Loading...
Madonna della Grotta patří mezi nejvýznamnější poutní svatyně v celé jižní Itálii. Své neobvyklé jméno získala díky tomu, že se nachází v přírodní jeskyni uvnitř skály nad městem Praia a Mare. Kult Madony z jeskyně se traduje již od roku 1326, od konce listopadu roku 1916 je svatyně farností Santa Maria della Grotta di Praia a v roce 1987 je její součástí stal i nově postavený mariánský kostelík se zvonicí a farou.
Výstup k jeskyni je svým způsobem náročným turistickým výkonem, zejména v horkých letních měsících. Na poměrně krátkém úseku mezi uličkami městečka a skalní svatyní totiž musíte překonat přibližně 90 výškových metrů. Odměnou vám pak bude nejen příjemný chládek v samotné (dvoj)jeskyni, ale i krásné výhledy a malé muzeum.
Zajímavá je i samotná pověst, která se ke vzniku tohoto poutního místa váže a kterou poprvé přepsal teolog Ludovico Marafiori v díle Posvátná ikonologie Madony pro království Neapolské a Sicílie. Podle ní v srpnu roku 1326 plula rychle turecká loď plná zboží kolem ostrova Dino, když náhle zůstala stát jako začarovaná. Turečtí námořníci se vyděsili a mysleli si, že loď byla prokletá za to, že její kapitán, který byl křesťan, skrývá ve své kajutě krásnou dřevěnou sošku Madony s dítětem. Aby mohli šťastně pokračovat, donutili zbožného kapitána, aby se sochy zbavil. Ten ji ale odmítl vhodit do moře a nechal se dopravit na pobřeží, kde Madonu umístil na velký balvan v prostorné jeskyni. Muslimská loď vzápětí odplula.
Sochu následně objevil mladý němý pastýř z Aiety, který se občas ukrýval v jeskyni před deštěm nebo slunečním žárem. Ten pak běžel do města, kde najednou promluvil, aby všem novinu oznámil (podle některých zdrojů se ale zmínil jen své matce), což byl první zázrak Madony z jeskyně. Následujícího dne se lidé z Aiety, města ležícího 3 hodiny chůze od Praie, vydali pro sochu, kterou pak převezli do svého kostela Navštívení Panny Marie. Socha Madony odsud ale v noci zmizela a vrátila se na jeskynní kamenný oltář ve skále nad Praiou. V jeskyni pak byla zřízena kaple a od té doby - vždy 15. srpna (svátek Nanebevzetí Panny Marie) - proudí do svatyně velké množství poutníků, aby vyprosili odpuštění a pomoc od dřevěné Madony. Socha Madonna della Grotta navíc bývá od roku 1970 nesena v průvodu městem Praia a Mare po tři dny (14. - 16. srpna). V době poutí se také koná městský trh a děti zapalují na pláži ohně na počest Madony z jeskyně.
Současnou sochu Madony z jeskyně vytvořila v roce 1983 dílna Tschager z Bolzana, která se specializuje na posvátné sochy. Soška je vysoká 80 cm (bez koruny) a nahradila původní dřevěnou skulpturu, která byla 4. března 1979 v noci ukradena (a bohužel již nikdy nenalezena). Původní Madona z jeskyně pocházela ze 14. století a byla asi metr vysoká. Je ovšem zajímavé, že někteří odborníci považují původní soušku za byzantskou práci z 10. nebo 11. století, jiní za rustikální dílo místního umělce z přelomu 13. a 14. století.
Samotná cesta vzhůru k jeskyni začíná Votivním obloukem vytvořeným Enzem Cucchim a slavnostně otevřeným v roce 2012. Stoupání po oblázcích pak lemuje 38 polychromovaných majolikových dlaždic s obrazy z historie svatyně. Poté následují schody a vstup do první jeskyně. Právě zde byla v létě roku 1326 dalmáckým kapitánem zanechána původní soška Panny Marie. Balvan, na kterém tehdy stála, je tady dodnes.
Druhá jeskyně je skutečným Dómem. Má trojúhelníkový tvar o rozměrech 80 x 45 m a její klenba se nachází ve výšce 14 m (v nejvyšším bodě 19 m). Tato jeskyně je zasvěcena Panně Marii Sněžné (Madonna delle Neve) a vznikla v roce 1578 na pokyn biskupa Tiberia Cosentina. Uprostřed se nachází studna, která sbírá vodu stékající z klenby. Z jeskyně se vychází na terasu s výhledem na moře i město a ke kostelu se zvonicí.
Součástí druhé jeskyně je je také tzv. Jeskynní kaple, která je právě onou svatyní, sanktuáriem. Jedná se vlastně o zděný „komplex“, vybudovaný uvnitř jeskyně. Najdeme zde např. vysoký mramorový oltář s polychromovanými intarziemi z roku 1649, svatostánek s malými stříbrnými dvířky ze 17. století, oltářní obraz ze 17. století, umístěný v kapli Nanebevzetí Panny Marie, sienský olej zobrazující Madonu s dítětem (pravděpodobně) ze 14. století nebo neapolský postříbřený procesní kříž ze 17. století.
Celkově však svatyni v zálivu Policastro tvoří tři jeskynní prostory a předpokládá se, že toto místo bylo osídleno již v období paleolitu. Působili zde baziliánští mniši a v 16. století se jeskyně stala pietním místem a záchytným bodem místního obyvatelstva jak z náboženského, tak i historicko - společenského hlediska. Pod svatyní vznikly první domy rybářů a zelinářů, což znamenalo zrod pozdějšího městečka Praia a Mare.