Letní den v moravských lázních Luhačovice
Po delší době jsme se vypravili na procházku po čtvrtých největších a jedněch z nejkrásnějších lázní v ČR v Luhačovicích. Protože si Franta pár dní před naší plánovanou dovolenou vytvořil pracovní úraz, jsme nuceni plánovanou dovolenou odložit na podzim a na výlet sem vyjet až v době jeho vycházek ve dvanáct hodin. Autobus ze Zlína nám jede po 12. hodině, asi 12.45 jsme na místě. Z nádraží ČSAD v Luhačovicích přecházíme k budově ČSD, odtud na protější stranu, kde stojí nová růžová restaurace AZ dvůr. Protože je čas oběda, zastavíme se zde a poobědváme. Prostory restaurace jsou nezvykle velké, zahrádka se táhne daleko do dvora, na konci je ještě jídelna. Vaří zde dobře a levně, meníčko jen za 50 kč, mají i víkendové menu a nabízí rozvoz jídel domů za 60 kč. Nad restaurací je možnost ubytování. Franta si zde pochutnal tradičně na knedlo, vepřo, zelo, já na kuřecím gordonu blue / obalovaná kapsa se sýrem a šunkou / s bramborem. Po dobrém obědě pokračujeme k centru města, procházíme Kolem vody, restaurace, Penzionu Oáza, internátu SŠ, kina, obchodního střediska Rozkvět, k Masarykově třídě. U pošty opravují svah pod silnicí, takže se musíme kousek vrátit, odbočit dolů a k poště dojít ze spodní strany. Pokračujeme Kolem hotelů, pasáží, obchůdků. Nelze odolat prodejně s lázeňskými oplatky, která je plná, uvnitř lidé kupují balení oplatků domů, z venku stojí fronta u otevřeného okénka, kde prodávají kusové teplé oplatky různých vońavých chutí. Potom procházíme jednou obchodní pasáží, kde skoro nikdo není, všichni posedávají na venkovních zahrádkách. Jen v obchodě s Tupeskou keramikou je plno, tolik druhů upoutá i toho, kdo nic nekupuje. Potom chvíli posedíme na zahrádce u zmrzliny a směřujeme dolů přes parčík s pramenem Dr. Šťastného ke kolonádě. Slyšíme tóny klavíru, procházíme kolonádou Kolem obchodů s výhledem na tryskající vodu fontány a když jsme blíž, vidíme, že zde nehraje žádný umělec, ale nějaký feťák a čeká, co mu kdo dá. Málokdo se zastaví, aby poslouchal, až po chvíli jedna kolemjdoucí mladá žena nevydrží a usedá za klavír. No konečně, tak to má vypadat, při poslechu linoucích se krásných tónů při jejím hraní se zde schází návštěvníci a obdivně poslouchají.
Pokračujeme dál k hale s pramenem Vincentka, který zde každý popíjí. Nás ale víc zajímá Galerie nácházející se vedle, kde je spousta krásných obrazů i sošek. Po prohlídce usedáme v restauraci na konci kolonády ve venkovní zahrádce, kde si ve stínů deštníků vypijeme pivko na schlazení. Je přes 34 stupňů a nedá se to vydržet. Asi po dvaceti minutách se zvedáme, musíme stihnout autobus zpět kvůli dodržení Frantových vycházek. Vracíme se přes můstek kolem fontány se sochami a obrázky, kolem Společenského domu procházíme chodníčky směrem pod les a odtud k pramenu Ottovce. Zde se fotíme, 5 minut oddech a pokračujeme dál k městskému tržišti pod poštou, pak nahoru k silnici a přes Masarykovu třídu zpět k nádraží. Cestou se zastavíme v místní masně, kde Frantu zaujal koňský salám, tak si musí také něco přivézt sebou domů, když já mám prý oplatky. Šťastně po chvíli přiběhne a můžeme pokračovat až k baru se zahrádkou Penzionu Oáza, před nádražím, kde si dáme před cestou studenou kofolu, a pak už směřujeme k autobusu. Máme ještě pět minut času, v pět hodin odjíždíme, směr Zlín. Po cestě se domlouváme, že příští návštěva tohoto krásného, vždy něčím překvapujícího místa bude v zimě, to jsme zde ještě nebyli a hlavně zde pobudem celý den, půl den k procházce hezkými kouty Luhačovic je málo. Vyšel nám krásný den a my spokojeni odjíždíme domů.