Výstup na nejvyšší horu Raxalpe - Heukuppe 2007 m

Náhorní plošina Raxlape o rozloze 75 kilometrů čtverečních se nachází jihozápadním směrem zhruba osmdesát kilometrů od Vídně. Ze všech okrajů mohutné plošiny spadají prudké skalnaté srázy několik stovek metrů dolů. Nejvyšší vrchol Heukuppe (2007 m) i ostatní hřebenové partie skýtají krásné pohledy na sousední masiv Shneeberg. Raxalpe díky své vzdálenosti i charakteru je i pro české vyznavače turismu, zajištěných cest a horolezectví takřka nadosah a „vyřádí“ se tam každý. Výborné možnosti nabízí také v zimě milovníkům lyžařských sportů, zejména pak skialpinistům.

Po několika hodinách jízdy se před námi konečně objevuje sedlo Preiner Gscheid (1070 m). Teplota šla kvůli výšce i pokročilé večerní hodině výrazně dolů a my přemýšlíme, jak naložíme s večerem a nocí, které máme před sebou. Po krátkém zvažování, na kterém se výrazně podepsalo horšící se počasí, se rozhodujeme už nikam nejít a uložit se přímo na parkovišti. S povděkem přijímáme náruč přístřešku, který hned u parkoviště stojí. Plni radosti, z toho, že není třeba stavět stan, uleháme na zem do spacáků s vírou, že počasí se do rána umoudří.

Kolem páté hodiny ranní nás budí poměrně čilí ruch, který na parkovišti panuje. Auto za autem postupně plní parkovací místa a rakouští turisté už v tak brzkou hodinu vyrážejí vzhůru. Od jejich úmyslu je neodrazuje ani mlha a lehké mrholení. Pomalu vstáváme a balíme své „postele“ zpět do obalů. Po krátké a vydatné snídani se rovněž vydáváme vstříc dobrodružství a s batohy na zádech ukrajujeme nejprve po sjezdovce první výškové metry. Naše první kroky vedou k chatě Karl-Ludwig-Haus (1804 m), odkud chceme dále pokračovat na nejvyšší vrchol Raxalpe Heukuppe (2007). Záhy se však náš úmysl neúspěšně pokouší nahlodat první dešťové kapky. Sjezdovku brzy vystřídá rovinatější pasáž, kde by své království mohl mít i Krakonoš. Kolem nádherných zelených luk plných kytiček se postupně dostáváme k prvnímu rozcestníku. Tady mohou někteří odbočit chatě Waxriegenlhaus (1361 m). My však pokračujeme dále a před námi se začíná rýsovat pořádně prudká pasáž. Mraky se chvílemi rozestoupí a díky tomu je nám umožněno občas nakouknout směrem vzhůru i dolů. Cesta vede v četných serpentinách velmi prudce do kopce. Výškové metry tak přibývají v rychlém sledu jeden za druhým a brzy se nám na naši již ušlou cestu skýtá pohled jako z letadla. Zbývá nám ještě projít skalnatější část a vzápětí se vynořujeme u chaty Karl-Ludwig-Haus.

Silně fouká, schováváme se za jedno dřevěné stavení a chvíli odpočíváme. Přímo před námi se z mlhy vynořuje Heukuppe. Balíme věci a pokračujeme dále vzhůru. Cesta na samotný vrchol trvá jen pár desítek minut. Z vrcholu se rozhoduje pokračovat po hřebeni k vrcholu Gamseck (1857 m), který se traverzuje zprava, směrem k zajištěné cestě Kaisersteig. Cestu nám zpříjemňují jak nádherné pohledy na okolní masiv tak stáda kozorožců, kterých je tu požehnaně.

Snadnou zajištěnou cestou se dá sestoupit dolů do údolí. Od rozcestníku u Grasbodenu se lze vrátit zpět k chatě Karl-Ludwig-Haus nebo si zajít k chatě Habsburg Haus a dále pokračovat například přes vrchol Scheibwaldhöhe (1943) k chatě Nemecek Hütte a zpět dolů. To je ale jen jedna z variant. Náhorní plošina nabízí doslova v dobrém slova smyslu zpleť turistických tras a je možné je skloubit a zkombinovat dle možností času a náročnosti prakticky jakkoliv. Vzhledem k tomu, že máme vůz zaparkovaný v sedle Preiner Gscheid, rozhodujeme se nesestupovat feratou, ale Počasí se netváří zrovna nejpřívětivěji, a to i přesto, že místy svítí sluníčko. Rozhodujeme se pro kratší variantu, a to návrat k chatě Karl-Ludwig-Haus a po výstupové trase se vrátit zpět do sedla.