Loading...
Turistické cíle • Pevnost, opevnění
Vzhledem k tomu, že je Barcelona historickým velkoměstem s více než 1,5 milionem obyvatel, nikoho asi nepřekvapí přítomnost antických památek na jejím území. Koneckonců byla Barcelona v minulosti římskou kolonií Barcino založenou v době císaře Augusta. Její plný název proto zněl Iulia Augusta Faventia Paterna Barcino.
Tou nejnápadnější z nich jsou římské hradby s obrannými věžemi. V tomto případě se však nejedná o fortifikační stavbu čistě starověkou, ale spíše o spojení opevnění římského města Barcino a středověkých hradeb Barcelony s vrcholovou, gotickou, královskou kaplí sv. Agáty.
Zdejší římské hradby sice vznikly již v 1. století před Kristem, ale ty, které můžeme vidět na ulici Carrer de la Tapineria (poblíž náměstí Plaza Ramón Berenguer el Gran), pocházejí z počátku 4. století našeho letopočtu. A i ty pak byly ještě upraveny v letech 1096 až 1131. Proto také nepřekvapí, že pro stavbu hradeb byl použit nejrůznější materiál pocházející často z jiných starších budov a že se na podobě hradeb projevilo také období baroka.
Hradební zeď, jejíž posílení probíhalo od konce 3. století – tedy za vlády císaře Claudia - byla vysoká přibližně 16 metrů, dlouhá asi 1,2 až 1,4 kilometru a měla celkem 74 až 76 strážních věží. Původní výška hradeb byla ale jen 9 m, zatímco jednotlivé věže měly výšku dvojnásobná. Podoba hradební zdi pak zůstala neměnná po dobu téměř celého tisíciletí. Obranná hradba v podstatě vymezovala obvod prvního „starého“ města Petra III., které mělo půdorys ve tvaru protáhlého osmiúhelníku.
Zachovalé fragmenty římského opevnění můžeme ještě stále vidět ve čtvrti Barri Gottic a jejich součástí jsou i poslední dochované čtyři věže. Části opevnění sice najdeme i jinde, ale na zmíněné adrese můžeme vidět nejen jejich nejzajímavější a nejzachovalejší úsek, ale také zbytky původního příkopu, který zde kromě funkce obranné plnil také úlohu kanalizace.
Hradby pak pokračovaly směrem k moři, kde se na náměstí Plaça dels Traginers dochovala další impozantní věž. Nedaleko odsud najdeme také pozůstatky brány Porta del Mar.
Pozdně římská zeď je kamenná, 3,5 až 9 m silná a najdeme v ní i betonové výstuže. Část hradeb byla zbourána v 19. století, zbytek v polovině toho následujícího zrestaurován. Některé části také skončily v muzeu, protože při jejich stavbě se občas použily i fragmenty soch.
Zajímavé je, že hradební věže byly čtvercové, polygonální i válcové a u moře je ještě doplňovala citadela.