Budín (Boharyně)

Tato osada je relativně mladého původu, neboť první zmínka o ní má pocházet až z roku 1790. Již od počátku má stejný název jako dnes, i když zprvu bylo používáno pojmenování v německém tvaru „Budin“ (v letech 1790 a 1835). Na původ tohoto jména je několik rozdílných pohledů. Jedni autoři tvrdí, že pochází od uherského Budína, druzí hovoří o tom, že je odvozeno od povinnosti strážce rybníků, aby ohlašoval jakéhokoliv nebezpečí i škody a na pomoc „budil“ čeleď a poddané, ale nesmíme zapomenout ani na to, že další prameny hlásí to, že základem tohoto názvu byla osobní jména Buda, Budivoj či Budimír. František Ladislav Sál ve svých „Pohádkách, pověstech a národních písních Královéhradeckého kraje“ o tom píše: „Budín pochází z kmene bud (Bud); u starých Slovanů byla to bohyně moudrosti a bdělosti. Mohl tu státi obětní oltář Budův, od něhož les pojmenován Budín a po něm i osada zde založená. S tvarem bud setkáváme se ve staroslovanských osobních jménech: Budek, Budegast, Budevít, Budilov, Budim, Budimil, Budislav, Budiš, Budiša, Budivoj, Budny, Budoň, Budov, Budova, Budy.“ Naopak Antonín Profous hovoří toto:

„4. Budín (lid. v Budíně, do Budína, Budiňák), ves u lesů (m. o. Zvíkov) 3 ½ km jz. od Nechanic: 1790 a 1835 Gut Zwikow: Budin, Schaller XVI, 17 a Sommer III, 31.

Jm. Budín mají jen vísky a samoty nedávného původu. Proto je nejvhodnější jeho výklad ten, že k nám bylo přeneseno jm. Budín z Uher, kde se tak nazývá královský hrad nad Peští. Ten byl u nás znám odedávna; vždyť čeští králové bývali často i králi uherskými: Budyn, RB. IV r. 1226; do Budyna, DalC. 97 a j. Jm. Budínek = malý Budín. U Sázavy dalo asi podnět ke vzniku jména Budín blízké jm. Černé Budy, s nímž je uváděn u Schallera i Sommra pohromadě.

Jm. Budín samo je ražení slovanského: vzniklo přivlastňovací příponou -ín z os. jm. Buda a znamenalo Budův, t. hrad. Miklosich (PN. 251) zná os. jm. Buda z češtiny a bulharštiny. Z češtiny mám po ruce tyto doklady: konec 12. stol., Buda testis, CB. I, 59 15; 1406 ad present. famosi Bude dicti Brach de Czrmpna (okr. Ústí n. L.), LC. VI, 184; podnes je v Praze příjmení Buda (v. Adr.). Bylo asi zkratkou plných jmen Budivoj, Budimír a p. Onen královský hrad nad Peští se jmenuje maďarsky Buda: v maďarštině se totiž osobní jméno zakladatele nebo jiné významné osoby prostě přenášelo a přenáší na osadu jím založenou nebo podle ní pojmenovanou.“

Podle lidového podání tu býval nejprve jen panský porybný, jehož domek stával na místě dnešního čp. 1, a rybník, jenž je dnes zván jako Žabinec. Ještě v berní rule zvíkovského zboží z roku 1654 není o Budínu ani slovo a tehdejšího držitele jediného zahradnického gruntu na Budíně (pozdější čp. 10) Adama Čiperu uvádí jako zvíkovského usedlíka. V té době tedy ještě Budín nestál, ale toto pojmenování se vyskytuje již v gruntovní knize obce Starých Nechanic z roku 1686 a v gruntovní knize obce Zvíkova v roce 1730. Roku 1711 byla poprvé zmíněna panská myslivna čp. 20, která byla lidově zvaná jako „Kvartýr“. V roce 1712 vyhořelo čp. 10, jež bylo uváděno jako zvíkovské, ale nacházelo se na místě dnešního Budína. Před rokem 1747 zběhl před vojenskou službou Václav Petráček. Naopak Václav Duchoň z čp. 1 sloužil ve vojsku roku 1751 a Jan Hruška z čp. 1 v letech 1827-1846. Podle robotního seznamu z roku 1757 robotovali ve Zvíkově a Budíně 2 sedláci po 3 dnech v týdnu, t. j. 6 dní roboty potažní, a 12 robotníků (8 chalupníků a 4 baráčníci) celkem 30 dnů roboty pěší za týden. V roce 1775 robotovali z Budína 2 chalupníci (Jan Dohnal, Matěj Hruška) a 3 baráčníci (Jan Zikmund, Jakub Hruška, Pavel Hofman), kteří roku 1773 platili celkem 14 zlatých, 1 krejcar a 4 ½ denáru daní. V josefinském katastru z roku 1788 měl Budín 1 jitro, 160 sáhů rolí a 3 jitra, 601 sáhů luk. V roce 1808 byl Budín přifařen k Boharyni, do té doby patřil k Nechanicím. Počátkem 19. století byly zrušeny panské sádky, jež se nacházely uprostřed osady a na jejich místě následně vznikla stavení čp. 19-21. Roku 1833 zde žilo 136 obyvatel ve 20 domech a v roce 1846 147 obyvatel ve 22 domech.

V roce 1849 se stal Budín součástí Zvíkova, k němuž katastrálně náležel již dříve, což lze vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840. Z tohoto důvodu má Budín v mnoha věcech společné dějiny se Zvíkovem. V roce 1869 žilo v Budíně 114 obyvatel v 19 domech a roku 1890 113 obyvatel ve 22 domech. V letech 1850-1900 odešlo z osady za výdělkem a živobytím 280 lidí. Díky tomuto odlivu postupně zanikla šestice domků – čp. 4, 5, 11, 19, 20 a 21. V roce 1896 byl zatčen a odsouzen do vězení Václav Štancl, který pobýval jako harfeník (potulný hudebník) v Rusku, protože se nedostavil roku 1888 k povinnému odvodu. V roce 1900 vyhořelo čp. 18. O 3 roky později vyhořela stavení čp. 3-7. Roku 1910 zde žilo 83 obyvatel v 18 domech. O rok později vypukl požár v čp. 21. Z front 1. světové války se nevrátili 3 ze 16 povolaných místních mužů (Václav Hruška, Václav Matějka, František Srpek).

Při pozemkové reformě v roce 1923 obdrželo 15 zdejších hospodářů 28,8324 ha pozemků ve zvíkovském, boharyňském a babickém katastru. V letech 1925-1927 byly provedeny meliorace zdejších pozemků. V roce 1926 vyhořelo stavení čp. 16 a došlo k elektrifikaci osady. Roku 1929 vyhořelo stavení čp. 7. V roce 1930 zde žilo 60 obyvatel v 16 domech. Roku 1976 se stal Budín součástí Boharyně. V roce 2010 bylo opraveno veřejné osvětlení. Roku 2013 bylo provedeno odbahnění nádrže a opravena hráz. V srpnu 2018 byla provedena oprava povrchu komunikace od křižovatky ve Zvíkově až k bývalé budínské hájence.

Nejvýznamnější zdejší pamětihodností je jako pomník padlým v 1. světové válce vzniklý kamenný kříž z roku 1924, který byl postaven nákladem Jana Srpka z Budína na místě původního dřevěného kříže, jenž byl posvěcen babickým farářem 12. září 1897. Naposledy byl tento kříž opraven v roce 2014. Před křížem se navíc nachází zvonička z režného zdiva, která byla zrekonstruována roku 2004.