Za jedním zatopeným lomem a návštěva městečka Potštátu

Páteční velmi příznivá předpověď počasí na víkend nám udělala převelikou radost a okamžitě jsme si na sobotu začali plánovat první letošní výlet : co takhle zajet do Branné v Jeseníkách a prozkoumat její nejbližší okolí ..? V sobotu ráno už jsme si tímto rozhodnutím tak jisti nebyli - co když tam jsou všude ještě tuny sněhu a terén je bez lyží nebo sněžnic neschůdný ?? Prostě to zřejmě bylo velmi unáhlené rozhodnutí a tak bleskově měníme plán a volíme za dnešní startovní bod město Hranice. Není odtud daleko na " prý" velmi zajímavý Zatopený lom v Olšovci a do Města Potštátu...

Celou cestu vlakem do Hranic jsme ve velmi dobrém rozmaru a plánujeme si nejbližší výlety, které chceme letos podniknout a nakonec se s Janou shodujeme na tom, že letošní rok bude ve znamení "tajemna" ! Budeme jezdit jen tam, kde jsme ještě nebyli a co vůbec ještě neznáme...

Z hranického nádraží ČD přecházíme k tomu autobusovému, tam zjišťujeme, že bus na Potštát jede až za 3 hodiny a tak je to jasné - do Olšovce musíme pěšky. Turistická značka do něj nevede - ( žlutá vede jen přes nedalekou obec Lhotku). A tak nezbývá, než tam jít po silnici, naštěstí je to jen 5 km. Procházíme hranickým předměstím a pak po velmi široké silnici - (s širokým pruhem pro kolo nebo i pro pěší) - kráčíme vstříc neznámu. Je krásný a pohodový slunečný den, zanedlouho přecházíme po mostě nad dálnicí a pak už před sebou vidíme první domky Olšovce s pozadím Oderských vrchů. Ještě před ním nás ale čeká průchod zajímavou alejí, která lemuje silnici, vidíme i pěkná boží muka. Vesnice Olšovec nás nesmírně překvapí : na to, že tu údajně sídlí jen něco přes 400 lidí, se zdá obec mnohem větší. Kromě několika starších nevzhledných domů tu jako houby po dešti vyrůstají hezké novostavby, ty starší domy mají nové fasády a mají tu 2 vzorné zastávky busu. Ve středu obce je hezká škola, starobylá barokní zděná zvonice z pol.18.stol ( má neobvyklý 8 -boký půdorys), o kousek dál je potok lemován vrbami a pak opravená kaplička. Se zájmem si přečteme i informaci, že je odtud 200 m vzdálená hospůdka a kavárna, kde je k dostání teplé jídlo po celý den. My už jsme ale u posledního rozcestí, kde odbočujeme na užší silničku směrem na Partutovice, fotíme si u potůčku zajímavé stromy "dvojáky" a po 5 minutách chůze stojíme u pěšiny k hladině zatopeného lomu...

Teda to je ale šok - hladinu jezera pokrývá ještě silná vrstva ledu !! Voda se teda dneska fotit nebude, všechno nám ale vynahradí velmi rozsáhlý areál bývalého lomu na břidlici. Po schodech a chodníkem se dostaneme na širokou skalní terasu, po které se pohodlně dostaneme až pod 50 m vysoké skalní stěny na konci lomu. I když vodní hladinu ještě pokrývá ledový krunýř, nabízí se nám dolů k vodě nespočet hezkých a zajímavých pohledů, rámovaných holými stromy listnáčů nebo borovic. V letním období je lom vyhlášeným přírodním koupalištěm - hloubka vody tu prý dosahuje až 12 m, voda je prý velmi čistá a průhledná a dobře se tu skáče ze skal do vody. Jedinou vadou na kráse je špatný přístup k vodní hladině přes kameny a balvany a také to, že tu chybí pláž nebo místo vhodné ke slunění...( I tak je to ale velmi hezké místo a rozhodně stojí za vidění !!)

Vracíme se zpět na rozcestí do Olšovce na horní zastávku busu a za chvilku nám jede spoj do městečka Potštátu. Za chviličku projíždíme osadou Boňkov ( je ještě součástí Olšovce) a pak už nás serpentiny vedou úzkým údolím Veličky. Míjíme vyhlášenou hospodu " U tlustého Jána", nad níž se ve skalách nacházejí ruiny hradu Puchart a pak už projíždíme kolem Potštátského " skalního města" a věřte mi, že tady jsou ty uvozovky opravdu na místě ! Skály, které lemují po pravé straně silnici do Potštátu sice dosahují výše až 20 m, ale jsou to jen lesem oddělené útesy vystupujících z prudkých svahů a označit toto skalním městem je jen matení veřejnosti. Navíc jsou tyto skalní útvary většinu roku ukryty pod listím stromů a nejsou ani z cesty vůbec vidět. Teď v předjaří, kdy se ještě neukrývají pod hustou clonou vegetace, se jim ale jisté kouzlo upřít nedá a rádi věříme, že jsou lidé, kteří mají tato místa tak rádi - jako třeba skupinka horolezců, která začíná pod nejvyšší skálou hned u silnice svůj výstup...

Míjíme chatovou oblast, projíždíme okolo lyžařského vleku a to už náš bus zastavuje na velmi široké silnici pod centrem Potštátu a my vystupujeme ven. Prvním překvapením je panoráma městečka a veliké 4 - křídlé budovy zámku s torzem parku a vysokými stromy na návrší nad silnicí. A pak také turistický rozcestník, nabízející bohatý výběr výprav po Oderských vrších a zpět do Potštátského skalního města a jako bonus i trasa jedné naučné stezky. Z panelů se pak dozvídáme historii Potštátu.

Městečko, které v dnešní době obývá asi 1200 obyvatel, mělo svoje městská práva a privilegia už dokonce v r. 1320, kdy zde sídlil Záviš z Potštátu. Dále ho vlastnili páni z Kunštátu a Poděbrad a městu darovali pivovar.Později se tu hodně dařilo řemeslníkům i obchodníkům a z tvrze vznikl renesanční zámek. V průběhu 30 leté války město 5 x vypáleno a vyloupeno !!! Počátkem 18.století veliká obnova města a baroko vtisklo svoji tvář morovému sloupu a kašně na náměstí, vzniklo sousoší Kalvárie a taky byla barokně přestavěna starší hodinová věž. Později město zažilo dva ohromné pustošící požáry a zámek dostal nepěknou empírovou podobu. Protože tu až do konce 2.světové války sídlili převážně Němci a po jejich odsunu město dosídleno přistěhovalci, úpadek města a destrukce historických památek pokračovala až do převratu. V současnosti, zdá se, se konečně začíná blýskat na lepší časy...

Po schodišti se dostáváme na úroveň zámku, který je sídlem městského úřadu, jeho dvě křídla už se chlubí opravenou fasádou,střecha je opravená celá. Nejbližší ulička nás zavádí k farnímu kostelu sv.Bartoloměje, kde se pod lešením ukrývá jeho hlavní věž. Je odtud také hezký výhled na městské návrší s dalším kostelem. Ten je hřbitovní a nese jméno Matky Boží a prý jsou v jeho interiérech odkryty vzácné fresky. Tuto informaci dostáváme od jednoho pána, který na´nás vykoukne z okna svého domku. My ale na jeho prohlídku bohužel asi nebudeme mít čas, protože náš " průzkum" města je omezen na dobu pouhých 2 hodin, než nám jede poslední přijatelný spoj do Hranic...

Vcházíme na náměstí, kde můžeme obdivovat nádhernou hodinovou věž, sousoší a též několik zachovaných podloubí. Náměstí stoupá prudce do kopce, je odsud - od sochy sv.Floriána před domem s nejhezčí fasádou - docela hezký výhled na městské centrum a okolní vršky. Jen jeho spodní stranu hyzdí rozsáhlý spojený blok budov ( bývalého pivovaru ?), které mají sice ve svém průčelí zasklená okna, ale střecha budovy jaksi chybí ...že by požár ? Nevíme a zeptat se nemáme koho, protože v našem nejbližším okolí není ani živáčka... V ulici nad náměstím neodoláme a vcházíme do restaurace Na Vyhlídce, kde si dáváme oběd a při jeho konzumaci sledujeme výzdobu stěn, zestávající z různých součástí a předmětů, pamatujících dnes už dávno zaniklá řemesla. Pak ještě na skok k hřbitovnímu kostelu a nezbývá než několika uličkami zpět a po druhé straně náměstí dolů na zastávku k autobusu a odjezd do města Hranice.

Protože je teprve půl 3.odpoledne, rozhodujeme se vystoupit v Lipníku nad Bečvou a urychleně si prohlédnout také jeho centrum. To nám ale není umožněno, protože my máme domů do Zlína zpáteční jízdenku a dle stanov ČD je přerušení Jízdy možné až po 100 ujetých kilometrech !!! ( Tak to tedy nevíme, jestli si z nás lidí dělají České dráhy srandu, protože nestačí, že je Jízda vlakem rok od roku dražší - to už ostatně věděly i cérky Gabra a Málinka z knih od Amálie Kutinové, " že je Dráha drahá ... Ale to, co vymysleli s jízdenkami Sone na osobní vlaky, kdy už můžete cestovat jen po regionech ( jinak by jste si museli kupovat další a další jízdenky), tak to už je vyložený Kocourkov a úplně to odradí lidi od cestování vlakem...!!

Nu, co už naděláme - i tak jsme spokojeni s tím, co jsme dneska viděli a jedeme tedy domů...