Bystrzyca Kłodzka – městské hradby, brány a bašty (Mury miejskie, bramy i baszty)

Systém středověkého opevnění patří nejen k nejzajímavějším památkám tohoto dolnoslezského města, ale k nejlépe zachovaným městským fortifikacím celého Polska. Nejstarší část bystřických městských hradeb pochází z roku 1319 a jejich původní délka je 1580 metrů. V následujících staletích bylo opevnění postupně rozšiřováno a modernizována. Od počátku byly hradby prolomeny dvěma městskými bránami (Wodna a Kłodzka), kolem roku 1400 k nim přibyla ještě menší třetí brána (Wyszkowska), ta byla ale zazděna již v polovině 15. století. Poté se objevily ještě dvě menší branky a okolo roku 1500 byla v blízkosti farního kostela Archanděla Michaela postavena brána nová, Nová (Nowa brama). V letech 1570, 1582 a 1593 došlo na několika místech ke zřícení hradeb, což naznačuje, že v tomto období bylo opevnění v hodně špatném stavu.

K celkové obnově opevnění pak došlo v roce 1645, aby toto bylo od poloviny 18. století opět postupně bouráno. Nová brána byla zbořena v roce 1842 a o rok později strhli i bránu Kladskou, po které zůstane pouze věž. Další demolice proběhly po roce 1865 a v roce 1870 byl zasypán příkop pod hradbami. Vzhledem k předchozím větám mi přijde dost nepochopitelná – a všude uváděná - informace, podle které se Bystrzyca Klodzka řadí mezi několik málo evropských měst, kde zůstaly středověké hradby téměř kompletně zachovány. Ve skutečnosti se jedná o dochované fragmenty, které byly renovovány v letech 1960 až 1962 a kompletní údržbou prošly také v roce 2013. Tyto fragmenty však rozhodně stojí za vidění a plným právem bylo bystřické opevnění v únoru roku 1960 zapsáno na seznam polských památek.

Za nejzajímavější části opevnění lze považovat samostatné stavby, a to Vodní bránu (čtvercová budova o základně 7x7 metru, které dominuje lomený oblouk průjezdu a cimbuří s pyramidální kopulí), Kladskou věž (pozůstatek zbořené Kladské brány se základnou 5x5 m a vyhlídkovým Ochozem, završený zděnou pyramidou), Rytířskou věž (stavba s pyramidální kopulí a se základnou 4,5x4,5 m byla v roce 1843 přeměněna ve zvonici evangelického kostela) a věžovou budovu fojtství, která byla v roce 1776 částečně zbořena a přestavěna na obytný dům. Zajímavé jsou také hradební úseky na ulicích Międzyleska a Wojska Polskiego, kde středověké opevnění posloužilo jako konstrukční prvek později postavených domů. Obě dochované bašty a Vodní bránu si představíme blíže.

Kladská bašta (Baszta Kłodzką) s vyhlídkovým Ochozem se nachází na ulici Okrzei. Obrannou stavbu z počátku 14. století zdobí v nejvyšším patře na každé straně dvě střílny a mezi nimi - o něco výše - kamenné chrliče, odvádějící dešťovou vodu. Na fasádě, otočené do ulice Okrzei, jsou dodnes patrné zbytky sedlové střechy bývalé Kladské brány (zbořena v roce 1843), která přiléhala k baště a byla s ní ve dvou patrech propojena obdélníkovými otvory. V letech 1975 až 1977 byla věž opravována, její špičatá střecha opatřena omítkou a vyhlídkový Ochoz zabezpečen kovovou mříží. Svého času se jednalo o hlavní vstup do města. Její současná podoba odpovídá roku 1568, kdy nahradila zděná vrcholová pyramida původní dřevěnou. Její součástí byl také dřevěný most, zbouraný v roce 1855. Bašta je od roku 1977 veřejnosti přístupná, vstupenka stojí 3 zl. Do seznamu památek byla zařazena v roce 2009.

Rytířská bašta (Baszta Rycerską) je v základě stejně stará jako její kolegyně Kladská. Věž však byla stavebně definitivně dokončena až v roce 1580 a v letech 1608 a 1843 prošla přestavbami, které však její podobu v podstatě nijak nezměnily. Nachází se na ulici Rycerska a v minulosti bývala nazývaná také Černou baštou (k tomu ovšem také ještě Havran nebo – podle cechu řezníků - Rzeźnicza). V roce 1843 byla přestavěna na zvonici evangelického kostela. V rámci této přestavby také vznikla dvojitá cihelná okna v horní části věže. Na zdi otočené do ulice jsou stále ještě patrné kamenné vzpěry, které kdysi nesly pavlač a v horním patře, u portálu s lomeným obloukem, podpíraly balkón. Na všech čtyřech stranách bašty jsou k vidění úzké střílny. Vrcholová dřevěná pyramidová přilbice byla do současné podoby vyzděna cihlami roku 1608. Ve věži stále zůstává původní zvon z počátku 19. století. I Rytířská bašta je veřejnosti zpřístupněna a také ona byla zapsána na seznam polských památek v roce 2009.

Také Vodní brána (Brama Wodna) je považována za stavbu, jejíž výstavba byla zahájena současně s městskou fortifikací, tedy roku 1319. Najdete ji v jižní části starého města v Podmiejské ulici a díky její poloze se jí říkalo také brána Dolní. Větší přestavbou si tato věžovitá stavba prošla pouze v roce 1568. Dodnes si zachovala cihlové cimbuří, pocházející zřejmě z doby, kdy věž dostala novou kopuli. Brána v dolní části věže má kolébkovou klenbu a na venkovní straně – ve směru od předměstí - je ve zdi nad průjezdem úskok s vedením pro vytahování mříže, která uzavírala vchod do města. Její dřevěnou repliku – rekonstruovanou v roce 2013 - zde vidíme i dnes, stejně jako českého lva v „průjezdu“. Ze strany od města lze po schodech vystoupit do malé místnosti s dřevěným stropem v prvním patře, která však nebývá přístupná vždy. Ve věži měl svou služebnu městský strážník, zatímco před ní vybíral písař mýto za vjezd do města. Poplatky se platily za každý vůz i koš se zbožím. V minulém století sloužila branská věž jako turistická vyhlídka nebo výstavní prostor, představující práci místních řemeslníků a různé dokumenty, vztahující se k historii města. Při pohledu na Vodní bránu od města vidíme vnější schodiště s jednoduchým portálem na vrcholu a čtvercová okna s kamenným ostěním. Tvar oken a portálu odkazuje k architektuře pozdního středověku. V roce 2013 byla budova Vodní brány zrekonstruována a byly obnoveny některé její architektonické detaily, včetně uzavírací mříže. Na seznam památek byla zařazena již v únoru roku 1960.