Kolmo Litovelskem a Uničovskem

Tak jsem se konečně dostal i k tomu, abych dal dohromady výběr fotografií ze soboty 23.6.2012 a pár slov k tomu. Byl to v podstatě celkem významný den; moje máma by měla svátek a moje kolo mělo první narozeniny. Asi i z toho důvodu jsem raději vzdal všechny šumperské futsaly, plavby netradičních plavidel v Sudkově, 1/2 festy v Zábřehu, pivní slavnosti v Malíně a další nabízené atraktivity a vydal se kolmo do světa. V kopcích jsem byl den předtím, a proto jsem tentokrát volil místa rovinatá, přesto mně milá. Jel jsem vysloveně lážo-plážo (téměř celodenní výlet, byť v horku, a jen necelých 90 km) a cestou se zastavoval, kde se mi zlíbilo, popíjel pivo a kofolu dle chuti a potřeby, hrál si s dogs i pferdy, pohovořil se spoustou zajímavých lidiček, mnohdy až pábitelského typu, a občas si i něco vyfotil.

Takže o půl desáté rychle vsadit v Tipsportu (zcela "překvapivě" opět neúspěšně), přes Malín a Hrabišín do Libiny a honem pryč z hlavní cesty. Následuje klidný úsek přes Novou Hradečnou do Troubelic, kde volím první občerstvovací stanici. V hospodě si ověřím, že jsem zřejmě nezapomenutelným. Kdysi jsem se tady už při toulkách krajem zastavil a obsluhoval tam starší pán. Dnes (tedy v onu sobotu) mladá holka. Chci malou kofolu a pivo. Kofolu mi začne točit odněkud se zjevivší mužík (otec obsluhy) a ptá se, jestli chci do kofoly, jako obvykle, rum. Zatvářím se málem dotčeně, ale naštěstí mi rychle doklapne. Když jsem tady byl naposledy (v r. 2010), byl říjen a dost kosa. Tak jsem tehdy volil u tohoto, tehdy mohutnějšího pána, dvakrát tento oblíbený míchaný nápoj. A tím vlastně začaly první sobotní rozpravy ...

Zanedlouho projíždím, toho dne ne naposledy, Medlov a raduji se z objevu nového smírčího kříže. Když jsem se tudy odpoledne vracel, pochopil jsem, proč jsem ho doposud, většinou odpoledne nebo v nehezkém počasí, kdy je ve stínu, vždy přehlédl. Projedu Benkov a zdržím se, naprosto neplánovaně, v obci Střelice. Další smírčí kříž, prohlídka barokního statku s prvky klasicismu (spíše ale asi naopak), oni koníci a pejsci a další debaty s domorodými. Obec prý má i vlastní morový sloup, ale ten jsem tak nějak zazdil...

A pak už přes tu obec, jménem připomínající onu nepěknou nemoc zásuvkovitých tvorečků (protože se někteří přiznali, že nepochopili, upřesňuji: myslím tím, samozřejmě, Červenku), do Litovle. To byl pro mě hlavní cíl výpravy. Zdejší kaple sv. Jiří totiž byla v květnu konečně zpřístupněna veřejnosti (tuším, že téměř do konce prázdnin) a navštívit ji jsem považoval za svou povinnost. Dovnitř jsem doposud jen jednou nahlédl (a slabě nafotil) přes mříž, a to jen díky tomu, že tam zrovna větrali. Jedná se o menší, velmi hezkou, gotickou stavbu, ve které se podařilo zrestaurovat i něco z freskové výzdoby. Hlavním lákadlem je sice gotický skulptur Ježíš s pohyblivými pažemi, ale toho už jsem (nejméně 2x) viděl v arcidiecézním muzeu v Olomouci. Krom něj jsou vystavovány i další dobové artefakty (Madony, obrazy, misály, kalichy a tak všelijak podobně). Abych se těšil ještě víc, zdržel jsem se chvilku u Svatojánského mostu, kde jsem si i dobrovolně zabrouzdal ve studené vodě. Kaplí jsem pak byl nadšen (nepřeháním, ale pro mě je gotika nade vše, takže volte raději podle fotek) a poctivě jsem si ji prolezl. Byl tam i velmi příjemný hlídač - průvodce, s kterým jsem přednosti tohoto uměleckého a stavebního slohu patřičně rozebral. A protože návštěvnost byla nižší než jsem očekával a ti, kteří přišli, projevovali příliš nepatrné nadšení (a navíc jsem si koupil publikaci za pade a pár pohledů k tomu), bylo mi nabídnuto, jestli si nechci projít i farní kostel. Kupodivu jsem chtěl. Nejen proto, že v interiéru jsem také nikdy nebyl, ale i proto, že se jedná o kostel sv. Marka (a těch je v okolí poskrovnu). Tak jsme Českou kapli uzamkli a přešli naproti. Kostel sv. Marka jsem si v rychlosti prošel také celkem důsledně, včetně prohlídky varhan a sakristie. Pak už jsem jen poděkoval a vyrazil dál. Tedy do mlýnské hospody na česnečku a pivo, zkontrolovat policií zadržované renesanční rytíře a dál na Uničov.

Tady jsem chtěl navštívit svého dobrého přítele a bývalého spolužáka, který ovšem zákeřně nebyl doma. Místo pokecu u piva a návštěvy výstavy Arabeliných korzetů jsem si udělal na náměstí pár fotek a vyrazil dál. Jenom jsem si ještě kousíček zajel, abych zjistil, jestli náhodou není otevřen místní kostel Nanebevzetí Panny Marie, což bývá málokdy. Byl. Asi už jsem byl ale nějak moc vyčerpán sluncem, protože téměř všechny fotky se mi v kostele brutálně kácí Doprava (nebo že by se na mně nějak podepsaly blížící se volby, za současné situace nevím nevím…).

Do Šumperka jsem pak jel zadem přes Úsov. Je to sice delší (ovšem určitě ne horší) cesta, i s troškou toho stoupání za Medlovem, ale nejezdí tam tolik aut. Tady musím ještě zmínit jeden důležitý fakt. Ať se vydáte z Uničova kterýmkoliv směrem, vede z něj cyklostezka. Normální asfaltový pruh, oddělený od silnice zeleným pásem, občas s odpočivadlem. Žádná zámková dlažba, žádné lampy po 10 metrech, pouze kvalitní cyklostezky pro bezpečnou a pohodlnou jízdu - tedy něco, co známe spíše ze zemí civilizovanějších, než je ta naše, ale určitě ne ze Šumperka a jeho okolí. A taky důkaz toho, že je dobré mít radní jako v Uničově  (bez potřeby pochlebovat tamnímu p. starostovi, byť se poměrně dobře známe).

V Úsově jsem se ještě zastavil tradičně v židovské městské "čtvrti". Je zajímavé, že místní, poměrně rozlehlý a pěkný, židovský hřbitov až tak moc šumperských občanů nikdy nenavštívilo a i mnozí mí známí, často vzdělaní až osvícení lidé, o něm nemají ani potuchy. Podebatoval jsem s Karlem, který hřbitov udržuje (hlavně seká trávu), kterému jsem udělal dvojitou radost. Dostal cigaretu a pochválil jsem mu novou ponosnou sekačku, která mu po několika desítkách let nahradila kosu. A pak už opravdu jen domů s tím, že během prázdnin se do Litovle a jejího okolí vypravím ještě jednou. Přece jenom tam pořád mám vytipovaných pár věcí k vyhledání a vyfocení ...

psáno v červnu 2012

Více fotografií najdete na:

http://markyz63.rajce.idnes.cz/Litovelskem_a_Unicovskem_06_2012