Směřujeme na severovýchod republiky – 17. den - Staré město-historické centrum a nedostavěná Dalimilova rozhledna, Branná-historické centrum se zámkem a minipivovar Kolštejn

V noci bylo skutečně tepleji, ráno na nás svítí sluníčko. Honem vyndavám houby ven, ať schnou. Jsme spokojeni, že z místa na rozcestí nás včera vyhnaly mouchy. Tam by sluníčko nebylo a auta by projížděla přímo okolo nás. Tady jezdí v mírné prohlubni pod námi. Takže ruší jen minimálně.

V poklidu snídáme s výhledy na protější kopce, zpočátku ještě zamlžené. Na sluníčku je skutečně teplíčko. Nefouká tu, ani se nám nechce odjet. Až v 11 hodin to nakonec balíme a odjíždíme.

Zastavujeme se ve Starém městě, Ota potřebuje do infocentra, zda mají pohlednici rozhledny Na štvanici. Netušili jsme, jak je to hezké městečko. Bylo založeno zhruba ve 2. polovině 13. století. V listinách z r. 1325 je o něm psáno již jako o městečku. Původní obyvatelé – převážně Němci byli horníci, v okolí města se intenzívně těžilo především zlato, stříbro, měď a železná ruda. Všechny doly byly zničeny během husitských válek a již neobnoveny. Rozšířila se zde činnost pláteníků. R. 1560 bylo povýšeno na město, konaly se zde pravidelné týdenní trhy a dva trhy výroční. Pro město byl významný r. 1582 - tehdejší nový majitel panství Hynek Bruntálský z Vrbna městu udělil výroční trh na sůl, zdejší měšťany osvobodil od roboty a r. 1586 jim udělil právo várečné. Jeho syn dal měšťanům náboženskou a dědickou svobodu a celou řadu drobnějších hospodářských výsad.

Po r. 1615 dřevěné domy v centru byly strženy a bylo vytyčeno současné čtvercové náměstí Osvobození. Byly zde postaveny domy z kamene a cihel, také kostel a radnice. Od r. 1624 do r. 1848 panství vlastnili Liechtenštejnové. Sice sem zajížděli jen zřídka, ale rozvoj panství podporovali. Když Švédové město vydrancovali a polovinu města vypálili, brzy bylo obnoveno. Rozvíjelo se zemědělství a lesnictví, byla obnovena těžba ve starých šachtách, byly otevřeny i nové. Budovali se železné a mosazné hamry (zanikly v 17. století), sklárny, rozvíjelo se i hutnictví. Plátenictví zde nezaniklo, vynikal i cech krejčovský, kožešnický, pekařský a punčochářský.

Od poč. 20. století je město výchozím turistickým bodem pro celou oblast Králického Sněžníku, ale také společenským a kulturním střediskem. Naši pozornost nejdřív zaujala pozdně renesanční radnice, která byla postavena v letech 1618-19. Erb tehdejšího majitele Jana Petřvaldského z Petřvaldu a Řečic je na jižním průčelí, ze kterého vystupuje 35 metrů vysoká šestihranná věž, která měla i funkci strážní věže. Vysoká střecha má podobu dvojité cibulovité báně s lucernami a špicí. V přízemí je informační centrum. Věž slouží k vyhlídkám do okolí. Na náměstí a v blízkém okolí je celá řada historicky cenných domů, vč. budovy bývalé pošty, která byla postavena v letech 1830 – 1840. Zpočátku zde byla jen poštovní sběrna, povýšena na poštovní úřad byla r. 1867. Ještě jsme se zašli podívat k nedalekému hřbitovnímu pozdně renesančnímu kostelu sv. Anny se 48 metrů vysokou věží. Byl postaven v letech 1617-1618 na místě staršího kostela, věž byla přistavěna v letech 1657-1662. Věžní báň je z let 1731 – 1732. Zajímavá je dvoukaplička u vchodu do tohoto areálu. 

Plánovanou trasu trochu měníme. Včera jsme cestou viděli bilboard s reklamou na Dalimilovu rozhlednu na vrchu Větrov. U rozhledny Na Štvanici nám jeden místní o ní povídal - je kopií již neexistující rozhledny na Králickém Sněžníku. Teprve se staví, ale její větší část je již postavena – dokonce jsme ji v dálce viděli. Kdo ví, kdy se sem příště dostaneme, jedeme se na ni podívat.
Popojíždíme na parkoviště Skiareálu Paprsek, které je u turistického rozcestí Velké Vrbno – lanovka. Odtud je to na vrchol 1,4 km převážně po neznačené cestě s převýšením 111 metrů. Takže nás čeká docela příjemná procházka. Tak jsem si to představovala. Jenže ten poměrně krátký kopeček dnes nemohu udýchat. Na zítra, možná už na večer hlásí déšť, tak to asi bude tím. Zpomalila jsem, nějak to rozdýchala a došla. Také proto, že jsem se už cestou mohla kochat pohledy do krásného okolí. Tady je fakt krásně. Na rozcestí Větrov odbočujeme po zelené. To už staveniště vidíme. U rozhledny bude i chata, tak tam bude určitě i občerstvení. Její otevření plánují na červenec r. 2021. Výhledy jsou nádherné i z kopce. Z plošiny rozhledny to bude určitě fantastické.

Při zpáteční cestě k autu jsem vyhlásila akci "houby". Včera jsem koupila knedlík a smetanu na vaření, že z hub nakrájených na sušení udělám omáčku, pokud nebudou schnout. Teď už vidím, že je usušíme. Na omáčku však máme chuť, musíme něco nasbírat. Nakonec se to povedlo, omáčka bude hustá a snad tedy výborná. Na parkovišti je pár aut, dáváme pauzu na oběd. Dělám šopský salát, máme na něj už pár dnů chuť. Večer nás pak přejde, protože je zima. Teď je až horko, takže ideální doba. Ota zatím čistí a krájí houby. Než jsme se najedli, jsou dostatečně měkké, omáčka bude zítra za chvíli.

Jedeme do Branné, odkud zítra chceme vyrazit na výlet. R. 1992 tady byla vyhlášena městská památková zóna. Tato původně osada Kolštejn, byla založena kolem r. 1282 na skalnatém ostrohu nad stejnojmennou říčkou při staré obchodní cestě do Slezska. R. 1301 byl založen hrad Kolštejn. Fragmenty okrouhlé věže jsou patrné dodnes. Někdy okolo r. 1430 byl postaven nový palác a vybudováno rozsáhlé opevnění. Měnili se majitelé, přestavoval se hrad. Ve 2. polovině 16. století byl přestavěn na tzv. Horní zámek s unikátní sgrafitovou výzdobou, později byl přistavěn Dolní zámek. Převládají tam gotické a renesanční prvky. Po třicetileté válce byl Kolštejn pouze hospodářským sídlem panství,  význam zdejšího vrchnostenského úřadu upadal.

Obec získala zámek po r. 1918. Během 2. světové války tady byla vojenská posádka a škola. Název Branné je z doby po 2. světové válce. V zámku byly sklady léčiv a škola s tělocvičnou. Od poč. 21. století se postupně rekonstruuje. Je tam restaurace i hotel, jsou možné i prohlídky zámku a hradu. V době naší návštěvy byl otevřen, ale asi vzhledem ke koronavirové pandemii zde bylo pusto a prázdno.

Ve městě, v těsném sousedství zámku, upoutá pozornost původně přízemní budova renesančního fojství ze 16. století, kde bylo sídlo správce zdejšího panství, a velký kostel sv. Michaela z poč. 17. století. Fojtství bylo poč. 17. století zvýšeno o patro, v 19. století byla zvýšena věž. Uvnitř jsou velké síně s křížovou klenbou. V současné době je budova prázdná. Dnešní podoba kostela je z r. 1852 a 1907, kdy byl po požárech upravován. Areál kostela je propojen krátkým zastřešeným mostkem s nedalekou farou z r. 1784. Pod ním se procházelo na náměstí. Na jeho opačném konci je radnice s hodinovou věží, která byla postavena v letech 1905-1906.

Kromě těchto památek tu je také minipivovar Kolštejn. Budovu, kde je dnes restaurace, nechal kolem r. 1325 postavit fojt při zakládání města. Dnešní minipivovar tak navázal na dávno zaniklou tradici – od r. 2013 zde vaří piva, zatím jen spodně kvašená. Je součástí wellness centra, do kterého patří i hotel.

Ota se těší na památky, ale také na točené pivo - tvrdí, že ho už dva týdny neměl. Jenže kde přespat. Šikovné místo by bylo na západním okraji města - pod sjezdovkou u parkovištěě Ski areálu Branná - je tu moc pěkné místo u skal. Jenže je tu i ohniště, takže v sobotu lze předpokládat, že si tam mladí udělají mejdan. Navíc je to asi 1,5 km do centra – po hlavní silnici. To se mi za tmy jít nechce. Ale ani teď za světla, jsem fakt nějaká mátožná.

Zaparkovali jsme na parkovišti v blízkosti kostela, že si město aspoň prohlédneme a třeba něco najdeme. Nakonec jsme usoudili, že tam můžeme přespat. Vybrali jsme snad to nejlepší místo. Vystupujeme z auta ve směru od města a zadní dveře jsou od centra chráněny kontejnerem (nesmrdí). Na snídani pak odjedeme.

Je to vyřešeno. Prošli jsme městečko, ochutnali zdejší vyhlášené trubičky. Nejen, že jsou výborné, ale žasnu nad nabídkou. Kromě běžné velikosti, mají hodně dlouhé trubičky, ale také rodinné balení, kdy 5 trubiček je zastrčeno do jedné široké. Škoda, že nejedeme už domů. Hned bych je vnoučatům dovezla. Je krása se na to i koukat.

A jdeme na pivo. Mají jen dva druhy - jedenáctku a dvanáctku. V létě a v horku prý i desítku, ale asi už není léto a horko. Já však začínám kávou. Konečně se trochu probírám. Mezitím Ota pivo chválí. Dali jsme si večeři, já jedno pivo, Ota čtyři. Mezitím se venku přehnala bouřka s mohutným lijákem. Z okna hospody to vypadalo pěkně. Brzy se to přehnalo, dokonce se venku ukázalo ještě na chvíli sluníčko a také nádherná duha.

Ani jsme nečekali, až bude tma. Už v sedm jsme byli v autě. Houby docela pěkně proschly. V krabičce nezvlhnou a snad bude zítra sluníčko, aby doschly. Je nezvyklé teplo. Máme puštěné rádio a pozorujeme mraky, jak se před námi nad kostelem mění. Pak vše opět zčernalo a přihnala se další bouřka s lijákem. Když byla téměř nad námi, světlo v obci na chvíli zhaslo a z lijáku se stala průtrž mračen. To byla docela hrůza. Přes parkoviště tekly potoky vody. Je fajn, že jsme zůstali tady, ne někde v ďolíku. Naštěstí to přešlo docela brzy a tak jsme se zvládli v suchu přesunout do zadní části auta a ulehnout.

V noci má také pršet, tak uvidíme. Zítra je neděle, snad bude ráno dlouho klid. I po dešti je stále nezvyklé teplo. Odkládám peřinu do pohotovostního režimu, ať ji v noci snadno vytáhnu. Jdeme se spát.

Směřujeme na severovýchod republiky – 17. den - Staré město-historické centrum a nedostavěná Dalimilova rozhledna, Branná-historické centrum se zámkem a minipivovar Kolštejn na mapě