Tarascon – kostel sv. Marty (Église Sainte-Marthe de Tarascon)

Více než třináctitisícové jihofrancouzské město Tarascon leží na levém břehu řeky Rhony v departmentu Bouches-du-Rhone a v regionu Provence-Alpes-Cote d´Azur. Bylo založeno Římany v roce 48 a je stejné jako celá Provence, tedy Krásné, klidné, příjemné a nabízející svým návštěvníkům vše, tedy i velmi zajímavé historické památky. A to je ještě Tarascon v podstatě součástí dvojměstí, protože na druhém břehu Rhony leží jeho téměř zrcadlová kopie, město Beaucaire. To se však již nachází v departmentu Gard a regionu Languedoc-Roussillon. Obě města se pyšní svým středověkým hradem, ale středobodem našeho zájmu je tentokrát památka jiná.

Podle legendy bylo totiž město Tarascon sužováno stražným drakem Tarasquem. Do města však přišla se svými sourozenci sv. Marta a draka za pomoci kříže a svěcené vody přemohla. A tak město získalo své jméno, část městského znaku a sv. Marta údajné místo posledního odpočinku. Tím místem se stal – dnes románsko-gotický – kostel, nacházející se nedaleko zdejšího hradu i nábřeží. Pro mnohé jednoznačně nejvýznamnější památka města, která byla stavěna šest století, ale její nejstarší část pochází již ze století třetího. Za převládající architektonický styl stavby je však stále považován provensálský románský. Kolegiátní kostel v Tarasconu je zasvěcen Martě Bethanské, která zachránila město před obojživelným monstrem Tarasquem, terorizujícím zdejší oblast. Chrám byl vysvěcen v červnu roku 1197 za přítomnosti arcibiskupa z Arles i biskupa z Avignonu. Kostel sv. Marty je podle zdejší legendy místem, kde, má být tato biblická postava pohřbena.

Kostel byl postaven ve 12. století jako románský, poté se však na jeho podobě podepsala gotická dostavba ze 14. století. Samotná hrobka má však pocházet již ze století třetího a měla by být pozůstatkem původní raně křesťanské stavby. Objev sarkofágu s ostatky Světice je datován rokem 1187. Chrám sv. Marty byl tedy částečně přestavěn ve čtrnáctém, patnáctém i sedmnáctém století, ale restaurován musel být i po poškození během II. světové války, v roce 1944. Kostelu dominuje mohutná vysoká hranolová věž.

V kryptě chrámu najdeme svatyni s ostatky sv. Marty. Při této svatyni byla již v roce 1482 zřízena kolejní škola. Kostel sv. Marty byl také zařazen hned do prvního seznamu francouzských historických památek z roku 1840. Stejně jako jiné provensálské románské stavby i kostel sv. Marty hledá inspiraci pro svou podobu ve starověkých chrámech, což je nejvíce patrné u Krásného jižního portálu – připomínajícího městskou bránu - a falešné galerie nad ním. Ústupkový portál ze 12. století s hladkými oválnými sloupky a polygonálními hlavicemi zdobí vlys s akantovými listy. Falešná galerie se vznáší na krakorcích v podobě – typicky románských – gryfů i hlav beranů a oslů. Kostelní krypta byla přestavěna v 17. století a naleznete zde raně křesťanský oltář a – již zmíněnou - svatyni sv. Marty. Varhany pocházejí zřejmě od významného varhanáře Karla Boisselina.

Díky uměleckému provedení, půvabným architektonickým prvkům a historickému bohatství tohoto místa se Royal College Sainte- Marthe řadí právem k nejkrásnějším kostelům v celé Provence.