Lačnovky - Pulčiny - Huslenky ( Retro 1984)
pátek
Už dlouho jsem svému nejmladšímu bráškovi Staňovi sliboval, že ho sebou vezmu na pořádný čundr a tak jsme jedno páteční srpnové odpoledne na konci měsíce srpna vyrazili na cestu. Vlakem do Horní Lidče a odtud už po svých k čarokrásným Lačnovským rybníkům. Protože tu mají otevřenu " Rybárnu", což je krčma pro žíznivé rybáře, kupujeme si zde nějaké občerstvení a po pivu a limu sebou. Po silničce, vedoucí do kopců a na horní konec obce Lačnova, se dostáváme k místnímu JZD. Pokocháme se výhledem na celou oblast jižního Valašska a seběhneme dolů k potoku. Cestou necestou přes louky s ostrovjemi na lesní cestu a za vidlicí potoků už v hustém lese odbočujeme k Prostředním Lačnovským skalám.
Tak jako všechny ostatní zdejší pískovcové skály jsou i tyto vyzdobeny velkými dutinami a výklenky, najdeme tu vějíře voštin a jiné pozoruhodnosti. Hlavní blok skal má tvar písmene L. Tyto skály ale zná spíše jen horolezecká veřejnost, protože leží stranou od všech přístupových cest. Necháváme si tu s bráškou batožiny a vydáváme se hledat nějaký seník na přespání. Cestou objevujeme překrásnou skalní stěnu ( Dolní skály) o které jsem až dosud neměl ani tušení !! Pod hřebenem nacházíme kýžený seník, bohužel je k našemu velikému zklamání prázdný - to nejdůležitější pro luxusní nocleh - uschlá píce - v něm chybí... Začíná se nám pomalu smrákat a tak se přes hřeben Vrátnice s Horními skálami - táboří tu nějací trampové - vracíme k našim batohům. Tady v černém smrkovém lese už je tma jako v pytli, vystrašený Staník mne zůstává čekat pod skálami a já jdu pro ukryté batožiny.
Rozděláváme oheň, opékáme kabanos a slaninu a pak popíjíme limo a pivo a když se bratříček tak krásně v lese bojí, tak neodolám a vyprávím mu před spaním hrůzostrašné příběhy...
sobota
Ráno se budíme už před 8.hodinou a s úžasem zjišťujeme, že jsme doslova obklíčeni hřiby, které tu kolem nás přes noc vyrostly !!! Staník je chce hned sbírat. Já ho ale zarazím : napřed v klidu posnídáme, ony zatím ty suchohříbečky trochu povyrostou... I tak jich máme plnou velikou igelitovou tašku ! Moc z toho nadšený nejsem - před námi ještě 2 dny cesty - určitě se nám houby v tom horku zapaří !!
Pak si balíme pinkle a jdeme prozkoumat tu dlouhou a krásnou skalní stěnu Dolních skal. Od nich vystoupáme na hlavní hřeben Vizovických vrchů a odtud už po modré značce - za občasné konzumace chutných lesních plodů ( malin a ostružin) - směr Čertovy skály. Cestou míjíme na jednom vršíčku v lese ( kóta Laz ) zajímavé skalky s tak velkými otvory ( tafoni), že se Staňa do toho největšího celý vlezl !! Pak kolem četných velikých mravenišť až pod vrchol Zámčiska ( Kopce) ke skalám a jeskyním. Procházíme s bratrem skalnaté příkopy a propadlin a protože sebou máme i baterku, tak si prolézáme hlavní pseudokrasové puklinovité sluje a nacházíme i vchody do dalších " ďůr"... A pak dolů lesem po strašně strmém svahu k Čertovým skalám. Horolezců a čumilů je tu jak naseto ! Po prohlídce impozantní skalní hradby z hrubozrnného pískovce a slepence zdola i zhora ještě osvěžit v nedaleké studánce a hurá na Pulčiny ! Když v údolí potoka Pulčiňáku svačíme, tak nás míjí skupinka velice hezkých čundraček. Na skalách 5 kostelů se nezastavujeme, protože zde mají sraz horolezci snad z celého Severomoravského kraje a tak pokračujeme k hlavním Pulčinským skalám, kde doháníme ty čundračky. Leží tu vyvalené na louce u potoka a moc nahlas a hrozně falešně zpívají !!
Nyní nás čeká po klikaticím se chodníčku průstup hlavním hřebenem skal, které jsou dobře čtvrt km dlouhé. Vpravo vidíme skálu " Trtol". Lidově to znamená žábu, ale my bychom spíš řekli, že nám ta veliká skála připomíná žraloka. Na jejím vrcholku je pěkná skalní mísa s vodou. Když docela razantně vystoupáme až na horní konec skal, jsme zpocení jak myši. Odkládáme batožiny pod nejvyšší skálu - Ludmilinu - a lezeme na vyhlídku, která je opravdu úchvatná. Pod námi malebné louky a svahy, naproti na vršku první domky dědinky Pulčín. Z maličkého hradu zbyly ve skále vytesané 3 schodky. Jeho historie nebyla dlouhá, z jeho majitelů byl nejproslulejší jeden loupeživý rytíř. Ten v nedaleké soutěsce Lomensko u Čertových skal přepadal kupecké karavany. Podle hesla "vrána k vráně sedá..." měl za manželku ženu " nevalných mravů"...
Když se vracíme dolů pro batohy, tak s hrůzou vidím, že mi brácha hodil ten můj do h ... a ! Pardon - do lidského extrementu !!! A tak musí i přes slzičky v očích "za trest" nést oba batohy až nahoru do Velkého skalního města k Jelení studánce. Zde velké čištění a praní pískem, aby byl ten zápach aspoň trochu přehlušen. Než se tak stane, procházíme si okruh zdejšími skalními městy na vrcholu Hradiska a já po usmíření ukazuju bratříčkovi všechny význačnější skalní útvary : Skalní hrad a Jeskyni Hladomornu, Kazatelnu,Želvu, rokli Propadlého hradu a další skály...
Naše další cesta vede na rozcestí Pod Kyčerou a z kopce dolů do velké obce Zděchov. Na horním konci jsme se usadili na zastávce busu a rozdělili se o vepřovou konzervu, pak návštěva zdejšího hotelu. Obsluhuje tu překrásná šenkýřka a když se dozví, že Staňa není můj syn, ale bratr, tak značně pookřeje a je u našeho stolu skoro pořád ! Pročež se nám tu velmi líbí - hlavně mně, Staník má teprve 11 let a ještě z toho nemá rozum !! V průběhu večera si od nás ty zapařené suchohříby kupuje za štamprli borovičky a čokoládu jeden děda, jenže mezitím co stojím u pultu a vybavuju se s šenkýřkou, tak mu je další dědek sprostě ukradne a utíká k východu. Je ale přistižen a je z toho málem rvačka, ale to prý je tady normální... (a o to víc se tu cítím jak u nás doma !) Jsem ale zodpovědný i za mladšího sourozence a tak nechci čekat, až se semele něco horšího a tak platím, s veliků lítosťů v srdéčku sa lúčím s tú krasaviců a na závěr od ní dostávám tip na nocleh, že je u blízkého JZD veliký hangár se senem.
Byl tam a je to něco parádního ! Spí se tam jako doma v peřinách, v noci nás sice na chvilku budí přeháňka, ale to nevadí...
neděle
Ráno to ale už moc dobře nevypadá. Mraky jsou na spadnutí a tak bohužel musím zrušit naši další cestu, kterou měl být odjezd vlakem do Velkých Karlovic a přechod části hlavního hřebene Javorníků. Proto posnídáme, vyklepeme si seno z oděvů a po omytí ve zdejším potoku jdeme pěšo do Huslenek na vlak k domovu. Je to docela daleko, autobus žádný nejede a po chvilce začíná pršet a to tak, že moc !! Staňa má pláštěnku, já - starší a "rozumnější" vůbec nic - a tak nehorázně promokám...
Na nádraží si chvilku povídáme se správným borcem výpravčím a protože máme ještě dost času, tak si odskakujeme do blízké hospody na kofolu a pak už jen Cesta na Vsetín, přestup na další vlak a domů...