Arles – podzemní chodby (les Cryptoportiques)

Slovo kryptoportikus se běžně používá – bez rozdílu, jestli psáno s ká nebo s cé – snad ve všech jazycích světa, včetně nám blízké slovenštiny nebo polštiny. V češtině jsem však jeho výskyt nezaznamenal a nejvíce se mu snad přibližuje výraz štolová krypta. Ani toto označení však není zcela přesné, stejně jako vysvětlení názvu ve slovenském slovníku „cudzích“ slov, který nám prozradí, že kryptoportikus je „krytá, oknami osvetlená chodba nesená stĺpmi“. Například z jazykovědy našich západních sousedů jsem se dozvěděl, že cryptoportikus je součástí technické terminologie, vzniknuvší spojením řeckého slova kryptos (skrytý) a latinského portikus (ulička). Jedná se tedy o zcela nebo částečně podzemní klenutý průchod neboli podloubí v undergroundu. V římské architektuře navíc tento prvek sloužil k vyrovnání výškových rozdílů při návrhu pevných základů nových budov a poprvé se tento termín objevuje na přelomu 2. a 1. století př.n.l.

V některých případech je také docela dobře možné, že tyto chodby byly skutečným podloubím městského fóra, který se stal podzemím při postupném zvyšováním okolního terénu. Známe to přece například i z pražského Staroměstského náměstí nemo římského náměstí Navona. Ne nadarmo je jedním z vysvětlení výrazu kryptoportikus dlouhý klenutý průchod. Jako úvod však snad tato hra se slovy stačí, ale chtěl jsem termín kryptoportikus nějak vysvětlit, prorože ho hodlám v článku i nadále používat, a to minimálně v míře nezbytně nutné.

A právě kryptoportikus v Arles je tedy zřejmě skrytou částí fóra, tedy ústředního veřejného náměstí římského města. Fóra, o kterém je známo jen velmi málo informací a které zřejmě vzniko na konci 1. století před Kristem. Podle současné podoby můžeme usuzovat, že jde opravdu o někdejší monumentální – původně veřejnosti nepřístupnou - promenádu v podobě tří galerií, otevřených směrem k východu. Jižní galerie je zasekána do skály, severní – částečně zasypaná – se jediná otevírala přímo do náměstí. Zřejmě zde byla i čtvrtá galerie, která byla později nahrazena budovou z cihel.

Již počátkem 5. století sloužilo toto místo jako sklad dřeva a soukromé sklepy. Část chodeb, která se nachází přímo pod budovou Radnice, byla využívána dokonce jako vězení. V průběhu 10. století bylo toto místo zřejmě částečně přestavěno (a vypleněno) v rámci výstavby kostela Saint- Lucien. Z důvodu častého střídání způsobu využití těchto prostor byla jejich původní funkce dlouho záhadou. Vždyť ještě v době výstavby Radnice – tedy v 17. století - byl kryptoportikus považován za bazén nedalekých římských lázní. Až v roce 1951 byly na tomto místě objeveny různé úlomky mramorové sochařské výzdoby a nápisy věnované císaři Augustovi. Od té chvíle je zřejmé, že se jednalo skutečně o římské fórum, sloužící k podpoře významu a oslavě císařského kultu.

Severní a jižní galerie kryptoportika měří 90 metrů, západní spojka pak 60 metrů. Šířka galerií dosahuje téměř deseti metrů. Nachází se asi šest metrů pod úrovní současného města a každá odbočka se skládá ze dvou paralelních oblouků. Jednotlivé štoly byly osvětleny a větrány ventilátory. Charakteristické je použití cihel ve stěnách a stropech.

Ohlasy turistů z celého světa na návštěvu tohoto místa jsou velmi zajímavé. Většina z nich naprosto netuší do čeho jde a zavítá sem jen proto, že chrám sv. Trophima je přes „obědovou pauzu“ zavřený a turista takto využije volný čas a zakoupenou kartu na vstup do městských památek. Mnozí zde očekávají kostry mnichů nebo archeologické lapidárium a často odejdou s tím, že viděli temné podzemní místo, ve kterém bylo vlhko a příjemný chládek. Někteří jsou potěšeni, že si prošli jakési celkem zajímavé starobylé podzemní tunely se zbytky starých římských sloupů. V každém případě zde moc informací neobdržíte.

Tato památka byla veřejnosti poprvé zpřístupněna v roce 1966, a to z jezuitské kaple. Dnes bývá přístupná - z budovy městské Radnice - v zimě od 10,00 hod. do 12,00 hod. a od 14,00 hod. do 17,00 hod., v létě od 9,00 hod. do 12,00 hod. a od 14,00 hod. so 19,00 hod. Ceny vstupného se pohybují od 2,60 € do 3.50 €. Pro tuto památku platí totéž, co pro většínu významných antických a románských staveb v Arles. Je majetkem města, od roku 1841 je památkově chráněnou a od roku 1981 součástí Světové dědictví UNESCO

Za sebe mohu na závěr říct, že se jedná o místo jistě zajímavé, ale vzhledem k celkové nabídce úžasných památek v Arles, také takřka zanedbatelné. Byli jsme zde jen proto, že muzea a mnohé další památky měly v den naší návštěvy – bohužel - zavřeno z důvodu svátku, souvisejícícho s koridou v antické aréně. Na druhé straně jsme tímto dostali možnost setkat se s nejnepříjemnějším člověkem, kterého jsem kdy ve Francii viděl. A tu babu, která nás do podzemí v radniční dvoraně – s hulákáním a nenávistnými pohledy – pouštěla, bych nepřál za tchýni ani největšímu nepříteli.