Dijon – kostel Archanděla Michaela (Église Saint-Michel)

Jednou z nejvýraznějších a nejkrásnějších sakrálních památek v centru Dijonu je bezesporu monumentální kostel sv. Michaela Archanděla neboli Saint-Michel de Dijon. Některé informační prameny dokonce neochvějně tvrdí, že se jedná o jeden z nejpůvabnějších kostelů v celé Francii. Tento římsko-katolický svatostánek, vzbuzující dojem katedrály, byl postaven v letech 1497 až 1529 a v jeho podobě najdeme styl gotický i renesanční. O významu této stavby nejlépe svědčí fakt, že mezi francouzské památky byl Michaelův chrám zařazen hned v roce 1840. A v roce 2015 byl – spolu s historickým centrem města zařazen i na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

První zmínka o „tomto“ kostele přitom pochází již z konce 9. století.Tehdy se ovšem pravděpodobně jednalo pouze o jednoduchou dřevěnou kapli, jejíž kapacita brzy přestala počtu zdejších věřících stačit. Proto nechává opat Garnier de Mailly postavit nový kostel. Ten byl dokončen roku 1020, jeho délka byla asi 58,5 metru, šířka necelých 10 m a „otec zakladatel“ zde byl v roce 1051 pohřben. Také tento kostel byl časem shledán nedostatečným, a tak bylo roku 1497 rozhodnuto o stavbě nového kostela, na čemž se výrazně podepsaly také finanční dary farníků. Fragmenty původní stavby však v té současné zůstaly zachovány, zejména v chórové části. Přibyly rovněž interiérové kaple nejbohatších rodin farnosti a nový kostel byl vysvěcen v červenci roku 1529 Philibertem de Beaujeu, biskupem z Tonnerre. Současná podoba chrámu však vznikla až v roce 1667, kdy bylo definitivně dokončeno hlavní průčelí, vhodně kombinující gotiku a renesanci.

Toto chrámové průčelí, považované za unikátní spojení obou uvedených stylů, je také hlavním poznávacím znamením celé stavby. Stavitelé chrámu tak vlastně využili jak oblíbené burgundské pozdní gotiky, tak silného vlivu italského renesančního umění. Přitom je zajímavé, že v interiéru působí kostel sv. Michaela až románsky temným dojmem. Apsida, chór, hlavní loď i transept jsou však skutečně gotické, přičemž hlavní loď byla dokončena okolo roku 1513. Průčelní věže pak byly dokončeny až v roce 1569 , resp. 1667. Průčelí je renesanční a je zajímavé, že do jeho podoby byly začleněny sloupy „všech tří kategorií“, tedy dórské, iónské i korintské.

Za zmínku stojí také různé „malůvky“, které si v chrámovém interiéru můžeme prohlédnout. Zde se ovšem na gotiku a renesanci budeme těšit marně. Uveďme tedy alespoň Mučednictví sv. Šebestiána, dílo Neapolské školy z roku 1640, obrazy Zvěstování od Philippe Quantina a Nicolase Bertina nebo čtyři obrazy z dijonského kartuziánského kláštera od Françoise Krause z roku 1737 (Klanění pastýřů, Klanění tří králů, Útěk do Egypta a Představení v chrámě).