Scalea - kostel Panny Marie Karmelské (Chiesa di Santa Maria d'Episcopio)
Kostel Santa Maria d'Episcopio je známý také jako Madonna del Carmine či Chiesa di Sopra a patří k nejvýznamnějším památkám kalábrijského města Scalea. Jeho současná podoba sice pochází až z přelomu 18. a 19. století, ale původně byl tento kostel založen již v 8. století. A je docela zajímavé, že pro někoho se jedná o nejkrásnější sakrální památku celého regionu a pro někoho spíše o „přezdobené divadelní kulisy“ …
Pro místní je cenný a významný už jen proto, že ona Panna Marie Karmelská je od roku 1855 (po epidemii cholery a přívalových deštích) patronkou města Scalea a její svátek se slaví každoročně v polovině července. Socha Madony se zlatou korunkou na hlavě je nesena v průvodu hlavními ulicemi města a oslav se zúčastní i vedení zdejší radnice včetně starosty.
Jak již bylo uvedeno, základ kostela pochází z 8. století. Tehdy se snad dokonce jednalo o svatostánek biskupský (přesto, že vedlejšímu domu se říká Biskupský palác, není to podle mnohých odborníků pravda a připouštějí jen zdejší přítomnost tzv. zemského pomocného biskupa), který byl zasvěcen Zvěstování Panny Marie. V normanském období byl kostel značně rozšířen a následně jej získali benediktini. Z této doby také pochází nádherné apsidové okno (ve skutečnosti toto okno bylo součástí starší budovy začleněné do kostela), které dnes patří k nejstarším artefaktům tohoto svatostánku.
V roce 1552 (nebo 1554) byl kostel vypleněn osmanskými piráty, ale již o několik let později byl opět rozšířen a získal nový mobiliář i vnitřní výzdobu. V průběhu 18. a 19. století zde pak byly provedeny další podstatné úpravy. V roce 1971 zničil blesk původní zvonici a za dalších pět let byly v kostele zahájeny restaurátorské práce.
Kostel s průčelím otevírajícím se do malého náměstíčka bývá díky své poloze často označován jako „Horní“ (Chiesa di Sopra) a je považován za jeden ze dvou hlavních symbolů Scaley a její historie. Zdejší obyvatelé tvrdí, že chrámová zvonice i dnes chrání celé město.
Na závěr snad ještě několik doplňujících informací:
Kostel v sobě dodnes skrývá několik staveb z různých období a od 18. století prý má půdorys ve tvaru trojzubce. Od té doby také interiér krášlí barokní štuková výzdoba. Najdeme zde dva velké obrazy, jeden od G.A. Criscuola (Zvěstování, 16. stol.) a druhý od Paola De Matteise (17. stol.). Ze 17. století je i dřevěná busta sv. Dominika. Vpravo od oltáře se nachází mramorové kaple se sochou Panny Marie Karmelské.