Saint – Rémy – de – Provance.

Saint - Rémy - de - Provance, vítězný oblouk  •  Fotografie (32)  • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (32 fotografií)

Vítězný oblouk, východní strana

Pohled na oblouk od východu

Vstoupit do fotogalerie (32 fotografií)

Projíždíme pod jižními svahy nevysokého pohoří Alpilles, které je položené ve směru východ západ v délce kolem 30 kilometrů. Pod jeho severními svahy je náš další cíl, město Saint – Rémy – de Provance. Podle mapy se přes hřeben dostaneme po jediné silnici s číslem D 5. Problém máme s nalezením směrových tabulí a zeptat se někoho na cestu nelze. V okolí sem tam projede auto, ale chodec žádný. Konečně se nám ji daří najít, onu D 5 a začíná stoupání na nevysoký hřeben. Kolem silnice je všechno vyschlé a okolní řídké lesy nabízejí podívanou na spleť křovin a nízké porosty smíšených lesů. Pohoří v této části jen na několika místech přesáhne 300 metrovou výšku. Dojíždíme do sedla a začíná klesání. Po výjezdu z lesa se pod námi objevuje město. Jižně od města zastavujeme na prašném parkovišti a jdeme k vykopávkám starého římského města Glana.

Starověké město bylo odkryto v roce 1921 a moc z něho nezbylo. Bylo v roce 480 zničeno Góty. Rozvaliny jsou zajímavé a kromě pozůstatků města se dochoval z velké části vítězný oblouk a mauzoleum. Na obou památkách jsou zobrazeny výjevy ze života starých Římanů. Co konkretně představují, není nikde na tabulích popsáno. Přes vedro, které nás dnes provází, se tady ještě procházíme v blízkém okolí. Sucho tady musí trvat dosti dlouho. Vracíme se k parkovišti a s informací, že na jižním okraji města je větší parkoviště, odjíždíme. Parkoviště je poloprázdné a místní nám sdělují, že v neděli se neplatí. Ve stínu borovic několik starších mužů hraje petang. Ve Francii dosti oblíbená zábava. Nedaleké informační centrum je zavřené a tak prohlížíme plán města.

Vítězný oblouk, východní strana  •  Foto: Bohumir

Staré město obepíná pás širokých bulvárů s alejemi, ve kterých hrají prim platany. Bulváry jsou vlastně hranicí mezi starou a novou částí města. Pohled do minulosti nám odhaluje, že město je rodištěm Nostradama. Jeho proroctví jsou dosti děsivá a snad se nenaplní. Ve městě také strávil rok ve zdejší nemocnici Vincent van Gogh. Údajně tu namaloval na 150 obrazů, mezi nimiž jsou i známé Pšeničné pole s cypřiši a Rokle. Procházíme bulvárem na jižní straně města a vcházíme do úzké tmavé uličky. V jejich spleti nacházíme i rodný dům proroka Nostradama. Ulička je úzká a domy skoro padají. Procházíme do širší ulice, která starým městem prochází od východu na západ. Tady je již hodně živo. V každém domě je obchod, kavárna či něco podobného. V severní části je náměstí, které je velkou restaurací.

Je čas na oběd a tak sedáme do stínu stromů a objednáváme dvě různá jídla. Opět následuje zjištění, že ta sladkokyselá francouzská kuchyně není pro nás to nejlepší. Ale jak se říká hlad je nejlepší kuchař. Za poznámku stojí fakt, že lahev vody je dražší než lahev vína. Následuje prohlídka zdejšího kostela sv. Martina. Klasicistní stavba má něco do sebe a uvnitř je příjemný chládek. Kousek odtud je velké náměstí v nové části města. To se pyšní moc hezkým kolotočem. Zajímavé městečko, ve kterém žije něco přes 10 000 obyvatel se nám docela líbilo. Zbývá dodat, že se nachází přibližně 20 kilometrů na jih od Avignonu. Jeho severní části prochází jediná silnice vyšší třídy, D 99. Městu se zcela vyhnula železnice. Jižním okrajem města prochází červeně značená turistická Via Domitia.

Autor: Bohumir

Další články autora: 1513

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli