Velké putování za obrazy Hieronyma Bosche, belgická část 3. (Antverpy)
Po nádherném dni v Bruggách nás čekalo další celodenní sólo, tentokrát v Antverpách. Antwerpen, Anvers, Jeruzalém východu a Rubensovo město; to všechno jsou jména, která dostalo druhé největší město Belgie a druhý největší přístav Evropy. Toto centrum diamantového Průmyslu a sídlo jedné z nejstarších zoologických zahrad světa – s více než půl milionem obyvatel (pro upřesnění: myslím teď lidské duše v obytných domech a ne zvířectvo ve výbězích) – za návštěvu rozhodně stojí, i když moje očekávání bylo přece jen asi trošku přehnané. Ale město působí pestrým dojmem, gotika se zde střídá se širokými bulváry a nedostižného Bosche, který Antverpám zcela chybí, tentokrát plnohodnotně nahradil pan Bruegel starší.
Je tedy pátek 19. června a my z Gentu odjíždíme do města P.P. Rubense. Proti původnímu plánu míříme hned ke Královskému muzeu výtvarného umění, které je však zavřeno. Část exponátů je přestěhována do náhradních prostor, které však neobjevíme, a proto je prvním bodem dne návštěva zdejší katedrály Panny Marie. Jak se později ukáže, měli jsme tentokrát velké štěstí. Pozoruhodnou sedmilodní stavbu ve stylu brabantské gotiky si v klidu – a samozřejmě za vstupné – prohlédneme. Charakterizuje ji hodnota 120 a více. Je totiž 120 metrů dlouhá, její jediná dokončená (severní) věž je vysoká 123 m a klenbu v interiéru podpírá 125 sloupů. Za chloubu interiéru jsou však většinou považovány hlavně Rubensovy obrazy. Z našeho průvodce vymámím zápůjčku společné vstupenky, protože se sem hodlám „na vracenku“ ještě jednou podívat. Později se dozvíte, že zůstalo pouze u přání.
Pokračujeme ke kostelu sv. Jakuba, který je ještě zdobnější gotickou stavbou než katedrála. Kostel působí stylově čístě, což je celkem překvapující, protože jeho stavba probíhala v letech 1491 až 1656. Chrámový barokní interiér, ve kterém se nachází Rubensova hrobka, ale nenavštívíme a spokojíme se s krátkým pobytem pod jeho mohutnou hranolovitou zvonicí. Ta dosahuje jen třetiny plánované výšky, která měla být úctyhodných 150 metrů. Dělám si další čárku za objekt, který ještě dnes musím navštívit … ve finále to ovšem dopadlo – byť z jiného důvodu - stejně jako s katedrálou.
Naším dalším cílem je Rubensův dům neboli Rubenshuis. Pozoruhodnou palácovou nebo vilovou stavbu italského typu si – včetně barokní zahrady – navrhl na konci I. desetiletí 17. století Peter Paul sám. Když vstoupíte dovnitř – samozřejmě za 8 euro – máte v první chvíli pocit, že do nějakého malého a nedůležitého zámku pustil někdo hodně neschopný alespoň desítku výprav současně. Odměněni jste pak v „ateliérové“ části, kde jsou vystaveny Rubensovy obrazy i skicy jeho nejbližších. Obvyklé monumentální kolektivní řemeslo P.P.R. je náhle nahrazeno menší plochou, vysokou kvalitou a neskrývaným citem. Přes prvotní odpor ve finále maximální spokojenost.
Opouštíme Rubenshuis, u „vrátného“ si ověříme pozici zdejšího hlavního vlakového nádraží a vyrazíme s Janou za další městskou atrakcí. Braňo s Adélkou už tam na nás čekají. Zdejší nádraží Centraal je pozoruhodnou monumentální stavbou z kamene, kovu a skla, dokončenou v roce 1905. Co se týče jejího stylu, tak se ani odborníci příliš neshodují a poskakují někde mezi secesí a neobarokem. V každém případě je to objekt navštíveníhodný. V jeho okolí se navíc nachází proslulé obchůdky s diamanty, na které se těšil hlavně Braňo. Přes moje doporučení však s Adélkou interiér žádného z nich raději nenavštívil.
Dojdeme společně zpět ke katedrále, která je však už uzavřena. Žení se prý nějaký zdejší slavný fotbalista, kterého jsem zřejmě při cestě na svatbu i náhodou vyfotografoval. Částečnou náhražkou za nemožnost vstupu je mi možnost zblízka „očumovat“ svatební vozítka novomanželů. Veterány Rolls Royce a Jaguar vedle sebe také našinec nevidí každý den. I když se tedy pan ženich mohl plácnout přes kapsu více, protože podstatně lepší Rolls jsem viděl i na svatbě v Lešné u Zlína …
Krátkou návštěvu náměstí Grote Markt nám zkomplikuje jakási slavnost gigantů. Jedná se snad o nějakou tradici, importovanou z Francie, která zde probíhá každý druhý rok (ani ovšem nevím, kde jsem tuto informaci zaslechl). V každém případě zde posedává jakási obří babička s invalidním vozíkem (ale chodí, viděl jsem to na videu, takže zase jedna taková, co tyje neprávem státní sociální dávky), která prý dva dny takto odpočívala na Divadelním náměstí a teď ji čekal víkend plný příběhů a procházka městem. Podívali jsme se tedy alespoň na náměstí Zelené, kterému vévodí Rubensova socha v nadživotní velikosti.
A poté nás již čekala cesta za další neplánovanou – ale o to zajímavější – atrakcí, kde nám dokonce uznali vstupenku z Rubensova domu. Tou atrakcí bylo van den Berghovo muzeum. Přesněji řečeno Kunstverzameling Fritz Mayer van den Bergh. Muzeum je umístěno v neogotickém domě z počátku 20. století a nabízí sbírku, kterou vášnivý sběratel shromáždil převážně v letech 1897 až 1901. Jedná se zejména o exponáty renesanční, ale důstojně je zastoupena také paní Gotika. Předmětů je celkem asi tisícovka, ale prim zde hraje jednoznačně Bláznivá Markéta (Dulle Griet) Pietera Bruegela.st. Fantastické je rovněž Huysovo Pokušení sv. Antonína a urazit nemůže ani Kristovo nesení kříže od následovníka Hieronyma Bosche. Vždyť jen u prvních dvou jmenovaných obrazů lze trávit desítky minut. A tak jsme opět zůstali až “do výkopu”.
Překvapilo mě, že nás tady zůstalo celkem dosti. Pro někoho může být toto muzeum jen špičkovým vetešnictvím, ale (nejen) mně se tady prostě líbilo. Hlavní antverpské muzeum, kam se mnozí z “našich” přesunuli, sice nabízelo jména jako van Eyck, van der Weyden nebo Memling, ale nikdo nevěděl, které z těchto obrazů byly do provizorních muzejních prostor skutečně převezeny a které zůstaly v depozitáři. Díky tomu jsme si toto nevelké muzeum prohlédli opravdu poctivě a rozhodně jsme nelitovali. Navíc jsme pošetřili ochozené nožičky i rychle mizející eurovky.
Pak už jsme jen krátce nahlédli na vylidněné náměstí Grote Markt, tedy někdejší hlavní tržiště, kterému dominuje renesanční budova Radnice a půvabné cechovní domy z 16. a 17. století, a byl konec hlavní – tedy belgické – části naší boschovské anabáze. Před námi teď bylo Holandsko, nebo chcete-li Nizozemsko, přesněji Rotterdam.
Více fotografií si můžete prohlédnout na:
http://markyz63.rajce.idnes.cz/Cesta_nejen_za_obrazy_Hieronyma_Bosche%2C_cast_4._Antverpy_06_2015/