Plzeň-Litice - naučná stezka Dubová hora - zřícenina hradu Litice - náves Litice (4 km)

Litice jsou v současné době poklidnou okrajovou jižní částí Plzně, jejíž nejvyšším bodem je Dubová hora (408 m). V lesích na severním svahu tohoto kopce otevřeli v květnu 2022 naučnou stezku Dubová hora. Je určena hlavně předškolákům a menším školákům a je zaměřena na přírodu. Vede po pohodlné cestě, takže se nechá projet na kole, ale také s kočárkem. Je 1,8 km dlouhá a je na ní 8 zastavení s informačními tabulemi a herními prvky.

My se občas vydáváme na různě dlouhé procházky z Dobřan do Plzně a zrovna letos v zimě jsme se rozhodli dojít na konečnou autobusu do Litic. V podstatě tím jsme se o stezce dozvěděli. Téma se nám zalíbilo a tak jsem sem o víkendu vzala svá dvě vnoučata ve věku 5 a 7,5 roku. Předpověď počasí vypadala dobře a dokonce i vyšla.

Vyrazili jsme brzy po obědě a již po jedné hodině vystupovali v Liticích na konečné autobusu č. 21. Na hlavní jsme se vydali kousek zpátky, ale hned první ulicí (Veveří ulice) jsme odbočili vlevo. Zpočátku se šlo po chodníku, ale jak skončily domy, skončil i chodník. Provoz tu byl však nepatrný, ale raději jsem se snažila děti držet u okraje silnice.

To už i děti vidí zalesněný kopeček Dubové hory. Vpravo jsme minuli hřiště, vlevo místní hřbitov. Tady je parkoviště, takže zde je možno nechat auto, pokud by se jelo autem. To už však odbočujeme ze silnice a pokračujeme do parčíku pěšinkou vlevo. Tam je Husův pomník, který je vzpomínkou na Jana Husa, kazatele pravdy. Byl obnoven r. 2015 při příležitosti 600. výročí jeho upálení v Kostnici. Starší Tomáš se o pomník zajímal, ale mladší Karolínka už běžela k venkovní posilovně. Je sice pro dospělé, ale to jim nevadilo. Když se tam trochu vyřádili, pokračujeme ještě kousek do kopečka.

Kdy jsme opět vyšli na silnici, minuli jsme jedno posezení, ale kupodivu ani nesmlouvaly a skoro běžely dál. Jen Tomáše zajímal vlevo kopeček s čímsi na vrcholu - Radyně se zříceninou stejnojmenného hradu. Tam už také byl, siluetu hradu si pamatuje, je vidět z různých míst, ale tady mi skoro nechtěl věřit. Je vidět jen věž, ostatní je za ní schováno.

Na okraji lesa vede vpravo pohodlná lesní cesta a tam začíná naše naučná stezka Dubová hora. Hned tady si děti všímají prvního zajímavého krmítka.

Víc než úvodní informační tabule s plánkem trasy a s názvy jednotlivých zastaveních je zajímá velká houpačka.

O pár kroků dál je lavička a vyhlídka i s panoramatickou tabulí. Tady je vidět věkový rozdíl dětí. Karolínka se ani nezastaví, ale Tomáše to zajímá. Našel kostel sv. Bartoloměje na náměstí Republiky, našel i Krkavec. Víc po něm nemohu chtít. Ještě mu ukazuju přehradu České údolí, kterou viděl z autobusu, a Chlum, na kterém už také byl.

Karolínka na nás čeká u dalšího zastavení, kterému vůbec nerozumí. Číst ještě neumí a tak na to kouká trochu nechápavě. Je tady obrázek srnce a posuvná kolečka se mají umístit tak, aby byly tam, kam patří. Tomáš sice už číst umí, tedy trochu - chodí do 1. třídy. Ale ani jemu názvy moc neříkají. Tady je totiž použita myslivecká mluva, např. slecho, světlo, větrník, svírák, spárek, paspárek, střapec, zrcátko. Ještě tak ví, co je přední a zadní běh a parůžek. Něco vím a když si nejsem jistá, stačí zvednout tabulku se správným řešením a nechat si poradit. Tak tohle se jim líbilo.

Na konci kopečka se cesta stáčí vpravo a tam na ně čeká trochu netradiční pexeso s 36 políčky. Nepřiřazují se k sobě dvě stejné věci, ale obrázek zvířátka a jeho stopa. Samozřejmě je nutno si to přečíst, protože stopy skoro nikdo neznáme. Rozdali jsme si to s Tomášem a ta malá potvůrka vyhrála. Kája nám fandila a na počitadle pod pexesem nám počítala body.

Je půl třetí a děti už křičí, že mají hlad. Naštěstí o kus dál je posezení. Dáváme svačinu. Konečně je trochu klidu. Nejen že snědli svačinu, ale taky vypily svoje lahve s pitím. Počítala jsem s tím, je horko. Mám ještě litrovku, kterou jim rozlévám do jejich lahví. Aspoň to budu mít lehčí.

Jen kousek dál je na cestě "stoleček" a na něm obrázky savců, se kterými by se zde mohly setkat. Kdo má chytrý mobil a internetové připojení, může si stáhnout aplikaci Lesní svět a pomocí QR kódů se děti o zvířatech dozví víc. Chytrý mobil nemám, o to to mám jednodušší. Ale děti sami povídají, co ví. Bohužel nemám s sebou ani tužku a papír, aby si děti mohly vyzkoušet frotáž - to je technika kopírování. Jsou zde destičky s obrázky zde zobrazených savců a přejížděním tužkou na plocho, lépe voskovkou, se obrázek na papír okopíruje. Tuto techniku znám, jen název frotáž mi nic neříká. Budeme se sem muset vypravit ještě jednou - s papírem a voskovkami.

Pokud jsem nepopletla pořadí zastavení, tak to další je věnováno suchu a kůrovci. Děti kupodivu ani nedutají a já čtu, jaký dopad má sucho na les, co dělá kůrovec, jak se proti němu bránit a další a další.

Další zastavení je věnováno pobytovým stopám v přírodě, ty vidíme po otočení destičky. Např. jelen si o stromy dře paroží - to stromům zrovna moc nesvědčí, srnec okusuje mladé výhonky, divoké prase rozvoře, co může, vydra se živí rybami, pavouk dělá sítě a podobně.

Dalšímu zastavení říkají pozorovatelna. Není tady sice žádná stavbička, ze které by se dalo něco pozorovat, ale čtyři ptáci, jejichž černé siluety jsou na dalším stolku, jsou rozvěšeni po stromech. Nejsou živí, ani vycpaní, ale jsou to dřevěné barevné destičky. Podle obrysu mají pak děti poznat, který pták, kde visí. Samozřejmě i tady je možno načíst QR kód a získat další informace. Ti, co QR kód nemají na čem načíst, si tady aspoň přečtou, jak je který pták velký a jaké má rozpětí křídel. A také je možno si zde pomocí frotáže udělat vlastní obrázky.

Už nás čeká poslední zastavení - místní dřeviny, kde je povídání o šesti zde rostoucích stromech, jsou zde jejich obrázky i obrázky jejich plodů a další možnost udělat si pomocí frotáže otisky jejich listů.

Tady máme dvě možnosti. Jedna z nich je vydat se vpravo nejkratší cestou k autobusu a tím si projít krátkou naučnou Pomologickou stezku, která se věnuje různým odrůdám stromů. Jsou zde mladé stromky vysazeny, ale zajímavější by to bylo, kdyby děti viděli plody. Zatím ani lístečky nemají svoji velikost.

My jsme se domluvili, že se půjdeme podívat ke zřícenině zdejšího hradu. Předem je upozorňuji, že tam toho moc neuvidí, ale byli už na zřícenině Lopata, tam toho taky moc není a líbí se jim tam.

To je tady vlastně nejstarší památka. Bylo tady prokázané pravěké osídlení. V 8. století zde žili Slované, ale z té doby se zachovaly jen nějaké vykopávky. První zmínka o obci, ale také o hradu je z r. 1212. Ten na skalnatém ostrohu nad Litickým potokem pravděpodobně založil rod Drslaviců, ale od 14. století ho vlastnil nedaleký chotěšovský klášter. Po husitský válkách zůstal opuštěn. Už kolem r. 1467 byl uváděn jako pustý, ale jeho nepatrné zříceniny se zachovaly. Je vidět část východních hradeb a hradní příkopy.

Nejdřív musíme z jednoho kopce sejít, přejít silnici na Valchu a pokračovat do kopečka. Cestou vpravo vidíme, že kopec je skutečně skalnatý. Děti se nemohou dočkat, já za nimi funím do kopečka a doufám, že je ještě někdy uvidím. Ale je to dobrý, na kopci na mne počkali, i když na vrcholu viděli dětské hřiště. Karolínka se tam chvilku zdržela, ale zvědavost ji přemohla. Běží za námi. Děti samozřejmě musí všechny valy projít, nestačí jim, že je vidí. Já jen doufám, že se někde neskutálí. Tomáš už tvrdí, že ví, kde byly hradby, kde hradní místnosti. Fantazie mu tedy nechybí. Je to tady hezké, jarní zeleň a začínající kvetoucí stromy - to vše nasvícené sluníčkem je skutečně pěkné. Vidíme vodní nádrž České údolí, na druhé straně Litice s kostelem sv. Petra a Pavla.

Děti nechávám si vybrat, zda si tu budou ještě víc jak hodinku hrát a nebo už půjdeme na autobus a pojedeme domů. Vybírají si tu druhou variantu. Jen si to tu ještě proběhly, prolezly, já mezitím vyndala banány. Jí cestou, nevím, jak to půjdou rychle. Ale šlapou pěkně a tak ještě skoro 10 minut čekáme na zastávce.

Děti jsou z celého výletu nadšené. Sice projití cesty 4 km dlouhé nám trvalo 4 hodiny, ale užily si to, jsou spokojené. A to je hlavní. Zase viděly nové věci a protože jsou to zvídavé dušičky, tak si to skutečně užili.

Plzeň-Litice - naučná stezka Dubová hora - zřícenina hradu Litice - náves Litice (4 km) na mapě