Z Tesáku přes PP Orlí hnízdo k rozhledně na Kelčském Javorníku
Když mi na začátku měsíce dubna kolega v práci poznámkou o Rozhledně na Kelčském Javorníku nasadil pořádného brouka do hlavy, nezbylo než - abych její podobu mohl posoudit i vlastními zraky – vyčkat nejbližší soboty. Naštěstí byla už následující den. Nepříznivá předpověď počasí ale v hlavě vyvolala otázku přímo hamletovskou: Jít či nejít?
Já se rozhodl jet... a dobře jsem udělal, neboť se páni meteorologové jako obvykle spletli a namísto předpovídaných slot byl krásný, byť zpočátku ještě mrazivý den. Na Tesáku, kde jsem z busu vystoupil, byly dokonce zamrzlé kaluže a na loňské trávě jinovatka!
Abych se zahřál, přemístil jsem se rychlou chůzí na rozcestí pod horou Čerňavou, kde jsem si (k mému velkému údivu) na panelu přečetl informace o nové přírodní rezervaci Orlí hnízdo. Stalo se tak loňského roku a na enklávě karpatského pralesa byla vyhlášena na rozloze 3 hektarů. Hlavním předmětem ochrany se staly květnaté bučiny, které rostou na na skalnatém podloží a jsou obklopeny výraznými pásy pískovcových skal, balvany a sutí. Chráněny jsou také vzácné a ohrožené druhy ptáků, kteří se na těchto místech vyskytují.
No jemináčku – co já už o milované Čerňavě napsal článků, kde jsem přesnou polohu těch nejkrásnějších míst zatajil, neboť si dle mého názoru návštěvu vandalů nezaslouží a ti slušní poutnící si do nich najdou cestu sami... a oni tady mají na mapě dokonce i přesně zakreslenou polohu rezervace!!
Naštěstí ale do ní nevede žádná značená ani neznačená cesta... a já trasu do ní rozhodně neprozradím.
Takže: mlha přede mnou a mlha za mnou... a o nějaký čásek později už šplhám do strmého svahu, ozdobeného ryzí karpatskou divočinou. Kromě krásného starého hvozdu s vývraty, tolik připomínajícího prales (a na jehož kmenech možno spatřit hezké ukázky chorošů a hub), podtrhuje velmi sympatický vzhled rezervace množství skalních výchozů. Jedná se o několik souběžných skalních hřebínků a hradeb, navzájem od sebe oddělených úvaly, pod nimiž se válí spousta větších i menších balvanů. Všechna ta hrubozrnná pískovcová a slepencová skaliska jsou součástí flyšového pásma a jejich šedomodrý vzhled je poznávací značkou rusavských vrstev zlínského souvrství.
V samém centru PP se nad srázem vypíná trampská chata TO WOODCRAFT, stojící zde na místě starší útulny už od sedmdesátých let minulého století, která v symbióze s okolními skalisky skutečně připomíná nefalšované „orlí hnízdo.“ Pod skalními výchozy se nachází několik tábořišť, obehnaných zídkami z navršených balvanů a současně se zde nachází také nejunikátnější suché WC v celých Hostýnských vrších!
Pod převisem nejdelší skalní hradby pokračuji směrem k jejímu hornímu konci a za tu štrapáci jsem pak odměněn nejen pohledem na její bizarní čelo, ale i na podobné skaliny v okolí. Nad nimi už je sklon svahu mírnější a vytvořila se zde jakási přírodní terasa. Z bočního údolíčka sem nahoru šphá stará nepoužívaná, málo zřetelná lesní cesta. Když se tak dívám na ty shluky skalek, rozhozených okolo ní, vidím, že mnohé nesou stopy opracování od lidských rukou. Není se čemu divit – zdejší kvalitní pískovec býval oblíbeným stavebním kamenem a s jeho těžbou se skončilo až ve dvacátých letech minulého století. Je zvláštní, že všechny ty pásy skalek a kamení, z něhož vystupují i malé tory, tvoří na hraně terasy jakýsi obranný val, připomínající pravěké hradiště. Nic takového zde ale nikdy nebylo. Vše je pouze dílem přírody. Anebo snad rukou božích...
Nad lesní cestou se k nedalekému vrcholu Čerňavy táhne tmavý jehličnatý les. V něm se ukrývá další pás skalních výchozů. Jedná se o drobné skalky, balvany, ale místy i o výraznější skalní bloky. Tomu největšímu, asi šest metrů vysokému, jsem dal jméno Vraní hnízdo. I u něho se totiž nachází malé trampské tábořiště, ohraničené dnes už téměř zaniklou kamennou zídkou. Kdo asi byli ti lidičkové, kteří zde téměř na dohled od toho většího a mnohem hezčího trampského areálu tak osaměle tábořívali?
Možná to byli vyhnanci od jejich táborového ohně anebo rovnou psanci!
Pás skal, tahnoucích se až téměř k vrcholu hory, nepostrádá rysy romantické divočiny a každá skalka se může (stejně jako naše ženy) pochlubit jinou podobou či pitoreskností...
No, a pak už stojím na kamenitém topu Čerňavy. Je bez výhledu, ale zato zde najdeme turistický rozcestník, starý hraniční kámen a také pomník I.P. Stěpanova, chrabrého to sovětského partyzána. Po odpočinku probrousím ještě protější podvrcholové svahy, ozdobené taktéž zajímavými skalkami, a poté už se vydám po žluté značce vstříc hlavnímu cíli dnešní cesty. Trasa zanedlouho začíná dosti zhurta sestupovat severním svahem hory. Místy nabídne i omezené výhledy na protější Javorník a masív Kelčského Javorníku. Jeho hlavní vrchol ale nevidět.
Pak konečně úleva bolavým kolenům a stojím v sedle, z něhož vede značená odbočka k partyzánskému bunkru Míša. Poněvadž jsem u něj už kdysi byl a kromě pohledu na zemljanku se zamřížovanými okny i vstupem vás k němu čeká jen velmi Ostrý sešup (a zpáteční výstup), pokračuji raději dál.
Okolní nádherné buky jsou prozatím bez listí a jejich stíny velmi zajímavě zdobí lesní cestu, po které dál kráčím. Začíná Ostrý výstup k Jehelníku, podvrcholu nejvyšší hory Hostýnských vrchů. Turistická trasa v jednom místě protne okraj paseky, z níž se otvírá výhled na Vsetínské vrchy a Javorníky. Když pak znovu vkročí do lesa, míjí několik starých hraničních mezníků. Některé už padly věkem k zemi, některé jsou dokonce i rozbité. Samy si to ale asi neudělaly...
V polovině svahu odbočuje směrem k Javorníku lesní cesta, po které se vydám i já. Z Map.cz jsem totiž vyčetl informaci o jakýchsi skalních útvarech, nacházejících se na jeho strmých severních svazích. Když se ale ocitnu pod půlnočním temenem kopce, původní průzkumný plán ruším. Ten strmý lesní sráz mi nevadí, ale on je tvořen neprostupným mladým jehličnatým lesem!
A tož čelem vzad a odchod po žluté značce nahoru k Jehelníku. V jednom místě má trasa sklon střechy. Na jejím bezlesém vrcholu se nachází velmi fotogenický smrček, ale když si ho lezu pod samotné úpatí srázu zvěčnit, nožky se mi jen podlamují...
Pak se značka vyšvihne na hřeben a pokračuje po temenech jakýchsi skalnatých kozích hřbetů až k k rozcestí na 825 m vysokém vrcholu Jehelníku. Kromě rozcestníku se zde nachází plácek, v jehož středu je umístěn kamenný hranolovitý sloup s erbem města Kelče. Dále tu stojí kamenná pyramida, obložená úlomky starých hraničních kamenů, do níž je vsazena pamětní deska Ladislavu Jarošovi. Tento pán se narodil roku 1880 v Čechách u Přerova a v roce 1942 byl jako člen odbojové skupiny Obrana národa popraven v brněnských Kounicových kolejích. Profesor, později ředitel holešovského gymnázia (a starosta Sokola), byl velkým milovníkem a propagátorem okolních hor.
Dál pokračuji po zelené. Na vrchol Kelčského Javorníka, vzdálený odsud už jen 600 metrů, vede pohodová cesta už bez většího stoupání. Po 200 metrech se mi ze stezky na novou Rozhlednu otevře první pohled. Zároveň ale i na skupinku fantasticky vypreparovaných skalisek, vypínajících se z návrší nalevo od chodníku, která jsem už kdysi hodně dávno pojmenoval Dvojčaty. Pískovcové lavice rusavských vrstev zlínského souvrství jsou na sobě poskládány jak žebroví radiátorů.
I když jsou to skalečky velmi malebné (a já si jejich focení při skvostné osvětlení moc užil), přešlo za těch deset minut okolo snad 50 turistů a nepodíval se na ně jeden jediný!
Každý totiž tak spěchal k té nové Rozhledně, že byť na pouhé mrknutí prostě neměl čas...
Lidičkové drazí, gde všeci furt tak ponáhláte? Šak smrť nikom z nás neuteče!!
No, a pak už stojím pod tím novodobým rozhlednovým klenotem konečně i já. Temeno Kelčského Javorníku, vysokého 865 metrů, bylo navýšeno třicetipětimetrovou ocelovou konstrukcí. Musím uznat, že se jedná o dílko velmi povedené a že se nejvyšší hoře Hostýnských vrchů stalo skutečnou ozdobou!
Mé nožky se nedočkavě propletou mezi davy lidí, posedávajích pod Rozhlednou a zamíří po jejích 156 schodech až nahoru. Zajímavostí je, že se každý dvanáctý schod rozšiřuje do samostatné vyhlídkové plošinky, díky čemuž si tak bez problémů vyhnou sestupující i vystupující. Avízovaný rozhled na slovenská pohoří, Jeseníky a Králický Sněžník se bohužel nekonal - i když bylo počasí ucházející, tu dálavu přesto pokrýval nemilosrdný opar.
I tak jsem byl ale s vyhlídkou z třicetimetrové výše víc než spokojen. A dokonce při ní zažil i trošku toho vzrušení, neboť ona se ta vyhlídková plošina trošku houpe!
Když jsem pak seděl dole na lavičce, musel jsem konstatovat, že i pro nás laiky je na její poněkud neobvyklý a zvláštní tvar velmi příjemné pokoukání. (Matematičtí odborníci hovoří něco o štíhlém komolém elipsoidu, ale co to je, nevím, neboť scifi moc nečtu...)
Investorem stavby se stal Podhostýnský region. Stavba stála 10 milionů korun, ale 85 % bylo hrazeno z dotací a pikantní je, že je na rozhlednu vstup zdarma!
Jak jsem si z vyhlídkové plošiny všiml, ony jsou vlastně nyní na vrcholu Klečského Javorníku ocelové věže hned dvě. Ta nevzhledná, stojící o dvěsta metrů níž, patří mobilnímu operátorovi.
Ale věž Rozhledny... tož to už je úplně iné kafé: tá sa opravdu moc povédla a do okolní přírody sedla málem jak pěsť na oko!!
Přidat do oblibených uživatelů
Rajnochovice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Z Tesáku přes PP Orlí hnízdo k rozhledně na Kelčském Javorníku
