Barcelona – kostel Panny Marie z borovice (Basilica di Santa Maria del Pi, Santa María del Pino)

„Borovicová” Panna Marie patří mezi největší a nejznámější barcelonské gotické kostely. Byla dostavěna v 15. století, nachází se na náměstí Plaça del Pi a ulici Cardenal Casañas, které jsou součástí Gotické čtvrti (Barri Gottic), a od roku 1931 je zařazena mezi chráněné kulturní památky.

Základní část této mariánské baziliky byla postavena – na místě starší raně románské stavby z 10. století – v letech 1319 až 1391. V roce 1453 pak byla vysvěcena jako jednolodní sakrální stavba ve stylu katalánské gotiky. Zvonice, jejíž podobu navrhl Bartomeu Mas, vznikla teprve v letech 1460 až 1497. Díky tomu se jí nedotklo roku 1428 silné zemětřesení, které vážné poškodilo zejména chrámové průčelí. Kostel neušetřili ani dělostřelci a výbuch skladu munice v roce 1714, kdy došlo ke zřícení presbytáře, zničení hlavního oltáře i okenních vitráží a poškození bočních kaplí.

K celkové rekonstrukci kostela pak došlo teprve v letech 1863 až 1884, a to pod vedením španělského architekta Francisca de Paula del Villar y Lozano. Další renovace zde proběhla roku 1915 … aby v roce 1936 kostel – díky anarchistům – vyhořel (zničen byl tehdy nejen nový hlavní oltář, ale také oltáře boční, některé sochy, neogotické chórové lavice z roku 1868 i varhany postavené v roce 1808) a definitivně byl obnoven až po skončení občanské války.

Hlavní průčelí se dvěma osmihrannými věžicemi charakterizuje velká rozeta, která je přesnou replikou původního okna a která vznikla zásluhou architekta Josepa Marii Jujola v letech 1939 až 1943. Pod ní se nachází lomený oblouk gotického portálu. Tympanon nad hlavním vstupem je dvěma sloupky rozdělen do tří polí, v jejichž středu se nachází Panna Marie s Ježíškem a na bocích znaky města a farnosti. Boční fasády pak charakterizují výrazné opěráky a gotická okna. Stejnou podobu má i chrámový závěr s půlkruhovou apsidou. Osmiboká mohutná zvonice je vysoká 54 metrů a stěny její základny jsou silné více než 3,5 m. Je v ní umístěno 6 zvonů, z nichž ten největší váží 1,8 tuny.

Kostel je jednolodní a má sedm klenebních polí. Mezi nosnými sloupy se nacházejí boční kaple. Vnitřní délka lodi je 54 metrů, šířka 16 m a výška přes 12 m (podle jiných pramenů je to ovšem 27 m). Hlavní oltář je alabastrový, pochází z roku 1967 a a je dílem Joaquima de Ros i de Ramis. Novodobá je i – v presbytáři umístěná - socha Santa Maria del Pi. Je vysoká 3,3 m a v roce 1973 ji vytvořil sochař Enric Monjo. Chórové lavice jsou barokní a jedná se o rekonstruovanou práci z roku 1771, která byla do kostela navrácena v roce 1986. Nejstarší dochované vitrážové okno pochází z roku 1718, je na něm zobrazeno Klanění tří králů a jedná se o dílo Antoniho Viladomata.

Na závěr ještě pár zajímavostí a méně známých informací pro „fajnšmekry“ a příznivce historických památek.

V kostele se nachází také několik hrobek; je zde pohřben např. kněz sv. Josef Oriol, který tady působil na přelomu 17. a 18. století, v roce 1909 byl kanonizován a jeho svaté ostatky jsou dnes uloženy v chrámové kapli Panny Marie z Montserratu (přitom zde má paradoxně i svou vlastní kapli). Za zmínku stojí také kamenný sarkofág na dvou lvech námořního kapitána Arnaua Ferrera (+1394) nebo hrob malíře Antonia Viladomata (+1775).

Název kostela je odvozen od „zázraku“, kdy byl údajně v kmeni borovice před hlavním portálem objeven obraz Panny Marie (podle jiné verze sem byla borovice osazena až později, a to jako symbol čistoty Matky boží). Svatostánku se občas říká také Nuestra Señora nebo Santa María de los Reyes. Tento název je zřejmě odvozen od prvního oltáře, na kterém byl umístěn obraz Klanění tří králů.

Nejstaršími částmi kostela jsou kaple sv. Klementa z roku 1321 a sv. Vavřince z roku 1332. V roce 1926 tomuto chrámu udělil papež Pius XI. „titul“ bazilika minor. Kromě hlavního vstupu je významný také boční gotický portál zvaný Avemaría a renesanční „apsidová brána“ pocházející z roku 1578.

Kostel měl vždy smůlu na oltáře. Původně jich jen v presbytáři bylo několik a všechny pocházely z 14. století. Ty byly nahrazeny jedním hlavním oltářem, který vznikl v letech 1508 až 1514 a jeho součástí byl obraz malíře známého jako Juan de Burgundy. Tento oltář byl zničen během válečné vřavy v roce 1714 a nahradil jej barokní oltář z téhož roku. Ten zmizel v roce 1736 a místo něj se v průběhu roku 1771 nainstaloval oltář rokokový. Ten byl nahrazen až neogotickým oltářem z roku 1868, jehož podobu navrhl architekt Francisco de Paul del Villar. A o současném hlavním oltáři jsme se zmínili již výše.

Od roku 2011 je pro veřejnost otevřena i velmi zajímavá pokladnice této mariánské baziliky, ve které si můžeme prohlédnout nejen skvělá díla středověkých zlatníků z 15. století, ale i cenné obrazy (např. Klanění králů od Juana Carrena de Mirandy nebo Svatou rodinu od Antonia Vilodematy) či pozoruhodné kachle pocházející z 14. století.