Dijon – památky města (pamětihodnosti a pozoruhodnosti)

Jenom vyjmenovat všechny zajímavé dijonské památky, umístěné údajně na ploše 97 hektarů, by znamenalo napsat minimálně dva sáhodlouhé články. Z tohoto důvodu bude cílem autora článku pouze několika slovy upozornit na ty nejdůležitější. A to bez rozdílu, jestli se jedná o románsko-gotický kostel nebo palác z počátku minulého století. Stejný důraz tak může být kladen na krásnou gotickou katedrálu stejně jako na zajímavý městský park. Berte proto, prosím, následující řádky jako trošku delší pozvánku do tohoto krásného města ve francouzském Burgundsku, zejména do jeho historického centra zvaného „Starý Dijon", z kterého byla již v roce 1970 vytvořena památková rezervace. Koneckonců se říká, že Dijon svým návštěvníkům nabízí převážně burgundská vína a středověké dědictví. Možná i proto je hlavním symbolem města moudrá sova …

Za druhý symbol města pak můžeme bez nadsázky označit jeho architektonickou rozmanitost, která je výsledkem dlouhé historie Dijonu. Město tak má ve svém středu úzké ulice, lemované středověkými stavbami na místě starého římského tábora, kolem nich bulváry, plné výstavních paláců a hotelových komplexů, a na okrajích města se postupně rozšiřují nové moderní čtvrti.

Nejjasněji mezi zdejšími památkami září několik zástupců architektury sakrální. Nejreprezentativnější památkou na středověk je pak opatství a katedrála Saint-Bénigne, tedy kompex přestavěný v roce 1001 Guillaumem de Volpiano. Někdejší románskou třípodlažní rotundu zde přitom zničil až požár v roce 1792, a zůstává zde už jen krypta, rekonstruovaná roku 1860. Katedrála byla postavena do dnešní podoby ve 13. a 14. století a najdeme v ní pozůstatky hrobky mučedníka, burgundského kazatele, jehož jméno nese. Ve vedlejší bývalé benediktinské koleji dnes sídlí archeologické muzeum. Jedinou sakrální románskou stavbou, která zůstala v Dijonu téměř beze změny, je kostel Saint-Philibert. Ten se nachází jen pár kroků jihovýchodně od katedrály a je lehce rozpoznatelný podle kamenné věže. V 19. století sem byl umístěn sklad soli. Z důvodu velmi špatného technického stavu byl kostel zcela uzavřen v letech 1979 až 2011. Nepřehlédnutelný je kostel Notre-Dame, pocházející ze 13. století, který je i dnes mistrovským příkladem burgundské gotiky. V interiéru tohoto chrámu se nachází socha Panny Marie Dobré naděje. Západní průčelí zdobí množství dekorativních chrličů, které v 19. století vytvořilo sedm pařížských sochařů. V nepřístupné kapli Nanebevzetí Panny Marie najdeme Nanebevzetí Jeana Duboise. Na rizalitu kaple Panny Marie je umístěna vyřezávaná sova, která - podle legendy – přinese štěstí tomu, kdo ji pohlasí levou rukou. Nevím jak moc je to pravda, ale vyhlazená je dost.

Světskou středověkou architekturu zastoupuje zejména bývalý vévodský palác, přestavěný Filipem Dobrým, kterému dominuje věž Filipa Dobrého, a mnoho hrázděných středověkých domů i panská sídla bohatých občanů, tzv. zámečky. V paláci burgundských vévodů dnes sídlí Muzeum výtvarných umění a radnice. Před palácem se nachází půlkruhovité náměstí Osvobození, jehož podobu navrhl Jules Hardouin-Mansart v roce 1680. Součástí samotného paláce jsou např. také vévodská kuchyně z roku 1433 nebo zmíněná věž (la tour Philippe le Bon) z roku 1455, která sloužila jako strážní i obytná a jejíž schodiště má 316 stupňů.

Nechybí ani zástupci vlámské a italské architektury, tedy převážně renesance a baroka. Dijonskou renesanci italského typu zastupuje zejména Hugues Sambin a průčelí kostela Saint-Michel, upravené do současné podoby roku 1499. V 17. a 18. století pak přichází chvíle, kdy dva hlavní dvorní architekti, Jules Hardouin-Mansart a Jacques Gabriel přetvořili střed města. První z nich vytvoří Place Royale, tedy prostor v přední části bývalého paláci vévodů, a Gabriel pak v jeho práci pokračuje. Vznikají také barokní paláce jako např. hôtel de Vogue z roku 1610, hôtel Chartraire de Montigny nebo hôtel Bouhier de Lantenay, dnešní prefektura.

Na podobě Dijon se výrazně podepsala také architektura 19. století, zejména neoklasicismus. Z tohoto období se sluší uvést alespoň budovu divadla (r. 1828, arch. Jacques Cellerier), tržnice (r. 1873-1875), celé náměstí Darcy, ulice Devosge, bulvár nebo Wilsonovo náměstí. Pozoruhodné jsou rovněž budovy spořitelny, galerie Lafayette nebo Burgundské university na ul. Chabot-Charny. Synagoga pak byla postavena v letech 1873-1879; protestantský kostel 1896-1898. Dijon má ovšem také pozoruhodný soubor novějších staveb, jako je kostel Nejsvětějšího Srdce Páně z let 1933-1938 nebo kostel Sainte-Bernadette, postavený z betonu, umělé hmoty a hliníku v letech 1959 až 1964. O úrovni zdejších „moderních“ staveb svědčí nejlépe fakt, že významné ocenění nazvané „Dědictví 20. století" bylo roku 2005 uděleno 10 francouzským budovám, z toho 2 se nacházejí v Dijonu. Jedná se o Messnerovu vilu z let 1912 až 1913 (arch. Joseph Jardel) a kostel Sainte-Bernadette z let 1960 až 1964 (arch. Joseph Belmont). A vysoce cenněné jsou také moderní budovy jako Kongresový a výstavní palác (r. 1955), Auditorium (1998), věž Elithis (2009) nebo futuristická fara na náměstí Marbotte (Rudy Ricciotti).

Přidejme ještě pár zmínek o několika památkách; a začněme paláci. Justiční palác (Palais de Justice) je bývalým sídlem burgundského parlamentu a v současnosti se zde nachází odvolací soud. Tato stavba pochází z let 1518 až 1522 a jejím klenotem je strop tzv. Zlatého pokoje, dílo Antoine Galleye. Portál hlavního průčelí je kopií díla Huguese Sambina z 16. století. Nedokončený bývalý palác opatství Saint-Bénigne dnes najdeme v podobě neoklasicistního levého křídla stavitele Clauda Saint-Père z let 1767 až 1770. Budova se později stala biskupským palácem a Národní školou výtvarných umění. Panská sídla pak v Dijonu představují čtyři staletí vývoje architektury a svědčí o přítomnosti aristokracie, vyšší a střední třídy i parlamentní šlechty od středověku až po revoluci. Však zde také bylo – v období od 15. do 18. století – postaveno více než sto pozoruhodných domů šlechticů nebo buržoazních rodin. Většina z nich je soustředěna v centru města, kolem paláce vévodů a Burgundského státu i Justičního paláce. Podobu jednotlivých paláců pak ovládly zejména renesance, baroko a klasicismus.

Za hlavní historickou městskou ulici můžeme považovat Rue de la Liberté, která spojuje středověké centrum s městským parkem Jardin Darcy. Prochází i místem, kde ve 3. století stávalo římské město Castrum, z kterého se zachovaly v podstatě jen základy věže zvané Petit Saint-Bénigne (později kaple). Kostel Saint-Etienne je pak místem nejstarší modlitebny v Castrum. Původní románský kostel se stal později katderálou a roku 2015 také památkou UNESCO. Dnes zde sídlí mj. Muzeum Rude a knihovna. Ze středověkých hradeb zůstalo zachováno jen několik fragmentů v ulicích Rue de l'Hôpital, Tivoli a Bertier. Dva krátké úseky jsou zachovány u kostel sv. Jana, který pochází ze 4. století a goticky byl přestavěn v roce 1448. Z bývalého kartuziánského kláštera se zachovaly jen portál kaple a krásná Mojžíšova kašna, mistrovské dílo Clause Slutera z konce 14. století, které zdobí šest soch proroků. Tato historická památka (od r. 1840) se roku 1833 stala psychiatrickou léčebnou. A žádný návštěvník Dijonu by neměl minout ani paláce či zámečky Millière a Vogue, nacházející se na Soví ulici (rue de la Chouette), nedaleko chrámu Notre-Dame.

Zajímavý je také kostel Sainte s barokní kupolí z 18. století, který je dnes sídlem Muzea sakrálního umění, otevřeného v roce 1980. Známý je také vítězný oblouk – neboli Porte Guillaume – nacházející se na náměstí Darcy a na místě někdejší hradební brány. Byl postaven v roce 1788 podle projektu Jean-Philippe Mareta. Originální památkou jsou také zdejší tzv. Burgundské střechy, skládající se z barevných glazovaných dlaždic, uspořádaných do geometrických obrazců. Setkat se zde můžeme také s meridiány, tedy označeními slunečního poledne (na Rue de la Liberté, fasádě paláce vévodů nebo uvnitř věže Filipa Dobrého).

Dijon bývá rovněž označován – a oceňován - jako město květin, veřejných parků a zahrad ; vždyť jen v centru města najdeme 745 hektarů zeleně. Tím hlavním „stanovištěm zdejších zelených“ je Jardin Darcy. V tomto neorenesančním parku na okraji historického centra města najdeme botanickou zahradu s přiblžně 3.500 druhy rostlin z Burgundska i celého světa. Park se skládá z veřejné zahrady, arboreta, růžové zahrady, muzea přírodní historie a etnologie a planétaria. Celkem se však město Dijon může pochlubit celkem asi dvěma desítkami parků, včetně parku Zlatého rouna. Kromě zeleně si město Dijon potrpí také na kulturní vyžití. Za vše hovoří krásná koncertní hala s výjimečnými akustikou, osm muzeí (kromě muzea Magnin je vstup do všech zcela zdarma, včetně Muzea výtvarných umění, které patří svými sbírkami k nejvýznamnějším v celé Francii), šest divadel a spousta dalších institucí jako jsou různé galerie, kina nebo knihovny.

Kromě zmíněného Musée des Beaux-Arts de Dijon (tedy Muzea výtvarných umění), jehož sbírky jsou instalovány v paláci burgundských vévodů a představují mimo jiné krásné a cenné hrobky vévodů Filipa a Jana nebo pozoruhodné sbírky od historie Burgundska, přes starověký Egypt a renesanci, až po moderní umění. Archeologické muzeum zabírá část bývalého kláštera sv Bénigna a představuje zejména ukázky nálezů z régionálních vykopávek. Za zmínku stojí také Muzeum burgundského života Perrina de Puycousin (etnografické dědictví Burgundska a galerie slavných rodáků) nebo Muzeum církevního umění (Le musée d'art sacré) s pozoruhodnými liturgickými předměty a slavnou mistrovskou klášterní sochou Navštívení. Své návštěvníky si – zejména mezi „domorodci“ - jistě najde i Muséée Rude se sochami místního umělce jménem François Rude.

Poslední kapitolu věnujme zdejším divadlům a koncertním prostorám. Tím hlavním stánkem Thalie je Zenith, který měl při svém otevření v roce 2008 kapacitu 7.800 sedadel. Po rozšíření v létě roku 2012 se tento počet zvýšil na 9 000 (3. místo ve Francii). Již od roku 1998 se Dijon pyšní kolektivním dílem velkých firem významných architektaů Tak vzniklo moderní Auditorium s 1.600 sedadly a vynikající akustikou. K tomu je potřeba ještě přidat Operu, Grand Théâtre de Dijon (stavba z počátku 19. století na místě Sainte-Chapelle nabízí 692 míst k sezení), moderní divadlo Vapeur (600 míst), divadlo Feuillant v historickém centru města (500 sedadel) nebo Théâtre Dijon-Bourgogne, nacházející se v prostorách odsvěceného kostela sv. Jana (280 míst).