Dijon – katedrála sv. Benigna Dijonského (Cathédrale Saint-Bénigne)

Mnohý návštěvník krásného burgundského města Dijon má to štěstí, že zdejší majestátní katedrála je první památkou, kterou uvidí. Koneckonců se jedná o nejvyšší stavbu v Dijonu, dosahující 93 metrů. Orientovaná katedrála je sice součástí náměstí Svatého Benigna, ale její dvojvěžové průčelí je nejkrásnější při půhledu ulicí Rue Mariotte. Tento úžasný římsko-katolický svatostánek byl postaven v letech 1280 až 1393 a vévodí mu gotický styl. Vzhledem k době vzniku však jistě nepřekvapí, že součástí katedrály je i dnes vysoce ceněná románská krypta. A hned na úvod si můžeme prozradit, že francouzskou památkou se dijonská katedrála stala v roce 1862 (krypta dokonce již od roku 1846) a součástí seznamu světového kulturního dědictví UNESCO je – spolu s historickým centrem města – od července 2015.

Historie tohoto chrámu je opravdu sáhodlouhá. Už v roce 511, tedy na sklonku vlády merovejského krále Chlodvíka I., byla postavena pod vedením sv. Grégoria první bazilika se zmíněnou kryptou a do ní byl uložen sarkofág s ostatky křesťanského mučedníka z 2. století, tedy Benigna Dijonského. V roce 535 je pak stavba baziliky definitivně dokončena a následně je zasvěcena sv. Benignovi. V roce 871 zde biskup Isaac z Langres založil benediktinské opatství Saint-Bénigne de Dijon, jehož součástí se stal stejnojmenný klášterní kostel, tedy Karolinská bazilika (stopy z tohoto období najdeme v kapli Panny Marie). V letech 1280 až 1393 je postaven – na místě částečně zřícené baziliky – gotický kostel, v jehož podobě zůstane zachována nejen krypta, ale také rotunda, která byla zničena až v roce 1792. Důležitým datem pro katedrálu byl také 31. červenec roku 1479, kdy v tomto kostele potvrdil král Ludvík XI. panovnickou ochranu města Dijon. Poté již se technický stav chrámu jen zhoršuje a další velkou ránu mu zasadí „slavná“ Velká francouzská revoluce. Plenící lůza zničí téměř vše a „přežijí“ jen tehdy nové varhany. V roce 1819 odborná komise dokonce doporučí, aby byla celá katedrála stržena. Nakonec se však roku 1830 dostane do rukou restaurátorů a od roku 2003 - současně se vznikem nového burgundského arcibiskupství – se Saint-Bénigne stává Metropolitní katedrálou.

Návštěvníka, který vstoupí do interiéru katedrály okamžitě „udeří do očí“ barevný rozdíl mezi lodí a kněžištěm. Středověký chór byl totiž údajně okrový a při posledním restaurování v letech 1988 až 1995 došlo k obnově této barvy. Chór je charakterizován zejména vysokými štíhlými sloupky mezi třemi úrovněmi prolomení závěru chrámu (dolní nízká okna, triforium a horní vysoká okna). Právě široký pás mezi triforiem a vysokými okny je dalším charakteristickým rysem Saint-Bénigne. Loď s přirozenou barvou kamene je vystavěna v burgundském gotickém slohu. Pilíře mezi velkými oblouky lodního triforia nesou sochy apoštolů. Fotografy jistě potěší, že tato katedrála je „zaplavena světlem“, a to díky vysokým oknům s čírým sklem v horní části lodi. A za zmínku ještě stojí fakt, že tato Metropolitní katedrála je svými rozměry velmi skromná. Je totiž jen 68 metrů dlouhá, 29 m široká a 26 m vysoká.

Cenný tympanon západního portálu, původně postaveného v letech 1137 až 1147, byl zničen v roce 1794 a roku 1813 jej nahradil basreliéf zobrazující kamenování sv. Štěpána. Jeho autorem je Edme Bouchardon a původně byl umístěn na kostele Saint-Étienne. Na své současné místo mohl být instalován až poté, co byl upraven a rozšířen. Ve 14. století zde byl zobrazen např. Kristus trůnící, Narození Páně, Zvěstování pastýřům nebo Tři králové. Tympanon byl orámován čtyřmi oblouky na kterém se nacházely andělé, Hérodos, Vraždění neviňátek a Apokalypsa. Tyto výjevy doplnily akantové listy, ptáci, sfinga, socha sv Bénigna a osm dvoumetrových soch (Solomon, Áron, Pavel, Ezechiáš, David, Petr, Mojžíš a královny ze Sáby). Z celého původního portálu se do současnosti zachovalo jen pět částí (hlava sv. Bénigna, sv. Petra, dvě obloukové panny a kus archivolty).

Pozoruhodnou a obdivovanou součástí katedrály jsou také její impozantní varhany, zv. Velké. V roce 1740 je sem nechali nainstalovat benediktini. Byl na nich mj. basreliéf krále Davida hrájícího na harfu. Varhany vytvořili Karl-Joseph Riepp a jeho bratr Rupert. Později je o bohatou výzdobu rozšířila skupina vedené řezbářskou sochařskou dvojicí (Edme a Guillaume Marletové). Nástroj zdobí také Atlanti, tančící cherubíni a andělé foukající na polnice. Překvapivá byla přítomnost skulptury krále Ludvíka XV. z dubového dřeva. V každém případě se tehdy jednalo o největší nástroj mimo hlavní město. V roce 1788 došlo ke změně varhan; ty nové postavil Jean Richard z Troyes. A pak již přišla ke slovu revoluce a požadavek na nové „kovové a nezdobné“ varhany. Nový romantický nástroj však vznikne až v polovině 19. století. V letech 1953 až 1955 pak štrasburská firma Roethinger upraví Velké varhany v Saint-Bénigne do neoklasicistní podoby. Nástroj s „pětipatrovou klávesnicí“ má 6.000 píšťal.

Vstup do katedrály je volný, což ovšem neplatí pro její hlavní klenot, tedy románskou kryptu. Ta 2 eura však za její návštěvu rozhodně stojí. Přes diskutabilně kritizované – a následně pokutované - úpravy, které tady v 19. století spáchal Proper Mérimée, se stále jedná o půvabný prostor v románském slohu. Kryptu tvoří hlavně někdejší rotunda, nazývaná kaple sv. Jana Křtitele, podpíraná kulatými sloupy s hlavicemi, které nejsou originální, ale druhotně osazené. Původně bylo i toto místo osvětlováno bočními okny, která se však v průběhu staletí dostala pod úroveň městské dlažby. Podobu krypty a rotundy později již ovlivňovala samá negativa, požárem v roce 1137 počínaje, přes zborcení části kostela roku 1270, až po zasypání krypty, odvážné to dílo revolucionářů v roce 1789. Ta byla znovuobjevena díky výkopům pro hromosvod v roce 1843 a ještě do konce 19. století byla tato krásná krypta kompletně rekonstruována.

Zcela na závěr jedna perlička z nedávné minulosti. Dne 23.prosince 1951 katedrální vikář Jacques Nourissat spálil na náměstí u chrámu – se souhlasem biskupa - podobiznu Santa Klause, aby tím deklaroval protest proti komerčnímu pojetí vánočních svátků. Jeho aktivita sice vzbudila mezinárodní ohlas, ale bez jakéhokoliv výsledku.