Přidat Itálii mezi oblíbené
Maratea – bazilika sv. Blažeje (Basilica di San Biagio)
I když Itálie většinově „patří“ Panně Marii, je město Maratea v regionu Basilicata zasvěceno Ježíši Kristu a sv. Blažejovi. Alespoň se tak dá usuzovat podle toho, že zdejším hlavním kostelem je bazilika San Biagio, která se nachází vysoko nad městem a v těsné blízkosti třetí největší sochy Ježíše Krista v Evropě.
Dnes už to na tomto svatostánku střežícím ostatky sv. Blažeje ani nepoznáte, ale původně se jednalo o raně románskou stavbu, jejíž historie se ve skutečnosti začala psát snad již někdy na přelomu 7. a 8. století. V současné době je to tady ovšem hlavně o baroku a historismu.
Kostel sv. Blažeje, patrona města, se nachází v nejvyšším místě staré Maratey (přes 600 m.n.m.), které je nazýváno Castello a pro současnou Marateu je farním kostelem (v zimě, kdy zde prý může napadnout až metr sněhu, ale tuto funkci přebírá kostel Zvěstování Panny Marie, nacházející se v centru města). Říká se o něm, že stojí na místě starověkého pohanského chrámu bohyně Minervy a Basilicou minor je od roku 1940.
Přijmeme-li za fakt dostupné informace, tak na místě, kde už žili staří Římané a kde stával Monervin chrám, vznikl jednoduchý a malý mariánský kostelík, snad o velikosti současného presbytáře. Ten se v roce 732 – a po získání ostatků arménského světce – stal kostelem sv. Blažeje a později zřejmě byl i stavebně rozšířen. Následně tady vznikl trojlodní svatostánek s románskými klenbami. K dalším úpravám pak pravděpodobně došlo až okolo roku 1562.
Teprve v letech 1618 až 1619 byla postavena kaple určená k uložení urny s ostatky světce (na svém současném místě se však kaple nachází až od roku 1969). Za dalších pět let však kostel vážně poškodil požár způsobený bleskem. Kapli sv. Blažeje nechal následně opravit král Filip IV., takže ta je od roku 1629 nazývána Královská kaple. V roce 1687 byla kopulová kaple vyzdobena zlatými štuky. V kapli se nachází stříbrná socha sv. Blažeje – originál z let 1699 až 1706 však již byl nahrazen novodobou kopií.
V I. polovině 18. století byl kostel znovu upraven a vzniklo současné průčelí s tříobloukovým portikem a neoklasicistním tympanonem ve kterém je umístěna mramorová socha sv. Blažeje. Severní loď podpírá trojice mohutných opěráků, ta jižní spočívá částečně na skále. V roce 1741 byla postavena poměrně nízká zvonice připomínající byzantský styl. Roku 1878 obložili Královskou kapli carrarským mramorem. Rozsáhlými restaurátorskými pracemi prošel kostel v letech 1963 až 1969 a 1976 až 1982.
Současná pseudorománská podoba trojlodního interiéru s presbytářem je víceméně výsledkem rekonstrukce z let 1963 až 1969, ale pár cenných – a o mnoho starších – uměleckých děl se zde najde i dnes. Nejstarším z nich je gotická freska z 15. století známá jako Madona z granátového jablka. Mramorové sanktuírium v podobě archy s modlícími se lidmi pochází z roku 1519, kamenná křtitelnice z přelomu 15. a 16. století. V 18. století vznikly polychromované mramorové oltáře, basreliéf Zvěstování i dřevěná socha Panny Marie Milostné. Oba obrazy se sv. Blažejem pak pocházejí z přelomu 18. a 19. století.
Na závěr snad ještě drobná poznámka: Je docela možné, že navzdory textu v prvním odstavci bude nakonec všechno trošku jinak. Dnes se totiž mnohde můžete dočíst, že tento svatostánek je v první řadě zasvěcen Panně Marii Milostné a že vlastně leží ve Svaté Kateřině (Santa Caterina). Jo, cesty Páně jsou nevyzpytatelné …
Přidat do oblibených uživatelů
Santa Caterina
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Santa Caterina
Půjčovna autPříspěvky z okolí Maratea – bazilika sv. Blažeje (Basilica di San Biagio)
