Bystrzyca Kłodzka – malá procházka historií města

Jedenáctitisícové dolnoslezské město Bystrzyca Klodzka vzbuzuje ve svých návštěvnících dojem, že se vrátili do dob, kdy gotika předávala žezlo renesanci. A současně se cítíte, jako byste se ocitli na břehu řeky Arno. Zkrátka malá Florencie. Jenom je trošku smutné, že Bystřici, nacházející se nedaleko hranic s Pardubickým krajem (nějakých 34 kilometrů), zná u nás jen málokdo. Přesto lze toto krásné město v okrese Klodzsko, do roku 1945 nazývané Habelschwerdt, považovat za turistické centrum, proslavené zachovaným městským jádrem, plným zajímavých historických budov. Nachází se mezi Bystřickými horami a masivem Králického Sněžníku, v jižní části Kladské kotliny. V těchto místech vedla stará severojižní obchodní stezka, kterou objevili již Keltové a využívali ji také staří Římané, hledající na Baltu vzácný jantar. Samotné město bylo pravděpodobně založeno někdy v polovině 13. století a z tohoto období pochází také nejstarší bystřická památka, kterou je farní kostel sv. Michaela Archanděla. A ještě jedno lákadlo na úvod. Město, které zřejmě založil rytíř Havel z Lemberka, má jedno z nejkrásnějších panoramat v celém Polsku. Nachází se na soutoku řek Bystrzyca a Nysa Klodzka a každému vřele doporučuji pokochat se pohledem z pravého břehu druhé z nich.

Současný název města byl zaveden po II. světové válce a vychází ze jména Česká Bystřice, používaného v pozdním středověku (něco na způsob dvouocasého lva má Bystrzyca dodnes ve znaku). V této souvislosti je zajímavé, že písemně je město poprvé zdokumentováno – pod německým názvem Habelschwerdt - až v roce 1319, kdy český král Jan Lucemburský předává úřad fojta Jakubu Rücklerovi, který vzápětí nechal celé město obehnat hradbami. Zachovalé zbytky rozsáhlého městského opevnění jsou dnes velkou turistickou atrakcí. Hradby byly prolomeny městskými bránami, chráněnými baštami. Tři z nich můžeme - alespoň částečně - obdivovat dodnes; jedná se o bašty Rytířskou i Kladskou a bránu Dolní, později nazvanou Vodní. Vnitřní město pak bylo rozvrženo podle středověkých urbanistických pravidel (a v souladu s právem Magdeburským), tzn., že kvůli odvodu dešťové vody bylo náměstí umístěno na svahu. Město bylo v té době také velmi bohaté, zejména díky obchodu se solí a kořením nebo soukenictví. Konec šťastnému období nastal v 15. století, kdy jeho bohatství neuniklo pozornosti předchůdcům komunistické strany, tedy husitům. Ti Bystřici vydrancovali a vypálili. Později přišel také Matyáš Korvín, mor a požáry a život se sem opět vrátil až s německými přistěhovalci na počátku 16. století.

Celý region byl dlouhodobým předmětem sporů mezi polskými i českými vládnoucími rody a německými knížaty. Po polských Piastovcích přišli čeští panovníci a ty v roce 1567 vystřídali Habsburkové. Městské památky dnes připomínají celý vývoj města. Například vývoj soudnictví dokumentuje původní kamenný pranýř na Malém náměstí (Mały Rynek). Škoda, že tento prostředek již dnes není každodenně využíván ... alespoň u nás. Postupně se objeví nová radnice a renesanční domy. Staré dobré časy skončí rozpoutáním třicetileté války, během které bylo město několikrát vypleněno vojsky obou stran, zejména z důvodu „nesprávného“ náboženství jeho měšťanů. A nakonec – tedy v roce 1646 – Švédové město zapálili.

Panorama města se již tehdy od toho dnešního příliš nelišilo. V 18. století přibylo několik požárů (možná i proto je od roku 2008 patronem města sv. Florián) i sakrálních staveb a poté již téměř celé Slezsko přešlo pod nadvládu Pruska. Podoba města se částečně změní až po ukončení napoleonských válek. Obrovskou výhodou však zůstává fakt, že – na rozdíl od jiných polských měst – Bystřice téměř vůbec neutrpěla během 1. a 2. světové války. I díky tomu bývá zdejší staré město s originální terasovitou zástavbou někdy přirovnáváno k italskému městu Nemi nebo německému Rothenburgu a někteří zde - jak jsem naznačil již v úvodu - dokonce vidí shodné rysy s Florencií (nesmějte se, našel jsem je i já). Všechny městské památky jsou navíc skvěle ladící součástí krásné okolní KRAJINY.