Barcelona – palác Lloctinent (Palau del Lloctinent, Palacio del Lugarteniente)

Barcelonský palác Palau del Lloctinent je významnou památkou ve stylu kombinujícím pozdní gotiku s renesancí, která ve čtvrti Barri Gòtic spojuje náměstí Plaça del Rei s ulicí Carrer dels Comtes (č. 2). Jedná se vlastně o přístavbu Královského paláce (Palau Reial Major), která se v letech 1549 až 1557 (nebo 1558) stala protějškem kaple sv. Agáty (údajně se však palác v podstatě budoval po celé období od 15. až do 21. století). Autorem jeho podoby je architekt Antoni Carbonell, ale v 19. až 21. století jej postupně rekonstruovali „k obrazu svému“ Jeroni Martonell, Lluís Domènech Girbau a Amadó Roser.

Palác, který bývá ozmačován - a plným právem - také jako zámek, nechal postavit král Carlos V. jako palác místokrálovský (proto je také známý jako Palau del Virrei), ale svému prvotnímu účelu v podstatě nikdy nesloužil. Byl následně využíván pro královské audience, stal se inkvizičním stolcem i královským archivem. Ten zde pak sídlil až do roku 1993. Část budovy byla dokonce součástí kláštera Santa Clara. V letech 2002 až 2006 byl palác znovu rekonstruován, aby se z něj poté stalo výstavní centrum využívané také k výuce a věceckému bádání.

Palác má čtvercový půdorys a celkem pět podlaží (tři nadzemní a dvoupatrový suterén). Je uspořádán kolem centrálního nádvoří, které bylo stavěné jako přístupné průchody z Plaça del Rei (dnes uzavřen) i z Carrer dels Comtes. Nádvoří je na první pohled renesanční, charakterizované arkádami s půlkruhovými oblouky na toskánských sloupech a velkým kamenným schodištěm. Ony arkády se nacházejí ovšem pouze v prvním poschodí, celé přízemí tvoří jen čtveřice mohutných širokých oblouků. Vnější fasády jsou naopak velmi střízlivé, víceméně ve stylu katalánské gotiky. Jsou zvýrazněny jen nárožními, válcovými, konzolovitými věžicemi, chrliči (všechny jsou údajně původní) a jednoduchou výzdobou dveřních a okenních překladů.

Palác, který byl pravděpodobně postaven na základech antické stavby) proslavily i artefakty vysloveně „novodobé“, zasvěcené katalánskému patronu, sv. Jiří. Jedná se zejména o kamennou studnu, která se na nádvoří objevila v roce 2006 (její stáří se neuvádí, ale byla náhodně objevena při rekonstrukci paláce), a bronzové dveře zv. Puerta de Sant Jordi, které v roce 1975 vytvořil sochař Josep Maria Subirachs jako spojení starého královského paláce s palácem místokrálovským. Můžeme na nich vidět boj sv. Jiří s drakem.

Zajímavé je, že prý část venkovní fasády byla vytvořena z kamenů pocházejících ze starého židovského hřbitova na Montjuïc. Paradoxem je fakt, že tato stavba měla podle některých informačních pramenů vzniknout na přelomu 15. a 16. století, podle jiných až o století později (vzhledem k jejímu účelu je první možnost nesmyslem). Původně byl palác průchodem přímo spojen i s katedrálou. Od roku 1853 byl oficiálně pojmenován Generální archiv koruny Aragonské (Arxiu de la Corona d´Aragó) a tento název je používán dodnes. Úkolem archivu bylo hlavně schraňování dokumentů zaměřených na historii Aragónského a Katalánského království i republiky a pocházejících z období 12. až 20. století. 

Minimálně renesanční nádvoří a arkády této národní památky jsou pro návštěvníky Barcelony otevřeny denně a zdarma. K vidění je zde i krásný kazetový strop z borovicového dřeva nad hlavním schodištěm, který pochází z roku 1553, a v roce 1982 obnovená lodžie z 15. století.