Dům čp. 2 v Guldově ulici v Josefově

Tento trojkřídlý dvouposchoďový objekt "Hauptwache" s přízemními arkádami do náměstí byl postaven pro hlavní stráž, jež byla před výstavbou pevnosti umístěna v plesském panském sídle (od roku 1780). K jeho dokončení došlo v roce 1788. V této erární budově bývaly také uloženy klíče od bran, jež bývaly přes noc uzamčeny. Před ní se konaly přísahy a revolučního roku 1848 bylo dokonce bubnováno, aby se vrátili všichni vojáci domů do pevnosti a mohli tak následně vyrazit na pomoc Praze a potlačit tamní nepokoje. Dlouhou dobu bylo její průčelí do náměstí ozdobeno dvojicí děl a kupami dělových kulí.

Roku 1805 bydlel v domě rakouský generál Karel baron Mack z Leibericha, který vydal 20. října 1805 Francouzům ulmskou pevnost i se všemi zásobami a byl zajat. Jeho úkolem bylo, aby pomohl sestavit obranný plán josefovské pevnosti, jenž byl dokončen 13. prosince 1805. Nějakým způsobem se však znelíbil, a tak byl o 2 roky později odsouzen k degradaci, ztrátě řádu Marie Terezie a vlastnictví pluku a k 6leté vazbě ve zdejší pevnosti. Podání četných rekursů mu nepomáhalo, spíše naopak, protože vyšší instance tresty navyšovaly. Teprve díky císařské milosti byl trest vězení snížen na "pouhé" 2 roky. Tento rozsudek mu byl veřejně a přesně podle předpisu prohlášen 6. července 1807 před objektem hlavní stráže. O 20 let později zasáhl objekt do nešťastného mileneckého příběhu sličné Kátinky Borzagové z čp. 40 a poručíka Antonia Famagolliho od pěšího pluku hraběte z Hocheneggů č. 20, jenž zde měl v den smrti své lásky zrovna službu.

Po zrušení pevnosti 6. listopadu 1888 tu sídlila hlavní stráž ještě 2 roky, aby se později přestěhovala z budovy na náměstí do nových místností k jaroměřské bráně. Tam setrvala do 1. května 1914, kdy se navrátila zpět do původních místností. Během doby, kdy zde nesídlila, byla v objektu situována vojenská posádková tržnice, což nebylo nic divného, neboť již v polovině 19. století stávaly podle chodníku od novoměstské brány až k hlavní stráži trhovkyně, jež tu prodávaly zejména třešně a odtud se jim říkalo "babky třešňačky". 1. srpna 1914 byli v objektu uvězněni opilí vojáci, kteří se dopouštěli různých výtržností. Ti následně na strážnici vytloukli všechna okna. Armáda zde sídlila rovněž v období ČSR a mohli jsme zde najít i 7. prapor protektorátního vládního vojska a německou říšskou brannou moc. Co vše za armádní jednotky v Josefově sídlilo, to můžeme zjistit na této stránce: https://www.valka.cz/Josefov-t44118.

Nedlouho po osvobození se z nemovitosti stal bytový dům s restaurací a nájemními prostory v přízemí. Tehdy tu byla rovněž odhalena pamětní deska žákyni 2. třídy místní měšťanské školy, 12leté Valušce Dvořákové, jež byla 5. května 1945 zastřelena u rohu podloubí odraženou střelou důstojníka Waffen SS (střílel po úředníkovi, který se snažil z poštovního úřadu odstranit německé tabulky), zatímco její kamarádky se s křikem a v panice rozutekly. Na její počest byl od roku 1976 pořádán branný závod žáků okresu Náchod "Memoriál Valušky Dvořákové". V témže roce byl na jejím hrobě na jaroměřském hřbitově slavnostně odhalen památník, jenž byl zhotoven sochařem Vilémem Šrajbrem. 2. března 1964 byl dům zapsán do státního seznamu kulturních památek. Do něj přibyla o 4 dny později též výše zmíněná pamětní deska Valušky Dvořákové.

Od roku 2013 tu působil Restaurant Hlavní Stráž Magdaleny Křenové, jenž je dnes uzavřen. Zároveň v objektu nalezneme ordinaci praktického lékaře MUDr. Miroslava Jelínka. V současnosti dům, jenž získal v 90. letech 20. století novou fasádu, náleží Jaromíru Štverákovi, který tu podniká od roku 1992. Řadu dobových snímků celého okolí naleznete zde: http://www.smirice.eu/rakousko/mesto.htm a informace o budově samé na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/hlavni-straznice-140802.