Menorca, Cala Galdana – Son Bou.
K další, čtvrté etapě, jsme se přesunuli do Cala Galdany, která se nachází na jižním pobřeží ostrova. Tato část ostrova je zcela jiná. Celé pobřeží i část vnitrozemí je tvořené vápencem. Z toho vyplývá, že především zdejší květena bude druhově mnohem bohatší než na zbytku ostrova. Již první kroky nám to potvrzují. V okolí stezky nacházíme orchideje. Zřejmě se jedná o pětiprstku, ale na sto procent to není. Ještě před nástupem na stezku jdeme na vyhlídku, ze které je nádherný pohled na zátoku u Cala Galdany. Odtud sestupujeme k moři na stezku. Po několika minutách se stezka odklání do vnitrozemí. Tady procházíme lesy s převahou borovic, rostou tu i divoké olivy, myrty a vavřínovité duby. K tomu je nutné připočíst další druhy, které neznáme. Od moře jsme se dostali na planinu, kde je více luk. Následuje sestup do hlubokého údolí. Protéká tu i menší říčka, louky jsou sytě zelené a nad tím vším se vypínají bělostné skály. Okolí je doslova protkané zídkami. Docházíme k přechodu přes říčku odkud stezka opět míří k lesu.
Následuje dlouhý, táhlý výstup po kamenité cestě. V okolí stezky je stále více menších skal. Na jedné z nich je do kamene doslova vrostlá cibule neznámého druhu rostliny. Přicházíme k rozcestí, kde se dozvídáme, že máme za sebou jen pět kilometrů. Opět scházíme do dalšího údolí a znovu stoupáme. To se ještě několikrát opakuje. Kolem stezky je více luk a menších křovin. Slunce začíná připalovat a s vodou je nutné začít šetřit. Odměnou za námahu je pohled na několik trsů orchidejí nedaleko cesty. Následně procházíme opět lesem. V okolí stezky je neproniknutélná houština a vzduch se tady skoro nehne. Teplota opět o něco stoupla a tak docela vítáme, že to konečně pokračuje sestupem. Stezka prochází kolem zídky, za níž je nedotčený porost křovin. Docházíme k přístřešku, který v sezóně slouží jako kiosek. Pobřeží je od nás jen pár desítek metrů.
Procházíme kolem několika pláží, které se střídají se skalnatým pobřežím. Na pláži jsou první nedočkavci, ale v moři není nikdo. Stezka prochází přímo po pobřeží a následně se již díváme na letovisko Sant Tomás. Tady je to jak ve včelím úlu. Lidi jsou snad všude a tak jsme rádi, že máme letovisko za zády. Stezka stoupá, pobřeží je tu vyšší a stezka se po něm klikatí vysoko nad hladinou moře. Na straně od moře jsou velké louky a několik farem. Docházíme na rozcestí, kde stezka opět míří do vnitrozemí. Druhou možností je cesta po nejdelší pláží ostrova u Son Bou. Je to lákavé a tak boty dolů a jde se vodou. Pláž je dosti obsazená, je tu hodně naháčů a tak raději končíme i s fotografováním. Chůze vodou je osvěžující a dva kilometry po pláži jsou spíše odpočinkem. Son Bou je před námi a první restaurace u pláže nás vítá ve své náruči. Ušli jsme přibližně patnáct kilometrů v dosti velkém horku a tak posezení u pivka je žádoucí.