Putování na Lačnovské skály - retro 2001
Máme u nás na Valašsku všelijaké skály a jejich seskupení. Milovníci starých pověstí a báchorek mohou poobdivovat například velikou skalní zeď u Lidečka, kterou prý má na svědomí samotný satanáš. Anebo nahoře na kopci nad nimi, na Zámčisku, hledat mezi skalkami vstupní otvor té "pravé" sluje, vedoucí do samotného pekla ...
Z geologického hlediska jsou skalní útvary na Valašsku tvořeny pískovci a slepenci a pokud se zadíváme do učebnice geomorfologie, nezbývá než radostně kostatovat, že u nás najdeme téměř všechny popisované jevy. Chcete vidět krásnou skalní věž typu tor ? Můžete navštívit Jarcovskou kulu, Komín u Bystřičky nebo skálu na vrcholu Vely u Lukova. Zachtělo se vám procházky po skalním městě ? Vydejte se Na Pulčínské skály !! A tak bychom mohli dál listovat v učebnici a pokračovat s typy jednotlivých lokalit ... Co když ale chceme navštívit skály tak krásné a malebné, jaké známe například z obrázků Českého ráje a které vypadají třeba jako ty Prachovské ?? Tož ani to nebude problém - přinejmenším jedny takové u nás na Valachoch takéj máme ! Na mapách jsou označeny jako Horní a Dolní Lačnovské skály a právě za nimi se vydávám i já ...
I když je srpnové úterý a tudíž běžný pracovní den, hlásili na dnešek velice krásné počasí a tož jsem si vzal do zaměstnání somradélko se svačinou a fotoaparátem. Jen co hodiny na vrátnici brumovského MEZU ohlásí "padla", sedám na autobus do Lačnova a jedu s ním až na konečnou. Nad roztáhlou výstavnou obcí se ocitám už okolo 15.hodiny. Po polní cestě scházím mezi lukami a lesíky až dolů k potůčku, který o pár kilometrů níž po proudu napájí Lačnovské rybníky. Odtud napříč přes další louku, pak se prodírám kousek hustým lesem a pak přes potok na lesní cestu, po níž vede žlutá turistická značka. Možná se podivíte, proč jsem nevyužil dobrodiní značené cesty a nešel po ní hned od Lačnova ? Odpověď je velmi jednoduchá : tato lesní "komunikace", po níž značení vede už od dědiny, je totiž pernamentně využívána lesním závodem a i za suchého období tu má člověk místy problém kličkovat mezi jámami s bahnem či vodou, které vznikly ve stopách těžkých lesních mechanismů. Za mokra je pak cesta pro pěšáka absolutně neprůchodná a cesta vpřed je pak možná jen po okraji lesa nad cestou, což si asi "autoři" žlutého značení z H.Lidče na Lačnovské skály neuvědomili ... Ještě že tu znám tolik zkratek !!
Od cesty napřed zamířím k Prostřední Lačnovským skalám, které jsou veřejnosti téměř neznámé. Jsou nižší a menší, než dva hlavní skalní útvary. Výzdoba Prostředních skal - veliké otvory a dutiny typu tafoni a krásná síť voštin, pokrývající čelní stěnu mrazového srubu - je přibližně stejná jako u obou hlavních skal. Nebyl jsem tu už léta a tak mne docela překvapí nová paseka, která sahá až téměř pod samé skály. V lesním jehličí nacházím bochánek mechu - vypadá skoro jako ježek ! A pak čekám skoro čtvrt hodiny na to, než se uráčí Oskarovi povystrčit nos z mraků, abych mohl pořídit jeden záběr dosti nevalné kvality ...
Pak už směr Dolní skály. Na cestě pod skalním útesem nakládá Liazka klády, takže tady si tedy klidu moc neužiju ! Na lesáky ale vzápětí zapomínám, neboť přicházím pod hlavní stěnu mrazového srubu. Dneska je totiž opravdu "dobré" světlo. Dolní útes je fantasticky nasvícen a tak lezu pěšinou až na vrchol a fotím jak o život !
Další cesta vede lesem k Horním skalám a tady jsem nemile překvapen : vše ve stínu a navíc proti světlo a aby to nestačilo, tak je tu všude spousta táborníků i horolezců ! A to jsem si bláhově myslel, že když je dneska pracovní den, tak tu nikde nebude ani noha ... Takže fofrem pryč !!!
Cestou po hřebeni směrem k Lidečku zhluboka dýchám nádherný čistý vzduch. Obsahuje nadměrné množství kyslíku a může tak trvale poškodit mé prohulené dýchací ústrojí ! ( Myslím, že podobné, ne- li větší problémy, mají v dnešním krásném dni i nekuřáci například na Ostravsku. Jejich plíce, denně zvyklé na pravidelný přísun smogu a jiných omamných látek, nevýslovně trpí a u mnoha jedinců dochází k závratím a následným kolapsům ...)
Z místy odlesněného hřebene mám místy báječný výhled na celé jižní Valašsko. Náš Hložec, což je od Bílých Karpat říčkou Brumovkou oddělená horská skupina, je odsud vidět jako na dlani ! Před bezejmenným vrcholem, podle blízkého rozcestí se pro něj vžilo označení Láz, odbočuju do lesa na svoje "hříbové" místo. Dneska mne tu ale žádný "úlovek" nečeká. Nahoru na skalky na Lázu dneska nelezu. Namísto toho vrch obcházím lesem po neznámém chodníčku. Pak se najednou ocitám mezi natáhlými bužírkami a mezi stany letního tábora pro děti. Místo jídelny tu mají dokonce vybudovaný honosný Saloon !! ( Rozhodně to tady vypadá mnohem líp než v minulosti, kdy to tady vedli křesťané a nahoře ve skalkách to byl samý dřevěný kříž ...)
Scházím loukou na polní cestu, která vede v polovině svahu po vrstevnici a nechám se jí vést na temeno bezejmenného lučinatého vrcholu nad Lidečkem. Je odtud nejkrásnější výhled na konec Vizovických vrchů, které tu strmě spadají do údolí říčky Senice a za ní se vypínají vrchy Javorníků - abychom ale byli přesní, tak to jsou kopečky Pulčínské hornatiny. Je odtud vidět hřeben Bílých Karpat a to nejen ten náš moravský, ale i velká jeho část už na slovenské straně. Je tady prostě ten nejhezčí výhled na celou oblast jižního Valašska a já sestupuju polní cestou směrem ke kostelu sv.Kateřiny v Horním Lidči a celou cestu fotím a fotím, protože dnů s tak čistým výhledem, jako je dneska, v průběhu roku zrovna moc není ...