Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 4. den - dopoledne: Tábor - procházka historickým centrem - 1. část

Včera k večeru jsme dorazili do Tábora, abychom se prošli po zdejších památkách. I když v noci pršelo, bylo na pokoji docela horko. Ráno je zataženo, ale má dnes přes den pršet. Uvidíme, jak předpověď vyjde. Rozhodně déšť pročistil vzduch a mému alergikovi se trochu uleví. Poslední dny docela protrpěl.

Plány máme veliké. Město je od r. 1961 městskou památkovou rezervací. Včera jsme v infocentru dostali brožurku na prohlídkový okruh historickým centrem. Už doma jsem si to na internetu našla a ještě doplnila o několik dalších zajímavých objektů. Hned po snídani vyrážíme. Částečné ochlazení jsme uvítali, déšť by nám nevadil. Jen fotky jsou za slunného počasí hezčí.

Jsme rádi, že bydlíme v centru. Kam se podíváme, všude je to zajímavé. Nejdřív se zastavujeme na Špitálském náměstí, kde bývalo středověké pohřebiště. Již v 15. století tady byl špitál - písemná zmínka je z let 1443 – 1444. Špitálská kaple sv. Alžběty byla postavena na poč. 18. století. Nyní ji užívá pravoslavná církev.

Na hlavní Žižkovo náměstí to máme kousek. Původní dřevěné domy na konci 16. století byly nahrazeny kamennými. Dnes tam vidíme snad všechny stavební slohy. Ve středu náměstí je socha Jana Žižky, která tu byla vztyčena na konci 60. let 19. století. Původní bronzová socha od později slavného sochaře J. V. Myslbeka musela být kvůli vadě materiálu nahrazena r. 1884 pískovcovou sochou. Na podstavci jsou vyznačena místa Žižkových vítězných bitev.

Na druhé straně náměstí je renesanční kašna z let 1567 - 1568. Je to největší z městských kašen, které byly budovány počátkem 16. století, když byla vybudována údolní nádrž Jordán a vodárna, ze které se dřevěným potrubím čerpala voda do kašen. Dnes je ve městě ještě 7 původních kašen.

Jedním z nejzajímavějších měšťanských domů je v severní části náměstí Ctiborův dům z doby po r. 1532. Každého musí upoutat štít s kružbovou výzdobou – je to vzácný příklad hodnotné měšťanské architektury pozdní gotiky. Dnes je v domě sídlo městského úřadu.

Vedle přes Špitálskou ulici je dům U Lichviců. První zmínka je z doby kolem r. 1440. Po velkém požáru r. 1532 byl přestavěn v renesančním slohu. Ve štítu je znak rytířského rodu Myslíků z Hiršova, jednoho z majitelů. V přízemí domu bývala místnost pro hosty, jejíž gotický interiér zůstal dodnes zachován. Dnes je tam restaurace Beseda s minipivovarem – právě tady jsme včera byli na pivu.
V uličce za kostelem je v budově na rohu Strašidelné podzemí, vlevo je pak budova, kde od r. 1522 byla táborská škola, kde vyučovali i absolventi pražské Karlovy univerzity. 

Dominantou náměstí je děkanský kostel Proměnění Páně. Se stavbou se začalo r. 1440 – současně se stavbou radnice. První zmínka o něm je z r. 1451. Byl postaven v pozdně gotickém stylu, ale kvůli opravám po požárech jsou vidět i renesanční a barokní prvky. V presbytáři je vzácná hvězdicová a sklípková klenba.
Věž kostela je vysoká 87 metrů. Ve věži bydlel až do r. 1956 věžný. Ten měl za povinnost sledovat, zda někde nehoří. V noci musel každých 15 minut troubit, aby dal najevo, že nespí. Po vystoupání 250 strmých schodů se dostanete na vyhlídkový ochoz, odkud je prý úchvatný pohled na město s rybníkem Jordán a přilehlé okolí. My jsme nemuseli řešit, zda ty schody vystoupáme, protože věž je přístupná v květnu jen v sobotu a v neděli.
R. 1854 byly při příležitosti sňatku císaře Františka Josefa I. s císařovnou Alžbětou vysazeny před kostelem dva kaštany (jírovec maďál), nejznámější táborské stromy. O čtyři roky dříve sem byly přeneseny z oltáře v kryptě Augustiniánského kláštera kopie soch sv. Donáta (ochránce před bouřkami) a sv. Floriana (ochránce před požáry), původně z r. 1775 a starší barokní Pieta.

Okolo infocentra, kde jsme byli už včera, se blížíme k radnici, jedné z nejvýznamnějších památek pozdní gotiky u nás. Byla postavena kolem r. 1521 na místě tří měšťanských domů. Budova byla postupně upravována – najdeme tedy na ní prvky baroka i novogotiky. Zdejší gotický sál je náš 2. největší sál (po Vladislavském sále v Praze na hradě). V budově je stálá expozice Husitského muzea a Galerie Stará radnice.

Tady je pokladna a vstup do podzemních chodeb, které už v 16. století propojovaly sklepy měšťanských domů. Od r. 1947 jsou přístupné veřejnosti. Některé sklepy byly dokonce dvou a třípatrové a klesaly až 16 metrů pod okolní terén. Jejich délka je zhruba 500 metrů. Tak tohle nás láká. Kupujeme si vstupenky na 12. hodinu a jdeme pokračovat v cestě po okruhu.

Na obou stranách radnice jsou průchody, kterými se nechá projít z náměstí ven. Je zajímavé si je projít a podívat se na průchod z druhé strany. Ale tady je zajímavé snad vše.

Vlevo vedle radnice je Škochův dům. Průčelí domu zdobí pozdně gotický štít s panelem oblouků tzv. oslího hřbetu z doby po r. 1532. Musím se přiznat, že až do dnešního dne jsem netušila, že se nějaký stavební oblouk takhle jmenuje. I tento dům obsahuje prvky renesance.

Před domem je v dlažbě mozaika, která znázorňuje náměstí s přilehlými budovami. Červeně je vyznačena prohlídková trasa středověkými podzemními chodbami.

Na jižní straně náměstí jsou vedle sebe hned 4 zajímavé historické domy. Dům čp. 19 má fasádu bohatě zdobenou sgrafity – to bylo typické pro dobu renesance. Zajímavý je sloup vpravo od podloubí, který se mi nějak na fotku nevešel. Obloučkový štít domu se podobal štítu táborské Pražské brány.

Zelenkavý dům čp. 18 byl do dnešní podoby přestavěn na přelomu 18. a 19. století. Štukové průčelí ve stylu Ludvíka XVI. je ukázkou rokokové měšťanské architektury.

Červenožlutý dům čp. 17 má podloubí, bohatě členěný pozdně renesanční štít a vlnovitě tvarované nadokenní římsy z přestavby z přelomu 16. a 17. století. Takhle si bydlení představovala tehdejší městská elita. Nyní je v domě je hospoda Výčep, kde točí pivo z rodinného minipivovaru Obora, který byl r. 2015 založen ve vesničce Obora jen několik km od města jižním směrem. Teď tam nejdeme, mají ještě zavřeno, ale samozřejmě tohle pivo musíme ochutnat.

Vedlejší dům čp. 16 je jeden z nejvýznamnějších městských objektů. Patří mezi nejstarší domy na náměstí. Byl postaven v letech 1430 – 40. Po r. 1610 proběhla přestavba a byl zde založen hostinec. Od poslední rekonstrukce r. 2004 jsou na průčelí domu kopie původních pozdně gotických maleb s husitskými motivy, které připomínají minulost města Tábora. I nyní je v domě hospoda.

Dům čp. 13, kde je nyní vietnamská restaurace, má gotické základy i půdorys. Fasáda byla obnovena po požáru r. 1532, barokní štít je až z r. 1703.

Dům čp. 12, dnešní cukrárna, je původní středověký dům, který má od r. 1801 průčelí ve stylu lidového venkovského baroka.

Za rohem v Provaznické ulici je penzion Thir neboli renesanční Thirův dům, o kterém je zmínka r. 1545. Nejzajímavější je interiér s klenutými prostory a gotickými portály. Od r. 1716 zde bydleli provazníci – odtud název ulice. Rodina Thirů zde bydlela v letech 1744 – 1937. Gymnaziální prof. Karel Thir sepsal ve třech hlavních dílech historii Tábora (Hradiště hory Tábor jako pevnost v minulosti, Dějiny táborského pivovarnictví a Staré domy a rodiny táborské).

Náměstí opouštíme Pražskou ulicí. Tady je celá řada skutečně skvostných domů. Vlevo je renesanční penzion Kostnický dům. Předsazené první patro drží na krakorcích. Své jméno má od r. 1994 – je to symbol partnerství měst Kostnice a Tábor.

Na protější straně je Stárkův dům. Kolem r. 1570 nechali noví majitelé vyzdobit fasádu figurálními a ornamentálními sgrafity. Je to tedy ukázka renesanční měšťanské architektury.

Opět vlevo je dům čp. 223, který byl vybudován po velkém požáru města r. 1559. Převládá zde nový typ obloučkového štítu. V patře mezi okny je zazděná dělová koule – památka na dobývání města Švédy r. 1648.

Na konci bloku vpravo je dům čp. 210 z r. 1603, který je příkladem ojedinělé vlámské renesance. Má zajímavý třípatrový pilastrový štít s římsami a sgrafity.

Pražská ulice pokračuje jako Palackého ulice. Na rohu s Divadelní ulicí byla v 15. století postavena Pražská brána jako součást opevnění. Během 1. pol. 19. století většina opevnění zaniká, r. 1884 byla zbořena i tato brána. Na jejím místě bylo r. 1887 postaveno novorenesanční divadlo Oskara Nedbala (je pojmenováno po skladateli O. Nedbalovi, zdejším rodákovi). Od r. 1965 má jednu zvláštnost – jedno jeviště a dvě pravoúhle připojená hlediště. To menší se využívá při komorní představení. Půdorys bývalé brány znázorňuje nenápadný obrazec v dlažbě.

Proti divadlu je Žižkova ulice, jejíž levá strana je tvořena Gausovými domy, které v 19. a 20. století patřily podnikatelské rodině Gausů. V r. 1939 byl tento blok přestavěn. Jeho součástí se stala i jedna z mála dochovaných městských bašt.

Tím jsme si prošli historické centrum, ale do 12. hodiny, kdy jdeme na prohlídku podzemí, máme ještě trochu času. Zvládneme si tedy projít i vzdálenější místa.

Stáčíme se vpravo a jdeme k Jordánu. Je to nejstarší údolní nádrž ve střední Evropě. Byla založena r. 1492 na Tismenickém potoce jako zásobárna pitné vody. Je až 18 metrů hluboká. Nyní je to stále vodní zdroj, ale také místo k odpočinku a rekreaci.

Jdeme zprava podle Jordánu na Jordánské nábřeží. Na opěrné zdi gymnázia Pierra de Coubertin je bronzová plastika herce a místního rodáka Jiřího Hrzána. Tady na gymnáziu studoval. Socha byla odhalena k jeho nedožitým osmdesátinám a je vzpomínkou na jeho oblibu v lezení po výškách, která se mu r. 1980 stala osudnou.

Vracíme se stejnou cestou zpátky, obcházíme impozantní novorenesanční budovu Střelnice, postavenou v letech 1894 – 95. To nahradila původní střelnici z r. 1811. Vždycky zde bylo centrum společenského života.

Z Žižkovy ulice před baštou odbočujeme vpravo a šachovým altánem se dostáváme na parkán, zvaný Velký šanc. Konečně jsme trochu v přírodě. Ve městě je docela horko. Nad námi je vodárenská věž - vzácná renesanční stavba zdobená obloučkovými štíty. Byla postavena na poč. 16. století a obnovena po velkém požáru r. 1559. Speciální čerpací zařízení sem až do výšky 32 m vytlačovalo vodu z nádrže Jordán. Odtud pak byla voda dřevěným potrubím rozváděna do městských kašen.

Dostáváme se k bývalé baště, kterou jsme včera viděli z parkoviště. Pokračujeme dál podle hradeb okolo Domu dětí v blízkosti našeho parkoviště.

Jdeme okolo Soukenické bašty, zvané též Převrátilská. Pětiúhelníková základna je vzácnou památkou husitského pevnostního stavitelství kolem poloviny 15. století. R. 1880 byl na baštu přistavěn bytový dům.

Cely den se mraky honí, občas spadne par kapek, ale nerozprší se. Teď to vypadalo hrozivě, ale sprchlo jen nepatrně.

Opouštíme hradby a vracíme do centra. Procházíme přes náměstí Mikuláše z Husi, ale teď se nezdržujeme. Po obědě se sem vrátíme. Máme to akorát, abychom stačili prohlídku podzemí.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 4. den - dopoledne: Tábor - procházka historickým centrem - 1. část na mapě