Menorca, Soir Xoriguer - Cala Galdana.

Pohled na mapku oznamuje, že dnes se půjde větší část cesty přímo po pobřeží. Z nedalekého parkoviště do zátoky Soir Xoriguer je to jen pár desítek metrů a po chvíli se před námi otevírá velmi hezký pohled na zátoku a její okolí. Západním směrem je vidět Cap D´Artrutx a v samotné zátoce je menší pláž a skalnaté pobřeží. Obloha je bez jediného mráčku a je jisté, že slunce nám dnes řádně zatopí. Okolí stezky je většinou kamenité a za ním nepropustná hráz nízkých křovin, nad nimiž se o něco dál tyčí les. Ve všech spárách mezi kameny se uchytily rostliny, kterým vedro a přímé slunce svědčí. Mezi prvními, které vidíme patří smil a nízký druh statice. Stezka prochází po pobřeží a naší první zastávkou je malá jeskyně, kterou vytvořilo samotné moře. Vnitřek je upraven na malý přístav, který využívali místní rybáři. V okolí stezky jsou i malé kamenné chýše, jakési rybářské zázemí. Dnes již zcela opuštěné. Mezi mořem a křovinami na kamenitém pásu je stále více rostlin. Některá místa se dají pojmenovat božskými zahrádkami. Kamenitá část stezky přechází do písčité a občas se prochází mezi keři. Stezka se náhle stáčí a před námi je rozlehlá zátoka Son Saure s kouzelnou pláží.

Obcházíme zátoku a před očima se střídá jeden hezký pohled za druhým. Na několika místech vystupují z písku kamenné zdi s otvory. Jedná se údajně o pevnůstky, které se využívaly ve španělské, občanské válce ve čtyřicátých letech minulého století. Jsou docela zachovalé. Pláž v zátoce je obsatena turisty z nedaleké kotvící lodě. Je to docela pohodlné cestování. Ale za to naše bych neměnil. Po obejití zátoky pokračujeme opět po pobřeží k nedaleké zátoce Talaler. Nad zátokou je menší vyvýšenina Talaia d´Artrutx ( 62 m.n.m.), nad kterou vykukuje kamenná věž. Moře se tady zařezává hluboko do pobřeží zátokou Cala en Turqueta. Z okraje zátoky je hezký pohled jak na mořskou hladinu tak i na okolí zátoky. Čas dosti pokročil a pláž v zátoce je obsazena v dosti hojném počtu koupajících. Je zřejmé, že voda v zátoce je více prohřátá. Zastavujeme se na svačinku u turistického přístřešku.

Svačinu máme za sebou a pokračujeme stoupající stezkou. Ta nás odvádí od moře a pokračuje do vnitrozemí. V této části jsou kolem stezky husté křoviny a není nikam vidět. Občas procházíme zídkami, které jsou vidět jen na několik metrů od stezky. Příjemný větřík v okolí moře je pryč. Horký vzduch by se snad dal krájet. Okolní zeleň je jakoby bez života. Stezka se prudce stáčí k jihu a následně sestupujeme na pláž Macarella. Tu obklopují vysoké bělostné skály a na pobřeží poskytují stín vysoké borovice. Pláž přímo z pohádky, která se nedá jen tak minout. Čas bohužel nečeká a tak pokračujeme po dřevěném schodišti opět do lesa. Procházíme několika zídkami a na jedné z nich potkáváme velkého černého kozla. Přes stezku probíhají jeho hodně plaché společnice. Samotný kozel je pravým opakem, stojí na zídce a zřejmě se dívá na nedaleké moře, které my vidět nemůžeme. Nedbá ani na skřípot vrátek a dává tak na vědomí, kdo je tady pánem.

Stezka vchází do lesa a mění se v širokou prašnou cestu. Na nedalekém rozcestí nás značka z cesty odvádí na pěšinu, která klesá do údolí. Je to spíše úzký kaňon, nad kterým se tyčí vápencové skály. Je tu příjemný chládek a až na několik cyklistů, kteří se řítí po kamenech, je tu klid. Stezka se kroutí údolím a posléze se opět šplhá nad údolí. Tam pokračujeme po široké cestě. V okolí jsou borové lesy a stín je vítaným společníkem. Blízkost Cala Galdany je vidět na stále se zvyšujícím počtu lidí. Teplota se vyšplhala snad ke třicítce a konec stále nikde. Když už to vypadá, že to bude nekonečné, les se rozestupuje a pod námi je modrá hladina lemovaná bílými skálami. O něco dál jsou vidět první budovy Cala Caldany. Je to jako pokropení živou vodou. Dnešních, skoro dvacet horkých kilometrů je za námi. Schodištěm sestupujeme do ulice a brzy již sedíme v nedaleké restauraci. Moc hostů tu není a studené pivko je skoro okamžitě na stole. Je jisté, že u jednoho jsme dnes nezůstali. Poslední část po pobřeží Menorcy je za námi. Bylo to nádherné putování po ostrově, o němž jsme ještě nedávno nic nevěděli a v našich vzpomínkách jistě nikdy nezešedne.