Vidět Neapol a nezemřít

Cestopisy

Vesuv z vykopávek Pompeje • Fotografie (40) • Foto: vikicesty

Vstoupit do fotogalerie (40 fotografií)

zahrady villa Rufolo

pohled z Vesuvu na Neapol

Vstoupit do fotogalerie (40 fotografií)

Levné letenky do Neapole nás nalákaly k tomu, že jsme se rozhodli poprvé letět sami v našem již předseniorském věku a to i bez jazykového vybavení. Nějaké základní zkušenosti z cestování letadlem jsme sice získali při předchozích cestách s našimi mladými spolucestovateli, ale tentokrát jsme se vydali na zkušenou do světa na vlastní triko. Gate, boarding všechny ty nápisy, šipky a pokyny se nám sice míhaly před očima, ale nakonec jsme úspěšně prošli přes všechny kontroly včetně covidové, našli jsme svůj gate a nastoupili do letadla, které nás unášelo vstříc našemu dobrodružnému výletu.

Neapol nás přivítala příjemným, slunečným počasím s teplotou okolo 25 stupňů Celsia, což byla na druhý listopadový týden docela příjemná změna. Prvním naším úkolem bylo dostat se z letiště do města. K tomu jsme využili Alibus, který nás dovezl až do centra k nádraží Garibaldi. Původně jsme uvažovali , že si koupíme zvýhodněnou kartu- campaniacard na dopravu , ale po marném hledání prodejního místa po celém nádraží jsme to vzdali a vydali jsme se do města pěšky. Jako první vedly naše kroky na tržiště Mercato, což byl hned na začátku našeho seznámení s městem docela šok. Úzké uličky plné vystaveného zboží od ovoce až po ryby, které nabízeli snědí prodavači , nás přinutilo více si hlídat své věci a urychleně toto rušné místo raději opustit. Spletí různých uliček jsme se dostali na nábřeží k přístavu, kde se nám poprvé otevřel pohled na horu Vesuv, která se tyčí nad pobřežím. Podél přístavu, kde byly zakotveny velké zaoceánské lodě jsme došli okolo hradu Nuovo až ke Castelu OVO. Pobřežní promenáda byla plná lidí a panovala zde příjemná letní atmosféra. Došli jsme až do parku u Villa Comunale, odkud jsme se chtěli vrátit autobusem k nádraží. Mysleli jsme , že si jízdenku koupíme přes SMS , ale nepodařilo se nám to, náš operátor neposkytuje tuto službu v zahraničí. Vzhledem k tomu, že byla neděle večer, neměli jsme již možnost koupit si jízdenky v trafice , proto jsme se vydali přes celé město na nádraží pěšky. Rychle se stmívalo a ulice se začaly plnit velkým množstvím korzujících lidí, mezi kterými jsme se proplétali a hledali ve směsi různých uliček směr k nádraží Garibaldi. Blázinec v ulicích nebral konce, troubící auta, projíždějící skútry, úzké strašidelné uličky s visícím prádlem , to vše nás fascinovalo. Přesto se nám podařilo dostat se ještě relativně včas na nádraží a stihnout vlak s odjezdem před osmnáctou hodinou. Čekala nás hodinová jízda do Pompejí, kde jsme měli zarezervovaný apartmán. Postupně se ze tmy vynořovaly jednotlivé zastávky až konečně to byla ta pravá, vystoupili jsme a ocitli jsme se na prázdném perónu. Do ubytování jsme došli kolem sedmé hodiny , majitelka apartmánu už na nás čekala a její první slova byla, zda mluvíme anglicky. Naše záporná odpověď ji nerozhodila. Nastavila překladač na mobilu a hned jsme si vzájemně rozuměli. Po ubytování a večeři jsme ještě v rychlosti naplánovali program na další den. Vzhledem k nepříznivé předpovědi počasí jsme změnili původní plán, který spočíval ve výstupu na Vesuv , na výlet vlakem do Sorrenta a na pobřeží Amalfi.

Druhý den ráno jsme se vydali na nádraží Pompei Scavi, na které jsme včera přijeli. Zakoupili jsme jízdenky a pokladní nám dokonce ukázala , ze kterého nástupiště vlak pojede. Od ráno pršelo a tak nám ani nevadila skoro hodinová jízda vlakem do Sorrenta. Tam jsme před nádražím přestoupili na autobus SITTA, ve kterém jsme si zakoupili celodenní jízdenku za 10 EUR do Amalfi. Autobusem jsme projížděli po úzké silnici plné zatáček , která se vine vysoko ve skalách nad mořem a vede přes městečka Positano a Praiano do Amalfi. Po prohlídce centra městečka Amalfi jsme se ještě vydali místním autobusem do vesničky Ravallo umístěné vysoko nad pobřežím, ve které se nachází Villa Rufolo s nádhernými zahradami s výhledem na moře. Po prohlídce jsme se vrátili zpět autobusem do Amalfi, ještě jednou jsme prošli zajímavými uličkami městečka a autobusem Sitta jsme odjeli zpět do Sorrenta a vlakem zpět do Pompejí.

V noci byla bouřka, silný vítr a ještě ráno nepřetržitě pršelo , proto jsme se rozhodli ponechat výstup na Vesuv až na poslední den a ten dnešní strávit prohlídkou vykopávek v Pompejích. Vydali jsme se přes centrum města ke vstupu do areálu vykopávek. Po cestě jsme si prohlédli katedrálu na náměstí a byli jsme překvapeni čistotou a upraveností města. Velkým zážitkem pro nás byly i stromy plné pomerančů a mandarinek. Do areálu vykopávek jsme vstoupili vchodem Pompei Scavi a jako první jsme směřovali k Ville Scavi , ve které se dochovali barevné fresky na stěnách. Postupně jsme prošli celý rozlehlý areál a žasli jsme nad kulturou lidí žijících před 1000 lety. Po prohlídce nám ještě zbývalo celé odpoledne , proto jsme se rozhodli ještě znovu zajet do Neapole. Z nám již známého nádraží Garibaldi jsme odjeli metrem do stanice Toledo, která je údajně nejkrásnější stanicí metra na světě. Při výstupu po eskalátorech se nám opravdu naskytl pohled, který působil jako když se nacházíme v hloubce pod mořskou hladinou, jak se píše v průvodcích. Ve stanici Duomo jsme z metra vystoupili a vydali jsme se ještě na prohlídku neapolské katedrály, která je ukryta v ulicích staré čtvrti. Odtud jsme pokračovali rušnými ulicemi plnými houkajících aut zpět na nádraží a byli jsme rádi, že můžeme uniknout z blázince velkoměsta do klidu, které nabízí město Pompeje.

Na den našeho odjezdu jsme měli ještě naplánovaný výlet na Vesuv, který jsme kvůli špatnému počasí nestačili v předcházejících dnech uskutečnit. Kvůli covidu se dají vstupenky kupovat pouze on-line a pod vrcholem údajně není internetové připojení. Proto jsme si vstupenky koupili pro jistotu již předchozí den s rezervací na 10 hodinu. Brzy ráno jsme opustili apartmán a vydali jsme se na autobus, který odjížděl ze stanoviště u Amfiteátru v Pompejích v 8.30 hod.. Cesta pod vrchol Vesuvu trvala asi hodinu a v autobusu jsme jeli téměř sami. Na vrchol jsme se vydali hned po příjezdu ani jsme nemuseli čekat na rezervovanou hodinu. Všimli jsme si, že vstupenky je možné koupit on-line i na místě u stánků, které nabízejí wifi. Po prašné cestě jsme pomalu vystupovali k vrcholu. Postupně se před námi otevíral výhled na město Neapol rozprostírající se v dálce hluboko pod námi a na obzoru vystupovaly z mlžného oparu obrysy ostrova Ischia a Capri. Podél kráteru jsme došli až poslednímu přístupnému místu a stejnou cestou jsme se vrátili zpátky, protože kráter nelze obejít dokola. Zpáteční cesta na parkoviště dolů z kopce byla rychlá a podařilo se nám dokonce stihnout autobus v 11 hodin. Tím jsme získali časovou rezervu a po příjezdu do Neapole jsme ještě stačili se znovu projít městem po Corso Umberto přes Plazza Municipio na zastávku Alibusu v přístavu. Sluncem ozářenou Neapol jsme opustili odletem v 18. 15 hodin a za necelé dvě hodiny nás přivítala Praha sychravým podzimním počasím.

Poslední aktualizace: 26.1.2022

Vidět Neapol a nezemřít na mapě