Dijon - Palác burgundských vévodů (Palais des ducs et des états de Bourgogne)

Rozsáhlý architektonický komplex, jehož celý název můžeme přeložit jako Palác vévodů a stavů burgundských, patří bezesporu k nejvýznamnějším i nejzajímavějším pamětihodnostem francouzského města Dijon. Lze jej rovněž označit za učebnici architektury, protože v jeho podobě se setkáme se slohem gotickým, renesančním, barokním i klasicistním. A není se co divit, vždyť postupná výstavba palácového komplexu probíhala v letech 1364 až 1784, tedy neuvěřitelných 420 let. Sice ne v kuse, ale na druhé straně není do tohoto období zahrnuta závěrečná etapa, zahájená roku 2006, kdy došlo ke změně podoby předpalácového Náměstí osvobození (la place de la Libération). Jisté úpravy zde však probíhají i v současnosti. A hned na úvod si ještě můžeme prozradit, že palác je dnes sídlem velmi zajímavého a uznávaného muzea (Musée des Beaux-Arts) i městské radnice.

Stavba středověkého paláce vévody Filipa II. Burgundského, zvaného Smělý (Philippe le Hardi), byla zahájena v roce 1346. Jméno autora tehdejší podoby areálu neznáme, ale jména pozdějších architektů už známá jsou. V rámci různých stavebních úprav, rekonstrukcí i staveb zcela nových objektů se zde postupně vystřídali Jean Poncelet (1448-1455), Daniel Gittard a Jules Hardouin-Mansart (1682), Jacques Gabriel (1737), Charles Joseph Le Jolivet (1782-1784) a Jean-Michel Wilmotte (2006). Autorem současných úprav jsou pak Eric Pallot a Yves Lion. Palác byl od počátku nejen sídlem vévodským, ale byly sem umístěny také královské pokoje. Současným majitelem komplexu je město Dijon a mezi významné francouzské památky byl zařazen ve dvou etapách v letech 1862 a 1926).

Jednotlivé části palácového komplexu se různě překrývají i prolínají, a to bez ohledu na to, z které epochy pochází. Nejstarší je gotický vévodský palác ze 14. až 15. století (nejpatrnější je pohled z Place des Ducs), Vévodská kuchyně (Cour de Bar) a dvě věže (středová hranolová věž Filipa III. Dobrého a „věžičková“ věž Bar). Většina současných budov však byla postavena teprve v 17. a 18. století a vidíme je dnes v klasicistním stylu. Průčelí Muzea výtvarných umění pak vzniklo - na místě kaple Sainte-Chapelle, zničené roku 1802 – dokonce až ve století 19. A pro kompletaci historického vývoje paláce je nutno ještě doplnit, že zde ve 3. století stávala galsko-římská pevnost, kterou až někdy v 9. století nahradil jednoduchý vévodský hrad. Věž Bar byla zřejmě součástí již této stavby. V roce 1365 přichází velká přestavba do podoby – na tu dobu naprosto přepychového – paláce, ke kterému v polovině 15. století přibyde nové průčelí, slavnostní sál a zmíněná kuchyně z roku 1433.

A nyní si prozradíme něco o hlavních částech dijonského palácového komplexu.

Věž Bar byla vybudována v letech 1365 až 1370. Jedná se o třípatrovou obytnou věž s velkými místnostmi, vybavenými krby. V přízemí se nachází někdejší kapitula Sainte-Chapelle a pozdější vězení krále Reného z Anjou. Věž Filipa Dobrého (la Tour Philippe le Bon) je mladší a pochází z let 1450 až 1455. Původně se jí říkalo Terasová věž, je vysoká 46 metrů a dodnes dominuje celému centru města. Má půdorys mírně zakřiveného lichoběžníku a je součástí severního průčelí. Nejzajímavější sál věže se nachází v jejím nejvyšším patře (elegantní obrovský krb a krásná okna). Šnekovité schodiště je bohatě zdobeno motivy vinné révy, akantových listů vévodských emblémů a zakončuje ho sloupec, na kterém spočívá jemná žebrová klenba. Zmíněna již byla také Sainte Chapelle, slavná soukromá kaple burgundských knížat, umístěná ve východním křídle paláce. Do kaple byl v roce 1454 umístěn zázračný obraz zkrvaveného Krista a její průčelí ozdobily práce z dílny Clause Slutera. Od roku 1432 je při kapli zřízena škola a kapitula se 24 kanovníky. Ještě v roce 1794 slouží Sainte-Chapelle jako pokladnice, aby byla o osm let později zničena.

Za pozornost stojí jistě také Místnost stráží (La Salle des Gardes) tedy velký palácový pokoj, vybudovaný za Filipa Dobrého v letech 1450 až 1455. Nachází se v I. patře a jeho současná podoba pochází z 18. století. Sál je 18 metrů dlouhý a 9 m široký i vysoký. Byl využíván při velkých burgundských svátcích a jeho součástí je Ochoz pro hudebníky a velký krb. Původní sál byl zničen při požáru v roce 1503 a poté byl přestavěn při příležitosti návštěvy krále Jindřicha II. v roce 1548. Volně přístupná – a tedy hojně navštěvovaná – je také Vévodská kuchyně (Cuisines Ducales), která byla do současné podoby přestavěna rovněž za Filipa Dobrého, tentokrát však v letech 1430 až 1435. Jedná se o velkou čtvercovou místnost s dvojitými komíny. Jedna ze stěn je otevřena velkými okny. Část kuchyně byla, bohužel, zničena v roce 1853. Následuje palác stavů z konce 15. století, který byl původně sídlem burgundských guvernérů a místem pobytu královských návštěv. Svůj „stavovský titul“ získal v roce 1679.

Palác burgundských vévodů obklopuje trojici nádvoří. To centrální se otevírá do rozlehlého náměstí Osvobození, boční nádvoří, obklopená levým a pravým palácovým křídlem, se nazývají Flóra (podoba z let 1773-1780) a Bar (1365 - 1370). V průběhu 17. a 18. století prošel dijonský Palác vévodů a stavů významnou klasicistní přestavbou při zachování původního gotického rozložení komplexu. Tuto přestavbu vedl dvorní architekt Ludvíka XIV. Zajímavá je také historie někdejšího Královského náměstí (la place Royale). Do roku 1681 se přitom jednalo o jednoduché náměstíčko. Teprve v letech 1686 až 1692 byly zbořeny mnohé budovy kolem náměstí a ke slovu se dostal královský architekt Jules Hardouin-Mansart. Součástí náměstí se stala i bronzová jezdecká socha Ludvíka XIV. od pařížského sochaře Étienne Le Hongreho, která byla slavnostně odhalena v roce 1725. Ta se o sedm desetiletí později znelíbila revolucionářům a byla rozbita. To už byl palác přejmenován na Národní dům.

Na závěr si tedy ještě představme ve zkratce alespoň ty nejzajímavější interiérové prostory paláce a jejich současné „funkční zařazení“.

Sál Flóra v podobě z roku 1786 je místem, kde se v minulosti konaly palácové slavnosti, a zdobí jej zobrazení slavných bitev princů z rodu Condé. Později sál sloužil škole výtvarného umění a od roku 1831 se stal součástí dijonské radnice. Nachází se v západní části paláce a dnes bývá nejčastěji využíván jako koncertní sál. Slavnostní stavovské Gabrielovo schodiště bylo postaveno v letech 1731 až 1738. Jeho autorem je královský architekt Jacques Gabriel. Kaple vyvolených (Chapelle des Élus) byla postavena ve stylu rokaj mezi lety 1738 a 1739, tedy za vlády Ludvíka XV. I podoba této kaple je dílem Jacquese Gabriela, který přebudoval původní stavbu Pierre le Mousseuxe.

Modernější záležitostí je např. Telegrafní místnost, která byla zřízena v 6. patře věže Filipa Dobrého. Od roku 1809 pak získává část palácového komplexu město Dijon, které získá císařským výnosem v roce 1831 i zbytek budovy a zřídí zde radnici. Již v roce 1765 zde François Devosge otevře svou bezplatnou veřejnou školu kreslení. Z té se později vyvine muzeum, které je veřejnosti zpřístupněno v srpnu roku 1799. Dijonské Muzeum výtvarných umění (Musée des Beaux-Arts de Dijon) tady sídlí dodnes a patří k nejlepším muzeím svého druhu v celé Francii. A přesto, že zde jsou k vidění mnohé umělecké skvosty, v čele se sarkofágy vévodů Filipa II. (Philippe le Hardi) a Jana I. (Jean sans Peur), které sem byly nainstalovány (Salle des Gardes) v roce 1827. A tím byl vlastně položen základ k otevření expozice středověku, zaměřené na historii a specifika Burgundska, resp. Dijonu. Prostory muzea pak byly renovovány a rozšířeny v letech 2008 až 2012. Dnes se muzeum pyšní 150 tisíci návštěvníků ročně a téměř 5.000 m2 výstavních prostor. Zanedbatelný jistě není ani volný vstup do muzea.

V Paláci burgundských vévodů a stavů tak dnes sídlí dijonská radnice, včetně kanceláře starosty města, muzeum Musée des Beaux-Arts de Dijon, výtvarná škola (L'école des Beaux-Arts), městský archiv a kancelář turistického informačního centra. Asi proto tento komplex zařadil autor článku do kategorie zámek, kterému se podobá nejvíce.