd – pt. 4 – prohlídka Pardubic, náhled do pivovárku a neilustrovaná Slavnost

19.8.2023

Sobotní program je víceméně jasný, pokud tedy pomineme fakt, že je třeba nějakým způsobem přežít dopoledne a část odpoledne. Ten vymezený čas samozřejmě trávíme dalším výletem. Hlavním cílem bude krajské město, které máme takřka na dohled. O obligátní ranní kávičce v pekárně Sázava se tak už nemusíme příliš rozepisovat. I prvním směru, tedy na Pardubice, který se v podstatě shoduje s prvním výletem ke Kunětické hoře. Určitým zklamáním je ovšem zavřená hospodě v Choteči, kde jsme tak nějak po čtvrteční zkušenosti doufali, že opět zasedneme ku stolu a osvěžíme naše údy nějakou tou tekutinou nebo i stravou. V sobotu ale až odpoledne, takže tato eventualita je zapovězená. Takže pokračujeme do vedlejších Sezemic. Naštěstí roztáhnuté deštníky naznačují, že ve městě se nějakého odpočinku dočkáme. Vyhlédnutý restaurant sídlí na strategickém místě u kruhové křižovatky v budově, kde mj. zasedá i zdejší zastupitelstvo. Nabídka je relativně široká, někdo si dá gulášovku, jiní i plnohodnotný oběd, volný čas využívám k náhledu do blízkého okolí, které zdobí pomník Alfréda Bartoše, velitele výsadkové skupiny Silver A, který ze Sezemic pocházel.

Do Pardubic pokračuje cyklotrasa 4191, která je naštěstí vedená po vlastní komunikaci, tedy cyklostezce, která odbočuje v Sezemicích hned u říčky Loučná, do blízkých Počápelských Chalup poněkud vzdáleně od silnice první třídy 36, ale to už je skoro předměstí Pardubic, takže od hlavní cesty se už těžko někam uhne. Na kruhovém objezdu využijeme odbočky na Husovu ulici, díky které projedeme kolem Velkého jezera, což je chovný rybník takřka na dohled městského jádra. Zmíněná ulice nás dovede k mostu přes Chrudimku a pak už jsem takřka v centru města, na jednéí straně výstavná budova divadla, naproti třída Míru, tedy promenáda směre k nádraží a za zády Zelená brána, tedy přímý vstup do historického centra. Osídlení je tu známo po písemné zmínce z roku 1295, ale můžeme předpokládat, že osídlení na výhodném místě na soutoku Labe a Chrudimky má starší trvání. Počátky města jsou spojeny s rodem z Dubé a Pánů z Pardubic (Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup). Přerod Pardubic v důležité centrum ale přišel patrně až z příchodem Pernštejnů (1491 zakoupil Vilém II.). Mocný a bohatý rod si zvolil město za své hlavní sídlo a s tím i investice se nějakou dobu hrnuly. Největším dokladem toho je patrně zdejší zámek, původně hrad, jedno z prvních renesančních sídle u nás. Paradoxně Pernštejnové zřejmě hýřili více než bylo zdrávo, pročež město prodali v roce 1560 Maxmiliánu II. Habsburskému a město nijak zvlášť neprosperovalo i díky válečným idálostem 1618–48…

Te že jsou dnes Pardubice devátým největším městem v ČR je patrně díky roku 1845, 20.8. přijel první vlak z Olomouce na nově vybudované Severní dráze směrem do Prahy. No co si budeme povídat, pro spoustu lidí ze západní části republiky v (nebo za) Pardubicích začíná Východní Evropa.

Tyto úvahy necháme stranou, se železnicí přišel průmysl, nový výstavba a zřejmě až tehdy se začali Pardubice opět skvít.

Po průchodu bránou se ocitáme na obdélníkovém náměstí, pojmenovaném po Pernštejnech. To lemuje seskupení měšťanských domů, řada z nich má středověké jádro, spíše tedy renesanční. Největší ozdobou je novorenesanční radnice, kterou si měšťané postavili v posledním desetiletí 19. století. Za zmínku stojí i další budovy staršího data z nichž asi nejvíc vyniká Dům u Jonáše s plastickým ztvárněním biblické příhody, kdy proroka spolkla velryba.

Středu náměstí vévodí bohatě zdobený Mariánský sloup z roku 1698, balustráda se zástupem svatých je pozdějšího data z l. 1773–77.

Většina výpravy samozřejmě zasedá v zahradní restauraci, ale sedět celou dobu se mi vskutku nechce, takže mířím k zevní prohlídce zámku. Předchůdcem rezidence byl nějaký vodní hrad v podstatě na dohled výše zmíněného soutoku Labe s Chrudimkou. Vlastně mě mile potěšilo, jak je zámek výstavný, ne že bych nikdy před tím v Pardubicích nebyl, ale v dobách socialistických jsme do Pardubic jezdili hlavně na hlavní třídu, kde byl bazar s deskama, a později spíš jen na nádraží z nějakého výletu, takže centrum zůstávalo nějak nepovšimnuté. Na zámku dnes sídlí muzeum a je to vlastně nějaký námět na nějaký podzimní pošmourný víkend…

Návrat volíme poněkud oklikou, s využitím vedení cyklotrasy 4119, Nemošice, Mnětice , Hostovice se zastávkou v Dašicích, kde je sice k dispozici velkolepý minipivovar, ale protože je ukryt ve sklepeních, kde bychom neměli pod dohledem kola, volíme méně okázalou hospodu poblíž roubeného stavení u bývalého mlýna.

Pak zbývá přejet dálnici a Komárovem a Dolní Rovní se přiblížit Holicím.

Vlastně již nějakou dobu před zájezdem jsem vygooglili fakt, že v inkriminovanou sobotu se ve městě koná Pivní slavnost, což je důvod poněkud dřívějšího příjezdu. Slavnostem totiž předcházela slušná pověst, sice se neúčastníme zahájení (to bylo ve 14:00, stačí pozdější příchod (asi 17:30). Kupodivu vstupné je dobrovolné, respektive zakoupení platového půllitru (co se dá vyměnit). Akce je jednodenní, tedy žádný Oktoberfest. Ale na rozdíl od takových „pivofestů“, kdy nějaký víceméně lokální hostinský nakoupí pár beček od konkurence jde o přehlídku více pivovarů (a pivovárků). Sice jde převážně o okolní destinace, tedy východní Čechy, ale namátkou Mordýř, U Hušků, Rampušák, Hradecký Klenot, Hrubý Rohozec, Trilobit, Beránek, Rychtář, Přeštice aj., naznačuje že výběr byl pestrý. K tomu vyhrává hudba (zastihli jsme dvě kapel, jedna s česky zpívaným hlavně vlastním repertoárem, další sice s angličtinou – zpěvák z Ameriky..). Úroveň velmi solidní, nakonec mě mrzí fakt, že jsem nevzal fotoaparát (pro jistotu) a na mobil se mi fotit nechtělo.

Tak jsem zafandili nějakým soutěžícím (individuálním i kolektivním), něco popili, něco pojedli (nabídka opět široká). Rozhodně mohu doporučit, akce je na solidní úrovni, ani nebylo patrné, že by se někdo pobil.

 

20.8.2023

Neděle, jízda domů. Pivofest přeci jen poněkud dolehl na nějaké potřeby sáhodlouhých výletů, což se vyjevilo ve faktu, že v naší skupině (až na výjimky) zvítězil pobyt na koupališti Hlubokém, což není potřeba dokumentovat popisem trasy, když je to tam a zpět asi 6 km.

Návratový bus je opět pod řízením slečny Vokurkové, což je záruka rychlé jízdy, vždyť je to domů cca 120 km.


Pt. 1

Pt. 2

Pt. 3