Loading...
Římskokatolický kostel sv. Pavla na Veemarktu v Antverpách harmonicky propojuje pevnou stavbu ve stylu brabantské gotiky (s barokní věží) a bohatě zdobeným interiérem ve stylu vlámského baroka. Předchůdce dnešního chrámu byl vysvěcen již v roce 1276. Tento kostelík však byl ohrožován záplavami způsobenými změnou toku řeky Šeldy, takže se dominikánský převor A. van Leent rozhodl zbudovat nový kostel na větším a výše položeném pozemku vedle stávajícího kostela. Návrhy zřejmě zhotovil spoluautor antverpské katedrály D. de Waghemakere. Po jeho smrti pokračoval od roku 1542 ve stavbě architekt R. de Dryvere. V roce 1548 byl kostel předán k částečnému užívání a následujícího roku došlo ke zboření starého. Chrám byl dokončen v roce 1571. V této době se také započalo se stavbou nového kláštera. Roku 1618 byl položen základní kámen nového, zvětšeného chóru a transeptu. Vysvěcen byl v roce 1639. Během následujících desetiletí byl interiér chrámu vybaven bohatým barokním zařízením. Barokní vstupní portál na roku Veemarktu a Zwartzustersstraat pochází z roku 1734. Sochařská složka od J. C. de Cocka zobrazuje Madonu, podávající růženec sv. Dominikovi a sv. Kateřině Sienské. Hlavní oltář zhotovil v roce 1670 P. I. Verbruggen se synem Peterem II. Bílý a černý mramor představuje barvy dominikánů: bílá je barvou chudoby, zatímco černá symbolizuje smutek z hříchu. Dvojice alegorických postav sedících na volutách kladí představuje Víru (držící kříž a kalich) a Pravdu (se sluncem, palmovou ratolestí a knihou), neboť heslem řádu, resp. jeho nejvýznamnějšího člena, sv. Tomáše Akvinského, bylo "In Fide et Veritate" (Byl jsem ustanoven kazatelem a učitelem víry a pravdy). Objednavatelem tohoto oltáře byl sedmý antverpský biskup a někdejší převor kláštera A. Capello. Je vyobrazen u paty levého sloupu, pod postavou svatého Ambrože. Mezi dalším sochařským vybavením vyniká především soubor 10 bohatě zdobených zpovědnic s desítkami figur v životní velikosti. Byly zhotoveny okolo roku 1659 P. Verbrugghenem I. za pomoci jeho dílny a dalších sochařů. Jsou umístěny po 5 na každé straně a spojeny dřevěným obložením. V chrámu můžeme obdivovat díla slavných antverpských malířů P. P. Rubense, A. van Dycka, J. Jordaense, C. de Vose, G. de Crayera, F. Franckena II., A. van Diepenbeecka, T. Boeyermanse, A. de Bruyna, A. Vinckenborcha či M. Voeta. Sochaři A. Quellinus, P. Verbrugghen I., J. P. van Baurscheit st. a A. Colyns de Nole vytvořili v letech 1631-1700 8 kamenných skulptur dominikánských světců v životní velikosti, umístěných mezi okny chóru. Na jižní straně se nachází kaple Nejsvětější svátosti a jména Ježíš s oltářem od sochaře P. Verbrugghena I. s obrazem P. P. Rubense: Disputace o Nejsvětější svátosti. Na severní straně je mariánská kaple s barokním oltářem od H. Van den Eynde, jeho žáka S. de Neve a J. P. van Baurscheita st., s obrazem Klanení pastýřů od Rubense. V roce 1623 se do Antverp dostal proslulý obraz Růžencová Madona od Caravaggia. Z iniciativy předních umělců, jako byli P. P. Rubens, H. van Balen či Jan Brueghel st., byla malba věnována do svatopetrského chrámu coby oltářní obraz. Roku 1786 císař Josef II. nechal zavřít "nepotřebné" kláštery a Caravaggiovu malbu zařadil do svých uměleckých sbírek, takže se dnes nachází ve vídeňském uměleckohistorickém muzeu. Kostel o pár let později obraz nahradil kopií od A. B. de Quertenmonta, ředitele antverpské akademie. Zdejší varhany patří mezi desítku nejvýznamnějších historických nástrojů v Evropě. Peter I Verbruggen vyřezal monumentální varhanní skříň mezi léty 1654 a 1658 podle návrhu E. II Quellina. Původní nástroj byl od N. van Haegena. V letech 1730-1732 nástroj zvětšil slavný varhanář J.-B. Forceville. Poté byly varhany ještě jednou upraveny po francouzské revoluci J. J. Delhayem.