Z Brumova na Vsetín a na Valovu skálu - retro 2001

Je horká červencová neděle a já se synem Martinem nastupuju na zastávce Brumov - střed do vláčku, který nás přes "hory a doly" jižního Valašska doveze až do Horní Lidče. Ve vlaku je nejvýhodnější zaujmout místo u okna vlevo po směru jízdy. Jen tak máme nerušený výhled po výjezdu z dlouhého tunelu u Návojné na údolí říčky Klobučky hluboko pod námi a na rozsáhlý masív Hložce. Je to oddělená část Bílých Karpat - nejvyššími body je Rubaný háj, Matka ... ale i Jeleňovská se známým horským hotelem a sjezdovkami. Za každou zákrutou kolejí, které jsou položeny v zářezích vysoko ve svahu, se nám nabízí nový krásný pohled a když kola vláčku zabubnují po dlouhém mostě nad silničkou, vedoucí nahoru na Královec, víme, že už brzy budou Valašské Klobouky. Na celé město, ležící v údolí a na svazích protějšího kopce, je z klobuckého nádraží moc krásný výhled. Následuje Poteč a Val.Příkazy a odsud velikou serpentinou stoupání do H.Lidče. Zprava se k nám připojí kolej z Půchova a vjíždíme na velké nádraží v Horním Lidči. Na nějaké to zevlování tu nemáme čas, protože musíme urychleně přestoupit na již přistavený vlak do Vsetína.

Čarokrásné výhledy pokračují i v našem dalším úseku cesty - chce to zase jen sedět vlevo, trať je opět zařezána do svahů kopců nad pravým břehem říčky Senice. Za Lidečkem se potěšíme pohledem na mohutnou hradbu Čertových skal - z výšky a z patřičného odstupu je na ně pohled vpravdě impozantní, s výhledem dole od silnice u Motorestu se to nedá vůbec srovnat ! Projíždíme soutěskou Lomensko - vpravo se za oknem na okamžik ukáže silnička, vedoucí bočním údolíčkem nahoru do dědiny Pulčín a na překrásné skály. Následuje Lužná, Valašská Polanka a Leskovec. Všude kolem typická valašská krajina - desítky vršků a kopců, pokrytých poli, lesíky a lesy či pastvinami - krajina neobyčejně malebná a líbezná... Krajina, která se vám svojí krásou určitě hluboko vřeže do srdéčka... Chce to jen kdekoliv vystoupit a pěšmo putovat, nastavit tvář slunci a nechat se přitom ovívat větříkem, dýchat vůni lesa i pach z polí, kde se pasou kravičky a ovce a pak bude teprve váš zážitek dokonalý ... Možná si občas pomyslíte, že se tu snad zastavil čas ... Budete ale přitom muset občas zamhouřit obě oči, jinak by jste jen těžko přehlédli stožáry TV zesilovačů a jiných "věží" a také živý automobilový provoz na silnicích v údolích ...

Projíždíme Ústím u Vsetína. Tady říčka Senice končí svoji pouť -vlévá se do širšího toku Vsetínské Bečvy a zároveň se nám tu mění názvy "pohoří", mezi nimiž jsme dosud projížděli. Projeli jsme okolo Bílých karpat, v kraji od H.Lidče jsme měli napravo Javorníky a vlevo Vizovické vrchy. A tady u Vsetína projíždíme pod jejich posledními výběžky. Město Vsetín už leží v malebném lůnu Hostýnsko - Vsetínských vrchů. Než vjedeme na Vsetínské vlakové nádraží, můžeme z oken vlaku ještě obdivovat pohled na čistý tok Bečvy i s velkým jezem, kde se koupe spousta lidí a pak už pohled na nejznámější vsetínské dominanty : na vsetínský "mrakodrap" u busového nádraží a také pohled na vsetínský zámek s vysokou věží ! Bohužel ta neskutečně ošklivá hradba vysokých panelových domů napravo od něj - ( a razící do očí víc než historické památky a krásná příroda okolo města ) - je "dominantou" mnohem výraznější !!! ( Jako děcko ještě pamatuju, že tu stávala velká cikánská kolonie. Pak ale bolševik nechal vše zbourat a podepsal se na panorámatu města opravdu otřesně vyprojektovaným sídlištěm - hůř tu snad ani postavit nešlo !! V celém městě se velice necitlivě bouralo, vystavěly se neestetické nadjezdy a podjezdy, které bývalé centrum doslova rozkouskovalo a všude se objevily další nevzhledné budovy v duchu reálného socialismu. Bylo by ale chybou se domnívat při prvním pohledu, že toto město nemá co nabídnout očím zvídavého turisty ... Jistěže má a není toho málo, ale o tom až v závěru našeho výletu ...

Nyní se synem vystupujeme z vlaku a jdeme přes autobusák a pak po hlavní tepně města na Ohradu, kde byl nedávno dostavěn nový supermarket "Hypernova". (Protože zme z "dědiny" a neco takového sme zatým viděli enom ve Zlíně, mosíme sa tam ít dovnitřku podívat !!) No, majú to tam opravdu pěkné a člověk až žasne, kolik na světě existuje věcí, které nikdy ani neviděl a bez kterých sa klidně obéjde, aj gdyž reklama v televizi říká pravý opak ... Tady asi platí nové přísloví : "Bez velkých peněz do supermarketu nelez !" Člověka potom bolí srdéčko, že si lautr nic nemože kúpit ... abysme nebyli za úplné blbce, beru do košíku aspoň nejaké sladkosti ...

Pak pomalu procházíme přes sídliště Luh. V nedělním odpoledni tu vládne klid větší jak na dědině - tam všady kokrhajů kohúti a štěkajú psiska - tady v letním žáru enom nešťastno mrčíja opilci, gdyž vylezú ven z hospody. Objevujeme jednu cukrárnu, kde si chvilku spočinem a také si tu dáváme pořádnou porci dobré zmrzliny. O něco dál už se dostáváme k ústí údolí Velký Skalník a my odbočujeme vlevo na užší silničku, na které teče asfalt a která docela vytrvale stoupá nahoru údolím. Jdu navštívit skálu, kde jsem ještě nikdy nebyl, k níž nevede turistická značka, ale která je dobře přístupná, protože se vypíná hned vedle silničky. Jmenuje se "Valova skála" - to podle blízké pasekářské osady - a je vidět už z dálky. Martin na ni v tom šíleném horku odmítá výstup a tak mne zůstává čekat na lavičce dole u cesty. Mně se taky moc nechce, ale já když vidím zblízka nějakou skálu, tak si vždycky připadám, jak kdyby mi toeador zamával před tváří rudým šátkem ... A musím, i když jsem třeba na dně svých sil, vyrazit na "zteč". Možná trpím nějakým zvláštním, dosud v odborné literatuře nepopsaným, syndromem zvědavosti a záchvatu dobrodružnosti. Myslím si ale, ale že je to chvalapánubohu lepší, než třeba nějaká sexuální či jiná úchylka ...

Valova skála je pískovcová skalní hradba, vybíhající od cesty nahoru do pěkně strmého krpálu. Její vrcholek je kupodivu dobře přístupný a nabízí docela hezký pohled na údolí s mnoha usedlostmi. Kousek pod vrcholem je skalní hradba trochu navýšena hezkou věžičkou - nevím proč mi to připomíná panenskou věž na Děvínském hradě, kterou jsem viděl na fotografii, ostatně - tady Dunaj chybí ... "Valovku" mají v oblibě hlavně horolezci a svoji výškou - skoro 40 m - patří mezi ty nejvyšší skály na Valašsku. Co se týká estetického zhodnocení : mezi ty nejhezčí rozhodně nepatří, ale uznávám, že kdyby nebylo takové horko a ten výhled by byl bez oparu, líbilo by se mi tady mnohem víc ...

Vracím se dolů za synkem a spolu pak pokračujeme cik cak po silnici - musíme se vyhýbat rozteklému asfaltu : naše obuv z vietnamských tržnic by za to mohla zaplatit životem ! A stoupáme do závěru údolí a pak z posledních sil nahoru na hřeben. Vítá nás tu příjemný větřík a taky modrá značka od Dušné, která vede dolů do Vsetína. Tak tam to máme odsud asi 4 km, ale je to už velice příjemná procházka. Většinou zestupujeme a to nás ještě na tvářích chladí mírný vánek ...

Na okraji Vsetína míjíme hřbitov a hvězdárnu a pak už si procházíme Horní náměstí. Jeho nejpozoruhodnější budovou je rozlehlý 4 - křídlý zámek s 55 m vysokou věží a vyhlídkovým Ochozem. Máme ale smůlu - dneska se už dovnitř na prohlídku nedostaneme, blíží se 17.hodina ... Hned pod zámkem je park a objekt zajímavého kostela s hradbami, ale bez věže. Tady se kdysi v 17. století začalo se stavbou zámku, ale upustilo se od ní a místo něho se objekt změnil na kostelík. Bašty na rozích kostela i se střílnami zůstaly k vidění dodnes. Na náměstí ještě vidíme budovu staré radnice a další stavení s cimbuřím, tzv. "Maštaliska". Jak název napovídá, byly v ní kdysi stáje a sklepy, ale také solnice a byty úředníků.

Cestou hlavní ulicí dolů k Bečvě míjíme zajímavý evangelický kostel a pak také dům, který je vyzdoben Alšovými sgrafity a ty jsou jediné na celé Moravě, které zde mistr za svého pobytu v r.1986 osobně vytvořil ! Po mostě přes řeku Bečvu s mnoha jezy přicházíme na velice hezky upravené Dolní náměstí. Procházíme okolo výkladních skříní obchodů, v klenotech obdivujeme vystavené polodrahokamy. Mají tu i jakoby půlku kokosového ořechu s nádhernými fialovými krystaly ametystu až z Brazílie - cena 3 500 kč - no nekupte to !! Ve sportovních potřebách pak vidím nějaký nový časopis o horách. Procházku po náměstí ukončujeme návštěvou a posezením v příjemné restauraci a tolik potřebným doplněním tekutin. Cestou k vlaku si pak ještě procházíme velký park na břehu Bečvy s altánkem a rybníkem s divokými kachnami. Vede odsud přes řeku lávka a zkratka nahoru k zámku. Pak kolem bloku s obchody ke křižovatce a k blízkému nádraží a na vlak k domovu ...

( Nedávno jsem četl na stráncích turistiky diskuzi na téma Vsetín a tam jedna madam toto město šíleně hanila. Tvrdila, že tu nejsou žádné historické památky a že Vsetín snad ani žádné náměstí nemá ... Dost mne to udivilo - kdo se umí dívat, všude najde něco hezkého - a myslím si, že Město Vsetín si takovou zdrující kritiku v žádném případě nezaslouží ! Pro nás z Brumova byl vždy nejbližším městem, kde se jezdilo na větší nákupy a na výlety, byl jsem tu snad 100 x a vždy se mi tu líbilo. Je fakt, že město hodně utrpělo komunistickou výstavbou a bouráním, jeho obyvatelé jsou ale Valaši a ti jsou jak známo pohostinní a dobrosrdeční, takže se tu člověk vždycky cítil dobře. I když tu žila a dosud žije početná cikánská komunita - ( dnes se správně píše Romská, ale oni nazývají nás bílé "gadžy" a nejenom pro mne má toto slovo také hanlivý význam ) - nevím z dřívějších časů o žádném rasovém konfliktu. Já jsem se ve 14 letech přihlásil do zdejšího horolezeckého oddílu, který měl klubovnu na Lapači a když jsem se po schůzi pozdě večer vracel na nádraží, potkával jsem spoustu lidí, z nichž ani jeden nepatřil k naší "bílé rase" a přesto se člověk tehdy žádného přepadení nemusel obávat. To vše se změnilo až se změnou sociální politiky v naší tzv. demokracii ... A v současnosti musím přiznat jeden nesporný a nepříliš lichotivý fakt : koncentrace "ožralých" bezdomovců a jiných pobudů dosahuje na vsetínském busovém i vlakovém nádraží značného čísla a kazí prvotní dojmy návštěvníka při prohlídce - pro nás milého - Vsetína. O postavu s oděvem uniformy Městské policie na těchto místech ale nezavadíte ...)