Zelená brána v Pardubicích

Jednou z památek na pardubické hradby je Zelená brána, dříve nazývaná jako Pražská, neboť se pod ní procházelo z rynku cestou na Prahu. Vystavět ji dal Vilém z Pernštejna po velkém požáru roku 1507, a opět jeho syn Jan z Pernštejna v roce 1533 po druhém požáru, po kterém celé město až na 5 domů lehlo popelem. Stavitelem první brány byl mistr Pavel, té druhé, jež vznikla v letech 1534-1538 na zbylém spodku své předchůdkyně, mistr Jiřík z Olomouce, který skutečně pocházel odněkud z Moravy. Původní brána se nejspíše nelišila od Bílé brány, jež se nacházela na severovýchodní straně města nedaleko předhradí a podle níž bylo pojmenováno Bělobranské čili Bílé Předměstí. Postavena byla rovněž za Viléma z Pernštejna, naposledy opravena roku 1807 a kvůli tomu, že překážela volnému průjezdu těžkých povozů, byla zbourána v srpnu 1840, neboť rozšíření jejího průchodu nebylo možné. Podobně málem dopadla rovněž Zelená brána. Ta však měla hlouběji položenou dlažbu a po otesání pískovcového obložení byl její průchod značně rozšířen.

Roku 1556 byl vchod k Zelené bráně upraven po zastřešených schodech. Tato brána však byla ještě mnohokrát poškozena a následně opravována, např. v letech 1552, 1563 a 1570. Větší rekonstrukce proběhla v roce 1574, kdy byly sejmuty, opraveny a opět vráceny na své místo věžní makovice, došlo k pobití střechy novým plechem a výrobě nového hrotu. Již roku 1583 začala radnice uvažovat o další opravě věže. Ke zhodnocení jejího stavu a nastínění případné opravy byli pozváni pražští pokrývači, kteří tehdy pracovali v nedalekém Hradci Králové. Za svoji radu obdrželi 4 kopy a 57 grošů. Oprava však započala až v následujícím roce. Krov opravil Adam Patok, střechu pokryl Václav Černohorský a pozlacení 9 makovic obstaral místní malíř. Během třicetileté války převzala její správu vojenská posádka, která si při jižním boku věže vystavěla roku 1646 hlavní stráž. Na pokrytí tohoto tzv. „Haubtwachu“ musela obec zakoupit za 24 kopy grošů šindele. Mistr Jakub Hrubý předtím vybil 15 kop starého šindele. V té době se do brány již vstupovalo po náspu, jenž byl při bráně zřízen. Když v roce 1653 dřevěná zvonice u děkanského kostela shořela a zvony byly ohněm rozlity, byly nově pořízené zvony od zvonaře Martina Schröttera z Hostinného zavěšeny na Zelené bráně, jejíž dolní zdivo až k 1. patru bylo zesíleno cihlovým přístavkem. Ale nebyly zde dlouho. Roku 1660 byla vichřicí poškozena střecha věže, kterou opravil zdejší kotlář Jiřík Išer, a 17. května 1661 udeřil do věže blesk a poničil makovici, střechu a jižní hlavní zeď, proto byla na původním místě vystavěna opět dřevěná zvonice a zvony byly přeneseny do ní. K opravě brány bylo přikročeno v roce 1662, přičemž tuto stavbu provedl mistr zednický Štefan Vokníř a místní zedník Václav Reysyk (někde uváděn jako Rejsek či Rejsík) vymaloval na věž erby. Na městské straně se tak objevil zelený věnec a nad ním v kruhu spočívající císařský orel a k předměstí byl zhotoven městský znak.

Kolem roku 1666 byla brána znovu opravována, přičemž měděná střecha byla natřena zelenou barvou. Zde se prameny rozcházejí, jedny tvrdí, že střecha byla zeleně natřena, druhé hovoří o působení měděnky. Ač tak, nebo jinak, právě odtud pochází její současné pojmenování. Podle Josefa Sakaře byl tento název poprvé doložen k roku 1547. V roce 1691 byl vyměněn železný stožár hrotu. Roku 1712 došlo k usazení nové báně. Další škody utrpěla v letech 1741-1742 a 1744, kdy tu za válek o rakouské dědictví leželi Prusové. Ti snesli měděnou střechu a poškodili trámoví. V roce 1760 byly na věž instalovány hodiny z radnice, která stála na rohu náměstí a Pernštýnské ulice. Roku 1801 byl opraven měděný kryt věže. Tohoto úkolu se zhostil pražský pokrývač Antonín Smutný. O 4 roky později byly znovu pozlaceny hvězdy a makovice. 5. března 1828 udeřil blesk do věže a poškodil hodinový cimbál a zdivo pod západním ciferníkem. V roce 1843 došlo ke snesení dřevěné pavlače pod střechou a hlavní zdivo až po střechu bylo omítnuto. Od roku 1870 bylo uvažováno o jejím zboření, ale na zásah vídeňské Ústřední památkové komise o 5 let později došlo k odvolání tohoto plánu. V roce 1886 opravil věž pražský architekt Josef Mocker. Náklad na ni byl uhrazen zdejší Občanskou záložnou. Během ní došlo k mnoha vnějším i vnitřním změnám. Okna byla obložena kamenným ostěním a vyplněna barevnými skly. Raysikovy malby zmizely pod omítkou. Pod vrchní římsu usadil pražský hodinář Heinz navíc nové hodiny, cimbály však zůstaly původní. Na průčelí předbraní dali pardubičtí radní roku 1903 umístit reliéf od B. Vlčka vzniklý podle návrhu Mikoláše Alše, který býval v letech 1900-1903 v Pardubicích častým hostem architekta Bóži Dvořáka. Má zpodobňovat erbovní pověst pánů z Pardubic. V témže roce došlo znovu na opravu krovu i krytiny.

K zrestaurování věže došlo až roku 1912, kdy byl pod střechou obnoven dřevěný ochoz a zdivo trupu věže bylo obnaženo. Tyto práce provedl K. Kašpar. Vedle toho byly hodiny opatřeny světelnými ciferníky, jež se poprvé rozsvítily 31. prosince 1912 za doprovodu slavnostních fanfár. Na jižní straně věže a předbraní byl při stavbě Městské spořitelny v letech 1914-1917 zřízen průchod. Obdobně na severní straně byl roku 1925 při stavbě Anglo-československé banky zřízen průchod, který však je na straně k Pernštýnskému náměstí zaslepen. 4. července 1929 byla během vichřice věž nahnuta a některé její věžičky zuráženy. Věžní hodiny byly vyraženy, ciferník zutrhán, takže věž vypadala jak po požáru. O 10 let později byl vyměněn hodinový stroj. 12. března 1964 se stala z brány nemovitá kulturní památka. V roce 1980 byl zcela vyměněn měděný kryt věže, roku 2011 hromosvod a v roce 2013 proběhla I. a II. etapa kompletní rekonstrukce věže. Od 13. ledna do 25. dubna 2014 došlo k rekonstrukci předbraní a zpřístupnění třetího nadzemního podlaží. V rámci této akce byl kompletně vyměněn strop nad 1. patrem a dřevěné schodiště do 2. patra. 3. června 2014 byly ve věži otevřeny nov prostory, jež dosud nikdo z návštěvníků nemohl vidět. 29. října 2017 byla brána poškozena silným větrem, hodiny přišly o ciferníky, jež byly poškozeny již v červnu 2002 a březnu 2006, a střecha o téměř všechny architektonické dekorativní prvky. Plášť věže stále chátrá, a tak musí být opraven. V roce 2019 tak město spustilo anketu, jež měla zjistit reakce obyvatel na odborníky doporučovanou variantu opravy – opětovné omítnutí věže, jež by se mělo stát III. etapou rekonstrukce věže. Dnes se uvnitř nachází výstavka o historii věže a některých dalších objektů Městské památkové rezervace. Kromě map, plánů města a různých historických fotografií tu najdeme též sádrové modely Zelené brány a kostela sv. Bartoloměje a expozici o vzniku městského znaku od výtvarnice Vítězslavy Klimtové. Více o Zelené bráně zde: http://www.zelenabrana.eu/cs/.

Zelená brána v Pardubicích na mapě