Toulky okolím města Lanškroun
Lanškroun a okolí jsme navštívili během cesty na dovolenou do Jeseníků. Jako první cíl jsme zvolili obec Horní Čermná, kde se nachází poutní místo Mariánská hora. Ta se rozprostírá přímo na evropském rozvodí Severního a Černého moře. Dokazují to okapy kostela. Z levého okapu (z průčelí) teče voda do Čermenky, ta se vlévá do Tiché Orlice a do Labe, které ústí do Baltického moře. Z pravého okapu teče voda do Jánského potoka, do Moravské Sázavy, do Moravy, do Dunaje a Dunaj ústí do Černého moře.
Původně tu stával statek, který vlastnil Franz Tschepen, který daroval pozemek na postavení kostela a poutního domu. Na Vrších se odehrála nejedna zázračná událost a mě nejvíce zaujala ta s formanem Antonínem Keprtou z Kunvaldu.
Dávný ctitel Panny Marie Cellenské, Antonín Keprta z Kunvaldu u Žamberka, vezl tudy roku 1814 mlýnské kameny z Pruska na Moravu. Pozdě večer při tmě jel zde cestou roklinatou až k nejvyššímu výstupku. Tady marně držel povoz, aby se neskácel. Síla jeho nestačila a vůz i s nákladem se na něho převrhl. Nevida pomoci, volal k Panně Marii Cellenské, aby mu šťastnou hodinku smrti vyprosila. Vtom zaplála u něho záře, v ní zjevila se bílá panna, jež beze slova, se svítilnou v ruce, vůz nad ním zdvihla. Vozka vstal bez pohromy a jel dále, světlo tak dlouho vida, dokud na dobrou cestu neuhnul, načež panna i se světlem zmizela.
Kostel byl postaven v letech 1868-75 a nachází se zde 14 kapliček a křížová cesta s poutním domem. Vše je zasazené do lipových alejí. Křížovou cestu jsme si pěkně prošli - v klidu , protože zde lišky dávají dobrou noc. Úchvatný je rozhled na všechny světové strany. Jsou vidět Orlické hory i Jeseníky se svými vrcholy či město Lanškroun a okolí.
Prohlédli jsme si i interiér kostela, neboť v domku, který stojí naproti, bydlí ten správný člověk - pan Ticháček. Dostali jsme od něj i razítko do památníku.
Poté jsme sedli do auta a jeli do města Lanškroun. Zaparkovali jsme na náměstí a zašli do jídelny na oběd, kde se dá ve všední dny levně najíst.
Po obědě jsme již navštívili první cíl ve městě – zámek, kde se dnes nachází muzeum.
Zámek v Lanškrouně vznikl na místě kláštera postaveného augustiniány po roce 1393. Klášter vypálený za husitských válek patřil od r. 1451 Kostkům z Postupic. V 15. stol. ho upravili pro občasný pobyt. Toto sídlo tvoří západní trakt dnešního zámku.
Hospodářské budovy, dnes již zaniklé, byly v západním křídle kláštera. Objekt byl nazýván zámkem v roce 1507, kdy ho získal rod Pernštejnů. Ti jej roku 1588 prodali Adamu Hrzánovi z Harasova. Za nového majitele byla v zámku umístěna správa rozsáhlého lanškrounsko-lanšperského panství a sloužil i jako sídlo majitele, který přistoupil k renesanční přestavbě. Tu připomíná vstupní portál zámku s erbem Hrzána a letopočtem ukončení přestavby 1601 i zachovalá okenní a dveřní renesanční ostění.
V roce 1622 zakoupili zámek Lichtenštejnové. Za třicetileté války byl poškozen Švédy a velkým požárem v roce 1645. Jeho obnova byla ukončena až r. 1716. K jižnímu křídlu byla přistavěna jednopatrová barokní budova a přízemní stavby v nádvoří za zámkem. Opravený zámek už ale sloužil jen jako sídlo správy lanškrounského panství a obydlí úředníků.
Po roce 1858 byla většina budov i zeď prvního nádvoří zbořena a celý areál upraven jako náměstí. Ze západního křídla původní klášterní stavby byla postavena školní budova.
V r. 1928 získalo zámek město. Při rekonstrukci dokončené v roce 1971 dostal hladkou fasádu, se zdůrazněnými gotickými a renesančními prvky. V nově upravených gotických prostorách západního křídla zámku je obřadní síň, v jižním křídle městské muzeum a kulturní centrum. Roku 1995 byl po celkové rekonstrukci otevřen obnovený sál lanškrounského zámku.
V muzeu se nám líbilo, jsou zde zajímavé expozice a potěšil nás milý přístup paní v pokladně. Dostali jsme také razítko a koupili turistickou známku.
Vedle zámku, či spíše jeho součástí, je kostel sv. Václava, o kterém je první zmínka již v roce 1350. Původně byl zasvěcen P.Marii. Roku 1377 byl svěřen augustiniánům, kteří ke kostelu přenesli roku 1393 klášter. Ten býval za hradbami v místech kostela sv. Máří Magdalény, ale zde bývaly časté záplavy. Roku 1645 kostel vyhořel i se třemi oltáři, varhanami a zvony. V roce 1765 nechal farář Felzmann vybudovat kůr a 1768 postavit na západní straně kostela novou věž. V 80. letech 19. století byl interiér přestavěn v neogotickém stylu. Ke kostelu přiléhá boční loď přistavěná roku 1653, na východě je hluboký presbytář. Před západním průčelím se vypíná čtyřboká věž. Zajímavý je také přístavek se sousoším Getsemanské zahrady. Hlavní pseudogotický oltář je dílem Jana Kastnera. V letech 1996-97 proběhla rozsáhlá rekonstrukce kostela.
Pokračovali jsme v prohlídce města,o kterém je první písemná zmínka v listině Vratislava Pernštejna z roku 1285. Téhož roku, za vlády českého krále Václava II., přešlo město do majetku mocného Záviše z Falkenštejna a po jeho popravě daroval Václav II. město Lanškroun nově založenému cisterciáckému klášteru na Zbraslavi u Prahy. Od roku 1304 byl součástí Zbraslavského kláštera, později byl dán do vlastnictví litomyšlskému panství (r. 1358). Roku 1371 Petr Jelito, litomyšlský biskup, založil Augustiniánský klášter, který byl v období renesance přestavěn na zámek v renesančním slohu.
Po husitských hnutích dostali Lanšpersko i s Lanškrounem Kostkové z Postupic . Na počátku 16. století městu vládli Pernštejnové, s výjimkou třinácti let, kdy město spravovali páni z Boskovic. Za vlády pánů z Postupic a poté Pernštejnů získal Lanškroun řadu významných privilegií, např. již v roce 1464 právo konat trh na den sv. Urbana a na sv. Matouše, dále právo vybírat mýto u bran, v roce 1507 dostali měšťané právo odúmrti (podle této výsady směli jejich poddaní svobodně odkazovat své jmění svým dědicům bydlícím na jejich panství), v roce 1514 došlo k rozšíření tržního práva na 2 dny v týdnu , v roce 1568 bylo městu potvrzeno právo várečné. O 20 let později bylo město prodáno do vlastnictví Adama Hrzána z Harasova a po Bílé Hoře (r. 1622) Karlu z Lichtenštejna.
V době třicetileté války bylo město poničeno švédskými a císařskými vojsky, přicházeli sem němečtí osadníci, kteří se snažili o prosazení německé správy, což se jim podařilo. Od roku 1683 je městská kniha psána německy. V polovině 19. století se stal Lanškroun sídlem okresního hejtmanství a okresního soudu, až do roku 1960 bylo okresním městem . Postupem času docházelo k hospodářskému a kulturnímu rozvoji města.
Na přelomu 17. a 18. století byla dokončena stavba knížecího pivovaru. Rozmach města dokládá stavba železniční přípojky Lanškroun - Rudoltice v Čechách, která byla dokončena v roce 1885. V tomtéž roce vypukla ve městě cholera, která postihla celé město i jeho blízké okolí. Na choleru zemřelo během 3 měsíců 256 lidí. V 70. letech se rozvíjí hospodářská činnost - vzniká tabáková továrna a další průmyslové podniky. V 2. polovině 19. století vzniká Gymnázium (1874) a Střední odborná tkalcovská škola, dochází k výraznému vzestupu německého nacionalismu. Po vzniku ČSR odmítli uznat československou vládu, a tak byla vytvořena německá národní rada, která se hlásila k tzv. Deutsch-böhmen . Postupně se nacionální vášně zklidnily a v průběhu 20. let došlo k vzrůstu vlivu českého obyvatelstva ve městě a byla zde zřízena i česká měšťanská škola. V 30. letech 19. století byl zřízen Okresní úřad , který sídlil v prostorách bývalého městského pivovaru.
Po Mnichovu 1938 byl Lanškroun připojen k Německu, poválečný odsun Němců z Lanškrouna byl dokončen 31. 10. 1946 - město se stalo české. Po roce 1945 se Lanškroun stal okresním městem.
V roce 1960 byl okres zrušen a město připojeno k okresu Ústí nad Orlicí. Lanškroun je se svými téměř 10 000 obyvateli v současnosti průmyslovým městem, městem elektroniky, strojírenství, papírenského průmyslu i městem středních škol a důležitých kulturních institucí.
Ze zámku jsme zamířili zpět na náměstí J.M. Marků. Je to hlavní čtvercové náměstí, uprostřed kterého stojí renesanční radnice z let 1581–1582, postavená za vlády Vratislava z Pernštejna.
Radnice, původně postavená bez věže s dvojí sedlovou střechou, měla omítku zdobenou psaníčkovou technikou. Původní jednopatrová budova má dva zdobené portály s erby. Za třicetileté války doznala značného poškození. Při opravě v roce 1660 byly na věž umístěny hodiny a odbíjecí zařízení. Po renovaci v roce 1830 se na radnici zřídily byty pro úředníky a černá spilka v přízemí, která dosud sloužila městskému pivovaru, byla přebudována na kancelář výběrčího daní.
Od roku 1849 měl radnici pronajatou okresní soud a krátce také okresní úřad, ale malé prostory donutily okresní úřad roku 1870 k přestěhování. Roku 1859 byla radnice opravena a získala šindelovou střechu a jednoduchý trojúhelníkový empírový štít. Generální rekonstrukce v letech 1986–1996 vrátila budově radnice původní renesanční podobu, včetně dvojice sedlových střech. Dnes je sídlem Městského úřadu Lanškroun její motiv najdete na turistické známce.
Náměstí J. M. Marků dále zdobí kašna s delfíny a morový mariánský sloup z roku 1684. Nad radnicí je secesní budova bývalé pošty a Okresního zastupitelstva, dnes sídlo Městského úřadu a Infocentra města Lanškroun. Za povšimnutí stojí roněž novorenesanční budova gymnázia.
Ve městě byl zachován původní půdorys ulic a zbytky hradeb, jen brány byly zbourány. Zbytek horní brány je u domu „PIANO“ s patrem – je opravdu postaven jako piano.
Když jsme si vše prohlédli, nasedli jsme opět do auta a jeli směrem na výpadovku na Tatenice. Na křižovatce před výjezdem z města se nachází další s pozoruhodných památek města - Zájezdní hostinec, který zde stojí již od 16. století. Název "Krčma" má již od počátku své existence. První písemná zmínka o krčmáři Vaňkovi a hospodě je z roku 1568. Ačkoli o majitelích, kteří po něm následovali, je v kronikách téměř vše zapsáno, původní podobu hostince můžeme pouze odhadovat.
Za nejstarší část hostince lze považovat dochovaný sklep s masivním kamenným portálkem z poloviny 16. století. Nadzemní část objektu je zčásti roubená, zčásti kamenná a obsahuje i později vyzděné křídlo. V roce 1839 je hostinec stejný jako dnes, pouze je to celodřevěná stavba.
Podle zachovaných detailů oken a dveří lze usuzovat, že roubená část pochází z přelomu 17. a 18. století. K ní přiléhá původní černá kuchyně.
Značným zásahem do původní trojdílné dispozice objektu bylo přezdění hospodářského křídla v 19. století. Přestavba je datována letopočtem na portálku ze síně, a to rokem 1860 .
Nejzajímavějším stavebním prvkem je roubená vysunutá světnička, které se též říká křížová. Světnička je vestavěna kolmo do střechy v podélné ose průčelí objektu nad vstupem. Je charakteristická zejména pro oblast Podkrkonoší a ve Východočeském regionu pro zájezdní hostince. Sloužila k ubytování hostů. Její druhou funkcí byla ochrana vstupu do objektu před nepřízní počasí, kterou zajišťovaly i další vysazené stříšky po obvodě budovy. Světnička je nesena trojicí masivních čtyřhranných dřevěných sloupů.
V krčmě se můžete také najíst, ale je obtížné před ní zaparkovat.
Opustili jsme krčmu a vydali se autem směrem na Rudoltice, před nimiž se vpravo nachází zámek zvaný Nový. Zámek stojí na návrší mezi Lanškrounem a Rudolticemi, zvaném Zámecký vrch. V roce 1684 se stal majitelem lanškrounského panství Jan Adam z Lichtenštejna, jemuž pro občasný pobyt v Lanškrouně nevyhovoval nevelký zámek ve městě. Proto si dal vybudovat na návrší mezi Rudolticemi a Lanškrounem nový barokní zámek. Plány na stavbu vypracovali a vlastní průběh řídili italští architekti Domenico Martinelli a Antonio Salla. Stavba probíhala v letech 1700-1712.
Nový zámek byl čtyřkřídlá třípatrová barokní budova, se čtyřpatrovým průčelým. Byl založen na půdorysu písmene H. V interiéru bylo v každém patře 14 sálů zdobených barokní štukou a nástěnnými malbami. V okolí zámku byl vybudován park. Již v r. 1714 však zámek vyhořel. Záhy byl sice nouzově opraven, ale v r. 1718 jej dal Antonín Florián po dalším požáru zbořit, mimo třípatrovou severozápadní věž.
Dochovaly se také rozsáhlé sklepy a části základových zdí. Výše zmiňovaná věž byla v r. 1802 opravena a změněna v hostinec. Zbytky zahradních úprav jsou dvě aleje, mířící k jihovýchodní částí budovy. Sklepy a torzo byly majetkem lanškrounského pivovaru až do r. 1945. Do této doby sloužila budova jako hostinec. V r. 1945 přešel objekt do vlastnictví státu. Byl změněn v zemědělskou usedlost a přidělen soukromému majiteli. V r. 1969 přešel do majetku MNV Lanškroun. V letech 1970 - 71 byla budova propůjčena junáckému středisku Zubr, které ji využívalo jako své klubovny. V r. 1971 byl však komunisty Junák zrušen. Od té doby nebyl objekt využíván a chátral až do roku 2005.
Dnes stojí jen torzo zámku - třípatrová budova o půdorysu obdélníku se zaobleným jihozápadním rohem.
Návštěvu velmi rád doporučuji - z výkladu kastelánky jsme byli nadšeni. Chcete-li torzo zámku také vidět , pospěšte - soukromý majitel plánuje vybudovat zde rozhlednu ( prosklená střecha ) , restauraci a hotel, a další zázemí pro plánované golfové hřiště v blízkosti. Ve věži začala naše prohlídka - nejprve jsme vystoupali po schodech v jediné dochované zámecké věži , kde jsme si ve třech patrech prohlédli staré fotografie a přečetli historii a pověst o zámku. Také jsme se pokochali vyhlídkou do kraje a po sestoupení z věže jsme spolu s kastelánkou šli na prohlídku sklepení. V roce 2009 byly přístupné pouze 2 /5 celého podzemí - sklepy pokračují dále na sever a západ. Byly používány pro potřeby lichtenštejnského pivovaru v Lanškrouně. Dozvěděli jsme se zde spoustu zajímavých informací o tajemném sklepení. Děti skřítkům hodili korálky do pokladnice. Poté jsme ze sklepení šli na nádvoří , kde nám kastelánka ještě hodinu povídala další informace o zámku , pátrání v archivech a tajemném druhém patře sklepení , které v roce 2009 ještě nebylo objeveno. Doufejme, že nadšení kastelánce vydrží.
Vrátili jsme se k autu a přes Lanškroun vyrazili k poslednímu turistickému cíli dne. Čekala nás rozhledna Lázek. Stejnomenný kopec je nejvyšším bodem Zábřežské vrchoviny v západních Jeseníkách. První vyhlídkou stavbou na Lázku byla jednoduchá trámová patnáctimetrová věž, kterou zde postavili čeští vlastenci z Národní jednoty Olomouc roku 1912. Ale vzhledem k tomu, že Lázek ležel v národnostně komplikované oblasti tak se rozhledna stala cílem sabotáží sudetských Němců a vydržela jen šest let. Za první republiky byla pozice Klubu českých turistů již pevnější a tak byla rozhledna vystavěna na vrchu Lázku roku 1933 znovu. Byla opět dřevěná, opláštěná šindelovými taškami a vysoká dvacet metrů. Její součástí se stala i zděná chata, zvaná po hlavním iniciátorovi stavby Reichlova. Dřevěná rozhledna stojí dodnes. Je v soukromém majetku a je velmi pěkně udržována. Na její vyhlídkovou plošinu vede 87 schodů. Výhled sice už není to co býval, protože stromy za těch několik desítek let její existence povyrostly, ale stále se je na co dívat. Z rozhledny je výhled na Orlické hory , hřeben Hrubého Jeseníku a Lanškrounsko. Vrch Lázek je také symbolem odboje vlastenců ze severní Moravy proti okupantům za Druhé světové války. Padlé příslušníky organizace Národní sdružení vlastenců připomíná památník nedaleko vrcholu na okraji lesa.
Zaparkovali jsme přímo u chaty , jejíž součástí je rozhledna. Do otevřeného okna jsme zavolali na majitele chaty , který nám poté prodal známku , dal razítko a po zaplacení vstupného jsme vystoupali po dřevěných schodech nahoru. Děti se báli pavučin a much na okně , ale přesto jsme se pokochali výhledem na okolí.
Jelikož již bylo pozdě odpoledne a čas nás nemilosrdně tlačil všude možně, museli jsme vyrazit do krásných Jeseníků……