Dijonská hořčice Fallot mi stoupá do nosu (La Moutarderie Edmond Fallot)

Pánové Š+G by jistě použili příměru, že hořčice patří k burgundskému městu Dijon jako k velbloudu hrby. Nejsa Jirkou ani Slávkem, zůstanu u myšlenky, že někteří Američané už možná o Evropě někdy něco zaslechli, pár jich má dokonce matné tušení, kde leží, ale dijonská hořčice pro většinu z nich žádným tajemstvím není. A pokud mluvíme o Burgundsku, Dijonu a hořčici, tak musíme jedním dechem doplnit také Edmond Fallot. Tímto jménem se totiž honosí rodinná výrobna a prodejna dijonské hořčice, nacházející se na adrese Rue de la Chouette č. 16, tedy v těsné blízkosti dijonského Notre-Dame. Hned na úvod si ještě prozraďme, že Fallotovi jsou posledním „velkým“ rodinným výrobcem této burgundské delikatesy a že jejich výrobna funguje ve starém rodinném sídle nepřetržitě od roku 1840. A také to, že tato jejich prodejnička – tedy vlastně Hořčičárna - patří k originálním památkám, které by žádný návštěvník Dijonu neměl minout bez povšimnutí.

Nejde jen o to, že se zde dá zakoupit vhodný dárek, který je užitečný, potěší a zachutná (koneckonců tuny dijonské hořčice – byť zřejmě trošku jiné kvality – se zde opravdu „povalují“ na každém rohu a v každém marketu - i bez přídomku super či hyper - ale i ta Fallotova prý bývá k vidění např. v obchodech řetězce Carrefour), ale můžeme zde rovněž ochutnat a něco se o výrobě hořčice dozvědět. On totiž tento unikátní obchůdek překvapí nejen automatem na malá balení dijonského zázraku nebo ochutnávacím barem s několika produkty „na pípě“, ale i miniaturním originálním muzeem.

A to se ještě firma s 20 zaměstnanci všude chlubí tím, že poctivě dodržuje všechny – mnohdy nesmyslné – předpisy EU o ochraně životního prostředí, včetně třídění a recyklace všech odpadů i zacházení s odpadními vodami ... a kvalita prý přesto zůstává zachována. Fallotova společnost se sídlem v Beaune také výrazně rozšířila svůj sortiment výrobků, takže se zde dá pořídit nepřeberné množství aromatických hořčic, octů i koření. Přístupná bývá i samotná výrobna, kde každý návštěvník na vlastní oči – i vlastní „nozdry“ – může sledovat průběh cesty hořčičného semínka, drceného mlýnským kamenem, k finálnímu produktu. Návštěvnost se prý pohybuje okolo třiceti tisíc ročně.

Stejně jako se liší barvy, vůně a chuti jednotlivých produktů rodiny Fallotů, tak se různí i jejich ceny. Pokud mě paměť neklame, tak 210 gramové balení klasické dijonské hořčice (ano, té s tou „průjmovou“ barvou) zde pořídíme za 2,90 €, ale taková světlá hořčice s příchutí burgundských lanýžu už přijde – a nejen bratru – za 10,40 €. A to se jedná pouze o 100 g balení. A jakéže příchuti mezi slavnými výrobky provozovny Moutarderie Edmond Fallot najdeme? Následující výčet přiblíží alespoň ty nejzajímavější.

Burgundští lanýži, anýz, rozmarýn a javorový sirup, víno z oblasti Chablis, víno Pinot noir (tedy Rulandské modré), bílé víno s pšenicí, vlašské ořechy, sladké byliny, zelený pelyněk, bílé víno s černým rybízem (cassis), med s balsamicem, bazalka, perník (myšlena poživatina, ne to, co si někdo občas podá do žíly), provensálské koření, hřiby s pečeným čajem, koriandr s pomerančovou kůrou, květ lístkových oříšků s vanilkou (konkrétně je tento typ označen mj. jako vanille Bourbon a někoho to může mylně svádět k chuti a konzumaci americké – převážně kukuřičné – whisky), kopr s citronem, chili papričky Espelette (vhodné zejména pro fanoušky RHCP), šafrán, rozinky, zelený pepř a … pomalu stačí, ne?

Závěrečné PS: Název článku, pochopitelně, odkazuje na slavnou francouzskou komedii Claude Zidiho z roku 1974, ve které excelovali Pierre Richard a Jane Birkin (ano, to je ona osůbka, která se tak krásně provzdychala slavným „oplodňovákem“ Je t´aime, moi non plus). Snad se proto nebude scénárista filmu - a hlavní hrdina v jedné osobě - moc zlobit …